Emmanuel Macron: Evropo, je čas zahájit naši obnovu

5. 3. 2019

Občané Evropy,

jestliže si dovoluji vás oslovit přímo, je to nejen jménem historie a hodnot, které nás sjednocují, ale proto, že jde o čas. Za několik týdnů budou evropské volby, rozhodující pro budoucnost našeho kontinentu.

Nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak zásadně důležitá. Přesto však nikdy dosud nebyla Evropa v takovém nebezpečí. Symbolem toho je brexit. Symbolizuje krizi Evropy, která nedokázala reagovat na potřebu svých národů, aby byly ochráněny před velkými šoky moderního světa. Také brexit symbolizuje evropskou past. Ta past nespočívá jen tom, že jsme součástí Evropské unie, ta past spočívá ve lži a neodpovědnosti, která ji může zničit.
Kdo sdělil britskému lidu pravdu o jeho pobrexitové budoucnosti? Kdo jim vysvětlil, že ztratí přístup na evropský trh? Kdo se zmínil o riziku míru v Irsku či o obnovení irské hranice? Ústup k nacionalismu neřeší nic. Je to odmítnutí bez alternativy. A to je ta past, která ohrožuje celou Evropu: šiřitelé hněvu, podporovaní fake news, slibují cokoliv a všechno.

Musíme stát pevně, hrdě a jasně, tváří v tvář této manipulaci a říci předně, co Evropa je. Je to historický úspěch: smíření zničeného kontinentu je bezprecedentním projektem míru, prosperity a svobody. Nikdo na to nezapomínejme. A tento projekt nás dál ochraňuje i dnes. Která země by sama dokázala jednat proti agresivní strategii velmocí? Kdo může tvrdit, že má suverenitu, jako samostatná země, tváří v tvář digitálním gigantům?  Jak bychom dokázali čelit krizím finančního kapitalismu bez eura, které je silou pro celou Evropskou unii? Evropa je  také ony tisíce projektů, které se uskutečňují každý den a které změnily tvář našich regionů: opravené a renovované školy, postavené silnice, dlouho očekávaný příchod vysokorychlostního internetu. Tento boj je každodenním závazkem, protože Evropu, stejně jako mír, nikdy nemůžeme považovat za něco samozřejmého. Prosazuji jej neúnavně jménem Francie, abych posunul Evropu kupředu a obhájil její model. Dokázali jsme, že věci, o nichž nám bylo řečeno, že jsou nedosažitelné, vytvoření obranné schopnosti Evropy a ochrany sociálních práv, jsou ve skutečnosti možné.

Musíme učinit víc a rychleji, protože hrozí další past: past statu quo a rezignace. Když čelíme velkým krizím ve světě, občané se tak často ptají: "Kde je Evropa? Co dělá Evropa?" Pro ně se Evropa stala trhem bez duše.

Avšak Evropa není jen hospodářský trh. Je to projekt. Trh je užitečný, ale neměl by odvádět naši pozornost od potřeby, aby hranice chránily a hodnoty sjednocovaly. Nacionalisté se mýlí, když tvrdí, že hájí naši totožnost odchodem z EU, protože je to evropská civilizace, která sjednocuje, osvobozuje a chrání nás. Avšak ti, kteří nechtějí nic měnit, se také mýlí, protože popírají strach, který pociťují naši lidé,  pochybnosti, které ochromují naši demokracii. Octli jsme se v klíčovém okamžiku pro náš kontinent, v okamžiku, kdy společně potřebujeme politicky a kulturně nově vynalézt tvar naší civilizace v měnícím se světě. Nyní je čas pro evropské obrození. Proto, odmítaje pokušení izolace a rozhádanosti, navrhuji, abychom toto obrození vybudovali společně kolem tří ambicí: svobody, ochrany a pokroku.

Obhajoba naší svobody

Evropský model je založen na svobodě: lidí, rozrůzněnosti názorů a tvorby. Naše první svoboda je demokratická svoboda: svoboda volit si své politické předáky, přestože zahraniční mocnosti se snaží při všech volbách ovlivňovat naše hlasy. Navrhuji vytvoření Evropského úřadu na ochranu demokracií. Ten by měl všem členským zemím EU poskytnout evropské experty na ochranu jejich volebních procesů před kybernetickými útoky a před manipulací.  V tomto stejném duchu nezávislosti bychom také měli zakázat financování evropských politických stran cizími mocnostmi. Měli bychom mít evropská pravida, která zakáží vyvolávání nenávisti a násilí z internetu, protože respekt pro jednotlivého občana je základem naší civilizace a naší důstojnosti.

Ochrana našeho kontinentu

Evropská unie byla založena na vnitřním smíření, a tak zapomněla na realitu světa.  Avšak žádná komunita nemůže vytvořit pocit, že k ní občané patří, pokud neochraňuje své územní hranice. Tato hranice je svoboda v bezpečnosti. Proto musíme znovu promyslet schengenskou oblast: všichni ti, kdo chtějí být její součástí, musejí splňovat povinnosti odpovědnosti (přísné pohraniční kontroly) a solidarity (jednotnou azylovou politiku se společnými pravidly přijímání a odmítání lidí).

Budeme potřebovat společnou pohraniční armádu a evropský azylový úřad, přísné kontroly povinností a evropskou solidaritu, v jejímž rámci budou všechny země přispívat pod řízením autority Evropské rady pro vnitřní bezpečnost. Co se týče migrace, věřím v Evropu, která chrání jak své hodnoty, tak své hranice.

