Proč učebnice češtiny více děsí než těší americké studenty
20. 8. 2019
/
Karen von Kunes
čas čtení
24 minut
Autorka vyučuje českému jazyku a české literatuře a kultuře na Yale University v USA
Tento
článek je reakce na komentáře k příspěvku “Jak učebnice
češtiny děsí americké studenty” z 29. 7. 2019. Analyticky
nejzajímavějším je komentář Jiřího Holého. Pan profesor
Holý píše, že zmíněné dialogy “připomínají Járu
Cimrmana, ale patrně bezděčně.” Jisté je, že ne “patrně,”
ale absolutně bezděčně. Tím slůvkem “patrně” (v
tomto kontextu vyjadřujícím opovržení nad neznalostí amerického
studenta české kultury) Jiří Holý poukazuje (bohužel
dogmaticky) na to, že předpokládá, že téměř každý má znát
Járu Cimrmana a to nejen v Čechách, v Evropě, ale i jinde na
světě. Proč by lidé v Americe, Číně či Austrálii měli znát
jakéhosi Járu Cimrmana?
A tím jsme zase—ať chceme či
nechceme—u myšlení českého národa (připomeňme si polemiku
Milana Kundery a Václava Havla z roku 1968-69 nebo T.G. Masaryka:
“Problém malého národa je problém národa českého”). Lidé
v jiných zemích, např. v Singapuru, Thajsku nebo Barmě,
nepředpokládají, že nějací Češi (o jejichž existenci
asi většina lokálních občanů ani neví, pokud se tyto země
nestaly turistickými centry pro Čechy) znají jejich kulturní
představitele, národní hrdiny, atd. Co opravňuje Čechy k
předpokladu, že jejich kultura má být známá (byť ne
dominantní) po celém světě?
Ve
svém úvodu k článku “Jak učebnice češtiny děsí americké
studenty” redaktor Jan Čulík píše jasně, zřetelně a kriticky
pozitivně, že v učebnicích některé “kulturní nesrovnalosti…
zůstaly nepromyšlené” a tím působí jako “záporná reklama
pro Českou republiku.” Profesor Jiří Holý—sám autor mnoha
studií—na to reaguje nelogicky (či snad nepromyšleně) a i
urážlivě: “Budou-li texty pojednávat o jídle, odmítnou je
dámy, které mají nadváhu. Budou-li pojednávat o rodině, budou
nevhodné pro sirotky. Budou-li o sportu, mohou vyvolat komplexy u
hendikepovaných.”
Pochybuji, že profesor na americké univezitě
by si dovolil otisknout tak zjednodušený komentář. Vždyť z
celého příspěvku je jasné, že text v učebnicích má být
neutrální a nesmí se vysmívat nebo posmívat určité skupině
lidí, ať to jsou Češi, Američané, Francouzi, Řekové či
Mongolové, ať jsou tlustí či hubení, ať mají vysoké či nízké
IQ, atd.
Téměř všechny učebnice různých jazyků uvádějí
slovní zásobu a texty jak o jídle, o rodině tak i sportu a přitom
ani vyučující ani studenti je nevidí záporně a nevyvolávají v
nich komplexy. Profesor Holý zdůrazňuje: “Nicméně "možná
záporná interpretace" jako kritérium hodnocení textů v
učebnici - to je problematické.”
V jakém smyslu to má být
problematické? Pokud texty neobsahují nesmyslné narážky nebo
urážky, které se dají hodnotit negativně, tak to problematické
být nemůže.
Podívejme
se, jak se dá například upravit původní rozhovor na dálnici,
který vyvolal tolik rozruchu v Britských listech, že ho četlo
přes 13 000 čtenářů:
Původní
rozhovor (v učebnici Jitky Cvejnové):
A:
Pomoc!!!
B:
Co se vám stalo?
A:
Měli jsme autonehodu. Auto je rozbité. Já jsem zraněný a moje
žena se nehýbe.
