Pravidla řepkárny

12. 6. 2019 / Karel Dolejší

Ondřej Závodský má na základě osobních zkušeností z ministerstva financí jasno, jak jsou v Babišistánu rozdány karty, jde-li o postoj premiéra k lidem okolo: "buď je někdo pouhým sluhou, a to je ještě vznešený název, nebo je skutečným nepřítelem se vším všudy" ZDE. - Pokud už zkrátka jakkoliv obcujete s Babišem, předem zapomeňte na možnost být "tak trochu těhotný".

Přitom dosud zavedený způsob získávání loajality se v brzké době nevyhnutelně promění. S ohledem na alarmující stav státních financí už ji nebude zač ve velkém nakupovat ZDE. Cukr dochází. A zbude bič.

Samozřejmě že v režimech jako ten, který vzniká v ČR, vždy ještě existuje možnost nepohodlné zprávy dočasně potlačit a jejich posly odstranit. První kroky je třeba podniknout na mediální frontě.

V babišomédiích pokud jde o obsah už dávno platí, co v novinách vlastněných po listopadu třeba Němci nikdy neexistovalo: "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Veřejnoprávní média jsou zase v éře politické dominance ANO postupně omezována politruky vybranými ANO a SPD, jimž je trnem v oku jakákoliv nezávislá ediční politika ZDE.

Kromě toho se lze ale setkat ještě i s pozoruhodnou argumentací, která vznáší nárok celou věc dokonale vysvětlit: Kdyby prý česká žurnalistika důsledněji následovala a hájila příklady editorských postupů levičácké pseudoikony Juliana Assangeho (bez vodítka konkrétního podezření zadat hromadnou krádež utajovaných dat amerických tajných služeb a ta následně zveřejnit bez ohledu na životy zmiňovaných osob; nezveřejňovat však obdobná data nepohodlná kremelskému režimu; naopak pomoci ruské GRU s publikací ukradených emailů Demokratické strany USA a tím se podílet na úsilí dostat do Bílého domu oligarchu Trumpa...), nebyla by prý v krizi - a nemusela poslouchat prokremelské figury typu Semína či Jakla. Stručně shrnuto: Kdyby byli novináři sami od sebe od počátku dostatečně prokremelští, nemuseli mít nakonec nad sebou prokremelské politruky.

Stará známá vstřícná předposranost, ovšem s pozitivním spinem.

Podobná argumentace je možná na první pohled matoucí, ale nakonec přece jen dává velmi dobrý smysl.

Buď se v nově vznikajícím režimu tak či onak smíříte se samoděržavnými manýry, nebo se stanete naprosto nežádoucími; "buď je někdo pouhým sluhou, a to je ještě vznešený název, nebo je skutečným nepřítelem se vším všudy" ZDE.

0
Vytisknout
3158

Diskuse

Obsah vydání | 14. 6. 2019