Tytéž normy musejí platit pro obranu. Za poslední dva roky jsme udělali podstatný pokrok, ale musíme nastolit jasný kurs. Smlouva o obraně a bezpečnosti by měla definovat naše zásadní povinnosti v asociaci s NATO a s  našimi evropskými spojenci: zvýšit výdaje na obranu, vyvořit opravdu funkční klauzuli o vzájemné obraně, a radu evropské bezpečnosti, jejímž členem by byla i Británie - radu, která by připravovala naše kolektivní rozhodnutí.

Naše hranice také musejí zaručit férovou soutěž. Která země na světě by dál obchodovala s těmi, kteří nerespekují jejich pravidla? Nemůžeme mlčky trpět. Musíme zreformovat svou strategii vůči konkurenci a zreformovat svou obchodní politiku, potrestat či zakázat podniky, které ohrožují naše strategické zájmy a zásadní hodnoty, jako jsou ekologické normy, ochranu dat a férové placení daní. Musíme přijmout evropské preference strategických průmyslových odvětví i veřejných zakázek, stejně tak, jak to dělají naši američtí a čínští konkurenti.

Obnovit ducha pokroku

Evropa není mocnost druhého řádu. Evropa ve svém celku je avantgarda. Vždycky určovala normy pokroku. V tomto smyslu musí prosazovat projekt konvergence, nikoliv soupeření: Evropa, kde vzniklo sociální zabezpečení, musí zavést sociální ochranný štít pro všechny zaměstnance, zaručit stejný plat za stejnou práci a celoevropskou minimální mzdu, vhodnou pro každou zemi, a vyjednávanou kolektivně každým rokem.

Vrátit se zpět na správnou cestu také znamená silně podpořit věc ekologie. Budeme schopni se podívat svým dětem do očí, pokud také neodstraníme svou klimatickou zadluženost? EU musí určit svůj cíl - nulový uhlík do roku 2050 a pesticidy snížit o polovinu do roku 2025 - a v rámci toho přizpůsobit svou politickou strategii za pomoci takových opatřeni, jako je Evropská klimatická banka, k financování ekologických reforem, evropská jednotka potravinové bezpečnosti, která musí zlepšit kontrolu našich potravin, a  za účelem neutralizace nebezpečí lobbování nezávislé vědecké hodnocení substancí nebezpečných životnímu prostředí a zdraví. Tento imperativ musí vést veškeré naše činy: od Ústřední banky až po Evropskou komisi, od evropského rozpočtu až po investiční plán pro Evropu, všechny naše instituce musejí mít klima jako svůj mandát.

Pokrok a svoboda znamená, že musíme být schopni žít ze své práce: Evropa musí mít strategii pro vytváření pracovních příležitostí. Proto musí nejen regulovat digitální giganty vytvořením evropského dohledu nad hlavními digitálními platformami (rychlé pokuty za neférovou konkurenci, transparentní algoritmy, atd.),  musí ale také financovat inovace poskytnutím nové Evropské radě pro inovace rozpočet, který se bude rovnat americkému rozpočtu, abychom vytvářeli nová technologická řešení, jako je umělá inteligence.

Do světa orientovaná Evropa musí pohlížet směrem k Africe, s níž bychom měli uzavřít dohodu o budoucnosti, ambiciozně a nikoliv defenzívně bychom měli podporovat rozvoj Afriky investicemi, akademickým partnerstvím a vzděláváním dívek.

Svoboda, ochrana a pokrok: potřebujeme budovat evropskou obnovu na základě těchto pilířů. Nemůžeme dovolit nacionalistům bez jakýchkoliv řešení zneužívat hněvu lidí. Nemůžeme se vydat náměsíčně směrem k oslabené Evropě. Nemůže pokračovat rutinně stejně jako dosud a zůstávat jen u nerealizovaných přání. Evropský humanismus vyžaduje činy. Takže, do konce roku, zorganizujme, se zástupci institucí EU a členských států, Konferenci pro Evropu, abychom navrhli všechny změny, které náš politický projekt potřebuje, která by neváhala i pozměnit smlouvy EU. Tato konference bude muset spolupracovat s občanskými panely a vyslechnout akademiky, zástupce podnikatelů i dělníků, stejně jako náboženské a duchovní vedoucí představitele. Tato konference bude definovat cestovní plán pro Evropskou unii, který promění všechny tyto klíčové priority v konkrétní akce. Budou neshody, ale je lepší mít statickou Evropu, anebo Evropu, která pokračuje kupředu, někdy rozdílnou rychlostí, a která je otevřená všem? V této Evropě lidé skutečně převezmou zpět vládu nad svou budoucností.

V této Evropě, jsem si jist, nalezne i Británie své pravé místo. Slepá ulička brexitu je poučením pro nás pro všechny. Musíme uniknout této pasti a učinit nadcházející volby a náš projekt smysluplnými. Je na vás, abyste rozhodli, zda Evropa a hodnoty pokroku, které zosobňuje, má být něčím víc než jen pomíjející epizodou v historii. Toto je volba, kterou vám předkládám: abychom společně nastínili cestu k evropské obnově.

Článek v angličtině ZDE
3
Vytisknout
7038

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2019