B:
To bude v pořádku. Zavolám záchranku.
A:
Je to hrozná smůla. Auto je úplně nové a ještě není
pojištěné.
Upravený
rozhovor
A:
Pomoc!!!
B:
Co se vám stalo?
A:
Měli jsme autonehodu. Moje žena se nehýbe, já jsem zraněný a
auto je rozbité.
B:
Dýchá vaše žena? Má puls? Okamžitě zajistíme záchranku a
auto necháme odvézt.
A:
Děkuji. Prosím vás, zachraňte mou ženu! Jedeme ze svatební
cesty! Auto vem čert!
Upravený
rozhovor zdůrazňuje lidskost schematických postav A a B. Dozvíme
se, že pár, který měl autonehodu, jsou novomanželé a tím
intuitivně vyvodíme, že pokud manželka přežije, pár má naději
na dlouhý společný život (vždyť to je důvod, proč lidé
vstupují do manželství!). Navíc ta věta: Auto vem čert! je
zajímavá jak gramaticky tak psychologicky—gramaticky se dá lehce
praktikovat (peníze vem čert! počasí vem čert! ten problém vem
čert!, atd.) a psychologicky nás ujistí, že v případě
autonehody náš život bude hodnotnější partnerovi, kamarádovi,
spolucestujícímu, atd. než auto (auto se dá nahradit novým, ale
lidský život se nahradit jiným životem nedá). Tento upravený
dialog ale ztrácí nádech humoru, kterého chtěla docílit autorka
učebnice. Pokud chceme zachovat humor, tak je možná např. tato
verze dialogu:
Humorný
rozhovor
A:
Pomoc!!!
B:
Co se vám stalo?
A:
Měl jsme autonehodu. Auto je rozbité. Jsem zraněný a žena se mi
vyhýbá.
B:
Co prosím? Žena se vám nehýbá? Okamžitě zajistíme záchranku
a auto necháme odvézt.
A:
Ne nehýbá! Říkám: vyhýbá!
B:
Neslyším, prosím. Říkáte, že žena vám zahýbá? To chápu,
že jste raněný.
A:
Ale ne, nezahýbá! Pohádali jsme se, ona se mi vyhýbá a já mám
z toho autonehodu.
B:
Takže nejste raněný, ale zraněný.
A:
Vždyť to říkám, že jsem zraněný! Prosím záchranku, auto
odvézt a moc prosím taky ženu přivézt.
Tento
rozhovor umožňuje studentům rozlišovat význam slov s různými
předponami: raněný-zraněný,
vyhýbá-nehýbá-zahýbá, odvézt-přivézt. Navíc některá
slova se opakují v různých pádech (autonehoda, žena,
záchranka, okamžitě, atd.), čímž si je studenti snadněji
zapamatují. Slova se mají učit z kontextu, ne odděleně (jak se
to bohužel v mnohých učebnicích češtiny praktikuje). Z tohoto
rozhovoru je zřejmé, že manžel je sice zraněný, ale jeho
zranění nemůže být příliš vážné, protože i během svého
urgentního telefonátu má na mysli svou manželku a hádku s ní,
která ho rozrušila a snad i způsobila jeho autonehodu. S manželkou
se chce udobřit (žádá, aby ji přivezli za ním a na své zranění
či bolest si nestěžuje). Na druhém konci telefonu je člověk,
který špatně slyší (buď kvůli hluku nebo špatnému spojení)
a to způsobuje humornou situaci.
Psaní
dialogů pro učebnice není lehké. Na rozdíl od rozhovorů má dialog své zákony a strukturu, tak jako je má (humorný) žert.
