O tradiční levici nad sjezdem ČSSD

5. 3. 2019 / Boris Cvek

Co říci ke sjezdu ČSSD? Regionální organizace se jako obvykle domluvily, my vám Petříčka, vy nám Onderku atd. A Hamáček? Neměl konkurenci. Nic proti Petříčkovi a Maláčové, jsou to aspoň noví lidé. Lidé moderní, západní. Petříček dělá zahraniční politiku podle dlouhodobě a obecně uznaných priorit tohoto státu.

To zákonitě musí štvát komunisty a lidi kolem pana prezidenta. Maláčová chce silný sociální stát, vysoké důchody atd., tam je ovšem problém, že západní blahobyt je nelze zatím mít v postkomunistickém světě.

Na to prostě nemáme. Možná by se mělo konečně řešit to, proč na to nemáme. Premiér Babiš říkal, že to vyřeší lepším vybíráním daní a bojem proti korupci. To se ale nějak nepovedlo. Včerejší koncert ministryně financí v Otázkách V. Moravce, když se vedla debata o financování českého zdravotnictví, dával jasný signál: peníze došly. Onen blahobyt minulých let nebyl výsledkem nějakého nového Babišova systému, který přináší peníze navzdory nepřízni, ale ekonomického cyklu. A když se růst zpomaluje, peníze nejsou.

To může být pro sociální demokracii osudné, pokud jde o její fungování v koalici s ANO, kde vsadila na svůj „tradiční program“, tedy sociální výdaje. A sněmovní volby se blíží. Kdo si na „velký úspěch“ politiky současné ČSSD, tedy zrušení karenční doby, vzpomene za dva roky? A ty preference nijak zvláště nerostou ani v době tak gigantických úspěchů. Co by dala ČSSD za výsledek rakouských socialistů z roku 2017, tedy za 26,9%?

A to mne přivádí k poslednímu tématu. Stále více mne fascinuje setkávání s názorem, že levice upadá, protože je společensky liberální, tedy na straně menšin. Že to je celoevropský problém. Dokonce se vytváří jakási absurdní představa, že většina nemůže být progresivní ve prospěch menšiny. Vezměte si irské referendum o manželství pro homosexuály. Tam jasně většina lidí hlasovala pro. Podle mne je to naprostá samozřejmost. Většina lidí může chtít pomoci menšině, může podporovat zlepšení jejího postavení. Není na tom vůbec nic divného. Obrovské množství voličů, kteří jsou heterosexuálové nebo běloši, může ocenit politický program rovnosti manželství nebo podpory Romů. Dokonce tohle patří k tradiční, ano tradiční, levicové politice.

Naprosto nechápu, kde se mohl vzít názor, že tradiční levice chtěla pouze sociální stát, ale neřešila otázku postavení utlačovaných lidí, jako jsou menšiny nebo ženy. Vždyť práva žen nebo boj proti rasismu nebo prosazování práv homosexuálů je tradiční levicová politika. Pokud ji dnes prosazují nebo berou jako samozřejmou i pravicové strany ve vyspělých zemích, je to kulturní vítězství levice. A toho se má zříci? Proč? Aby se stáhla na náš postkomunistický venkov a bojovala s Okamurou o jeho stále ubývající voliče?

Jestli tradiční levice na západ od nás ztrácí, je třeba si položit otázku, ve prospěch koho to ztrácí. Například ve Francii byl debakl socialistů naprosto hmatatelný. Ale triumfoval Macron. Macron nepředstavuje tradiční levici v sociálních otázkách, ale rozhodně patří do liberálního proudu. A co levicový radikál Mélenchon? Ten je samozřejmě jasným příznivcem manželství pro homosexuály. To platí také o Die Linke a zelených v Německu. Socialisté možná ztrácejí, ale jejich tradiční emancipační agenda nikoli, stále více naopak proniká dokonce i do pravicových stran typu CDU nebo Konzervativní strana v Británii (byl to pan Cameron, kdo v Británii zavedl manželství homosexuálů). Ani strany typu AfD nebo Národní sdružení paní Le Pen nejsou úplně jednoznačně antiemancipační.

Bizarní postavení levice a její zánik nebo regrese k fašismu, to je problém zemí, které byly sovětskými satelity. Pokud se chce naše sociální demokracie tomuto osudu nějak účinně vymknout, měla by se podívat do bašt levice, jako je Vídeň, Mnichov nebo Curych. Nebo možná i do Polska, kde v průzkumech preferencí výrazně stoupá nová strana levicového homosexuálního politika Roberta Biedroně. Na anglické wikipedii se dočtete, jaké jsou hlavní principy nové politické strany Jaro, kterou založil: práva žen, zelená politika, přiblížení EU občanům, postižení lidé, práva zvířat atd. New York Times před pár dny přebral zprávu z Reuters, podle níž Jaro získalo v průzkumu preferencí u Poláků čtrnáctiprocentní podporu (https://www.nytimes.com/reuters/2019/02/28/world/europe/28reuters-poland-politics-biedron.html).

Jo a ještě jsem chtěl něco říci k tomu Onderkovi. Zkušený politik. Bude asi věrnější než Zimola, protože i vděčnější. Baví mne argumentace, že politik něco už v politice dokázal. Z tohoto pohledu by ODS měla zvolit svým prvním místopředsedou Ivana Langera nebo Pavla Béma, ti toho dokázali v politice mnohem více než pan Onderka.

0
Vytisknout
4861

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2019