Zatčený Assange se nebude moci podílet na druhé Trumpově volební kampani

14. 6. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Muellerova zpráva zdokumentovala, jakým způsobem ruská GRU prostřednictvím organizace WikiLeaks "vyprala" ukradené emaily Demokratické strany a napomohla tak zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. V kauze vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016 fungoval Julian Assange jako vědomý a ochotný nástroj ruských zpravodajských služeb. - Díky tomu, že se Assange již nadále nemůže skrývat na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, byl zatčen a jedná se o jeho možné extradici do USA, se na druhé Trumpově kampani už nebude moci žádným významným způsobem podílet.


Dalo by se očekávat, že lidé, jimž záleží na osudu demokracie v USA, budou kvitovat vyřazení velice cenného článku ruské destabilizační mašinérie z provozu. Assangeho přínos žurnalistice je totiž mírně řečeno pochybný. Objednal si hromadnou krádež amerických utajovaných materiálů, o jejichž obsahu neměl předem žádnou povědomost, a tato surová data následně publikoval za účelem propagace vlastního projektu WikiLeaks - bez ohledu na to, že byl výslovně upozorněn, že tím může mj. ohrozit i životy lidí, o nichž se ukradené materiály zmiňují. Naproti tomu Assangeho spolupráce s Rusy je sdostatek jasná a jednoznačná.

Pro pořádek: Světově renomovaná lidskoprávní organizace Amnesty International neuznává Juliana Assangeho ani za vězně svědomí ZDE. Jako u každého řadového obviněného ji zajímá pouze standardní právo na spravedlivý proces. Stejné, jaké hájila třeba i pro srbské nacionalisty ve vězeních titovské Jugoslávie.

***

Veškerá historická přirovnání kulhají, ale jedno se přece jen nabízí. Emanuel Moravec alias Stanislav Yester byl dlouho považován za předního odborníka 1. čs. republiky na národní obranu. A to ještě dlouho poté, co v knize Obrana státu (1934) nezakrytě vyjádřil sympatie k fašistické Itálii. Neukojené ambice a osobní averze vůči jednotlivým představitelům demokratickému systému Moravce/ Yestera nakonec přivedly do protektorátní vlády, kde zapáleně kolaboroval s nacistickými okupanty na postu ministra školství a lidové osvěty. Zastřelil se 5. května 1945, když mu bezprostředně hrozilo zajetí pražskými povstalci.

Koneckonců, ačkoliv odborníkem na obranu v jistém smyslu nepochybně byl, Moravcovi nikdy nešlo o obranu demokratické republiky. Do jaké míry tedy mohlo překvapit, že jakmile dostal příležitost angažovat se v mocenské funkci, bez problémů začal kolaborovat s hitlerovci?

Assange je na tom velmi podobně. Nelze ve skutečnosti nijak doložit, že by mu snad někdy šlo o reformu či obranu západní demokracie. Naopak je jisté, že se spojil s nepřátelskou autoritářskou mocností - mocností, která by ho za podobný čin, jaký provedl ve vztahu k USA, bez okolků nechala zavraždit, ať by se skrýval kdekoliv na světě - aby demokracii aktivně a vědomě ohrozil.

Poučení z kauz Moravec i Assange je zhruba totéž.

Jestliže si volíte falešné hrdiny a jste chtěně slepí k jejich chybám a přečinům, nakonec se velice podivíte, co jste jejich vychvalováním a prosazováním pomohli přivést na svět.

0
Vytisknout
7833

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2019