Filmové scénáře je těžké psát právě proto, že jsou
založeny pouze na dialozích a na vizuálnosti: film je story in
pictures (příběh v obrazech). Miloš Forman ve své knize
Turnaround napsal, že ve filmu každý okamžik i každé
slovo musí obsahovat psychologickou pravdu, že film musí být
lidsky přesvědčivý, jinak ztratí diváky: “I believe that
every moment in a film, every word and every reaction, should carry
psychological truth. It may be embedded in a very imaginative and
fanciful frame, but anything that you hear and see on the screen must
be humanly convincing. If you try to cheat with behavioral and
motivational implausibilities, the audience will always see through
it and you will lose them.”
Mezi
dialogem v jazykové učebnici a scénou filmu opravdu není velký
rozdíl. Scénarista musí dát prostor k intuitivnímu domyšlení,
ale zároveň každá scéna musí obsahovat něco překvapivého a
poutavého a musí navazovat na ostatní scény, aby dohromady daly
jeden celek, tedy scénář, na jehož základě vznikne film.
Autor/ka učebnice musí sledovat nejen nové morfologické jevy,
které jsou v každé lekci zahrnuty, ale zároveň musí uvádět
nová slova a všechen ten lexikální material má navazovat na
předešlý a přitom má postoupit dopředu jak s gramatikou, slovní
zásobou, tak pochopením textů. A pokud texty neboudou lidsky
přesvědčivé, učebnice ztratí své použití, tak jako scénář
ztratí možnost být podkladem dobrého filmu. Miloš Forman používá
slova imaginative, což zahrnuje představivost a kreativitu.
Každý
člověk má v sobě značnou dávku kreativní představivosti, ale
ne všichni ji rozvíjejí nebo používají. Tady je příklad
kreativní představivosti dvacetileté studentky z Univerzity Yale,
která spolu s dvanácti dalšími studenty studovala češtinu pro
začátečníky v Praze na Yale Summer Session (YSS, 2019) třikrát
až čtyřikrát týdně po hodině a půl (dohromady měla 19 hodin
výuky češtiny během čtyř týdnů):
Na
Starbucks
Strom:
Ahoj, Lenko! Můžeme si tykat?
Lenka:
Samozřejmě! Takže, o lekci...
Strom:
Lenko, odkud jsi? Myslím, že jste odněkud v Asii.
Lenka:
Jsem z Ameriky. Můj otec je z Polska a moje matka je z Vietnamu.
Strom:
Jsi zajímavá holka! Tak exotická! Mluvím polsky. Mluvíš polsky?
Lenka:
Já jsem se neučila polsky, protože můj otec nebydlil se mnou.
Ale, děkuju. Mám otázku o biologii...
Strom:
Víš co? Biologie je studie o životě. Co je život bez lásky?
Lenka:
Promiňte, jak to myslíš, bez lásky?
Strom:
Myslím, že můžeš se učit biologii láskou. S tím ti mohu
pomoci. Jsem starý a zkušený.
Lenka:
Myslím, že jsi nepochopil. Na rozdíl od Freuda, nemám problém s
otcem. Já mám totiž dívku.
Strom:
To snad nevadí? Ona nebude žárlit.
Lenka:
Bohužel, nemám zájem. Tak čau.
Vzato z písemné
zkoušky studentky 4-týdenního letního programu v Praze Univerzity
Yale, 2019
Tento
dialog je zajímavý tím, jak Lenka (předpokládáme, že studentka
biologie) dovede slovně čelit panu Stromovi (pravděpodobně svému
profesorovi biologie), který se jí snaží svést. Jako čtenáři
tohle všechno ale chápeme intuitivně (nikde není řečeno
otevřeně, že ji svést chce), jen jí dává kompliment, za který
ona slušně (nebo ironicky) poděkuje. Tou větou “Na rozdíl od
Freuda [rozuměj: na rozdíl od Freudových teorií], nemám problém s
otcem,” naznačuje, že má nad profesorem převahu, že ví, o co se jedná, a chce ho překvapit tím, že si potrpí na dívky a ne na
chlapce. Ale professor je životem protřelý a nedá se tím
odradit; naopak, říká: “To snad nevadí? Ona nebude žárlit.”
