Ústavní žaloba jako lakmusový papírek

14. 6. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
Návrh ústavní žaloby na prezidenta Zemana podepsalo již 30 senátorů ZDE. Porušení základního zákona ze strany hlavy státu mělo zahrnovat svévolné jmenování Rusnokovy vlády v rozporu s poměry ve sněmovně, lánské intriky proti expremiéru Sobotkovi, svévolnou interpretaci demise Sobotkovy vlády či umožnění Babišovy vlády bez důvěry.


Projde-li návrh v pořádku senátem - což není jisté - téměř spolehlivě ho "zaříznou" provládní poslanci ANO, ČSSD, SPD a KSČ(M) ve sněmovně. To ovšem znamená, že k ústavnímu soudu žaloba zřejmě nikdy nedorazí.

Jaký je ale potom její smysl?

Obecně řečeno, půjde především o signál vyslaný veřejnosti. Signál senátorů, že prezident si ústavu nevykládá "kreativně", jak se ještě mnozí dosud domnívají, ale ve skutečnosti na ni vůbec nebere ohled a dělá si, co ho jen napadne.

Ve hře je také otázka synergie. Žaloba zapůsobí i jako dodatečná munice iniciativy "Milion chvilek pro demokracii", proti níž se Zeman podle svého zvyku velmi pohrdavě vymezil ZDE. A mobilizovaná veřejnost má ovšem možnost obracet se přímo na své poslance Sněmovny Parlamentu ČR s voličským požadavkem, aby žalobu podpořili - čímž přinejmenším ztíží automatické fungování babišistické hlasovací mašinérie.

A konečně v Bruselu, kde již dokončují dva audity velmi nepříznivé pro Babišovu vládní koalici podporovanou Zemanem, nepochybně zaznamenají signál, že existují vážné pochybnosti o ústavnosti postupu hlavy státu. Obecné pochybnosti, zda v České republice vůbec ještě funguje právní stát, se tím samozřejmě jen prohloubí. A spadneme do stejné přihrádky s polodemokratickými vykuky jako sousední Polsko či téměř sousední Maďarsko. Z čehož v důsledku vyplyne opět mnohem menší šance získat napříště jakékoliv pochybně přidělované dotace ze společné evropské kasy...

A připomeňme i symbolickou rovinu. Totiž další signál pro "lidi z ulice" v ČR i kdekoliv jinde, kteří tak docela netouží po "dobrotivém samoděržavném caru", že žádný strom neroste do nebe a nikdo si nemůže dělat úplně cokoliv, co ho jen napadne.  Ať už "hrdinsky" krade ve velkém utajované informace a spolupracuje přitom s nepřátelským autoritářským režimem, nebo dočasně zastává formálně nejvyšší ústavní funkci v jednom z méně významných evropských států.

0
Vytisknout
9448

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2019