Na jeho dotěrnost Lenka reaguje tím, že mu řekne otevřeně, že
o něho nemá zájem. Zde by ještě mohla dodat, že jeho chování
je nekorektní, ale to si čtenáři už sami domyslí a nebo otázky
etiky mohou studenti navrhnout sami.
Učebnic
češtiny vydaných v Čechách od poloviny 20. století je k
dispozici hodně (až na 50). Ale ve svém komentáři k mému článku
“Jak učebnice češtiny děsí americké studenty” Zdeňka
McQueen ťala do živého: “Z
vlastní zkušenosti: zatím jsem nenarazila na atraktivně vybavenou
a zajímavě zpracovanou učebnici českého jazyka pro cizince,
která by nabídla učení se použitelnému českému jazyku, jenž
je organicky spjat s aktuální realitou České republiky.”
Samozřejmě,
že každá učebnice má v sobě určitou dávku něčeho
instruktivního, konstruktivního, poučitelného, zajímavého a
důležitého, ale většina těch, které jsou vydané v České
republice, mají společného
-
Morfologie
je předložena bez lehce dostupného systému srozumitelného
mnohým neevropským studentům nebo studentům nežijícím v
Čechách. Tento systém je jasný těm, kteří mají češtinu
jako mateřštinu, nebo prošli českým školským systémem.
Nazvěme zde ten systém mimafn (odkazy na zkratky rodů
podstatných jmen: mi, ma, f, n).
-
Učebnice
se hemží slovíčky jako mraveniště mravenci (od 40 až do 200
slov v jednotlivých lekcích: viz např. lekci 14, Učíme
se česky od Evy Roubalové, Praha: Karolinum, 1998). A když si
uvědomíme, že každé slovo má několik různých koncovek a
navíc každé podstatné jméno s sebou nese mimafn (tedy
rod—a to už nemluvě o měkkých a tvrdých jménech, množném
čísle, výjimkách, atd.), nedivme se, že učebnice češtiny
děsí nejen americké studenty, ale i studenty jiných národností.
Současná mladá generace se spoléhá více na své počítače,
ipody, instagramy, facebooky, atd. než na svou paměť. Představme
si, že bychom si měli zapamatovat těchto deset nám neznámých a
podivně znějících (zde vymyšlených po stylu ptydepe) slov: pi
grnew = vlak, rc wirsjkchu = auto, dx ltresx = pes, hg
mblyf = kočka, dx ojdyen = byt, rc dgeuiu = student,
pi bisiyl = škola, hg khiwnuv = oběd, rc
pasujfu = práce, pi johfale = vlak. Takhle podobně zní
studentům úvodní čeština, a proto není lehké získat studenty
pro češtinu na světových univerzitách, pokud jsou k dispozici
učebnice typu mimafn. Důkazem toho je, že i prestižní
americké univerzity, kde by běžně čeština měla mít slušný
počet studentů (Harvard, Columbia, Brown, University of Chicago,
atd.), mají problém studenty získat.
-
Mnoho
učebnic je přeplněno barvami a obrázky. Např. první díl Česky
krok za krokem Lídy Holé vydané nakladatelstvím Akropolis
(2016) působí dojmem slabikáře pro obecnou školu. Pod obrázkem
lidské hlavy je napsáno hlava head, pod brambory je napsáno
brambory potatoes, atd. Vizuálnost nespočívá v přívalu
barev, obrázků a nahuštěných tabulek, ale v přehlednosti a v
okamžitém pochopení o co se na stránce jedná, co je důležité,
atd. Každá stránka by měla být natolik přehledná, jako se
vyžaduje od jednostránkového životopisu, na němž stojí celá
budoucí kariéra uchazeče a jemuž zaměstnavatel nevěnuje více
než 30 vteřin. Tisk a písmena jsou mnohem důležitější k
zapamatování a pochopení textu než barvy a obrázky, které jen
odvádějí pozornost od textu.
-
Články
bývají monotónní, ačkoliv některé obsahují důležité a
fascinující historické informace a čtou se bez potíží (viz
např. učebnici Evy Roubalové nebo adaptované texty Lídy Holé).
Cvičení v mnohých učebnicích jsou mechanická, poněkud
nezáživná, často pasivní a občas i nekonsistentní.
Neponechávají dostatečný prostor na přemýšlení a kreativitu
tvoření vlastních vět a argumentů. Např. v knize Heleny
Remediosové a Olgy Čechové, Do You Want to Speak Czech
(Liberec: Harry Putz, 2011)—která se zdá snad nejvhodnější
pro výuku na vysokých školách v zahraničí—je řada cvičení
rutinního typu: “Spojte dvě věty podle významu”: Až
otevřou pokladnu – koupíme hned lístky, atd. nebo “Řekněte
opozita”: ošklivý, ošklivě, teplo, poslední, atd.;
“Odpovězte ANO, nebo NE podle textu,” atd. Lída Holá v Czech
Step by Step z roku 2000 např. na str. 42 uvádí příklad: To
je dítě a jeho kufr, káva a pivo. Copak děti mají své
pivo? A na str. 31 mají studenti rozhodnout, zda jsou rádi nebo
ne, že: Ve škole je bomba!
-
Slovní
zásoba je koncentrována na reálie typu břicho, kabát,
světlo, líbí se mi, atd. (v USA je tato kategorie v jazycích
klasifikována jako trivia) a ne na skutečný život—přesně
to, co podle slov paní McQueenové učebnicím chybí: použitelný
český jazyk, jenž je organicky spjat s aktuální realitou České
republiky.
Příkladem jsou zprávy, filmy, živé a televizní diskuze, hry v
divadle, čtení literárních a kritických článků, čtení
dějin, čtení instagramů, e-majlů, informací na facebooku, atd.
Opravdu je těžké od učebnic založených na mimafnu
přejít k textu abstraktnímu, jaký např. najdeme v Letním
přemítání u Václava Havla: “Občanská společnost,
založená na univerzalitě lidských práv, nám totiž nejlépe
umožňuje, abychom se uskutečňovali jako všechno, čím jsme,
tedy nejen jako příslušníci svého národa, ale i jako
příslušníci své rodiny, své obce, svého regionu, své církve,
svého profesního sdružení, své politické strany, svého státu,
svého nadstátního společenství – a to všechno proto, že nás
pojímá především jako příslušníky lidského rodu, tedy jako
lidi, jako konkrétní lidské bytosti, jejichž individuální bytí
nalézá svůj primární, nejpřirozenější a zároveň
nejuniverzálnější výraz v jejich statutu občanů, v jejich
občanství v nejširším a nejhlubším slova smyslu.”
-
Téměř
každá učebnice obsahuje gramatické chyby, a to nejen tiskové,
ale i dokazující buď nepozornost autorů nebo i jejich
nedokonalou znalost českého jazyka a zároveň i jejich redakční
rady. Lída Holá v Czech Step by Step z roku 2000 na str.
110 řadí d, t mezi měkké souhlásky. Na str. 136
nesprávně tvrdí, že 2. pád mn.č. se používá u číslovek
vyšších než pět: užívá se včetně číslovky pět, tedy u
číslovek vyšších než čtyři. Čech neřekne: pět dívka
nebo pět dívky, ale pět dívek. Na téže straně
překládá: Je půl dvanácté—It is half past twelve, což
znamená 12:30. Ve své učebnici z roku 2016 na str. 75 má: Marina
telefonuje k doktorce. Odkdy čeština používá telefonovat k
někomu? V Come & Learn Czech (není uvedeno
vydavatelství, 1993) PhDr. Ivana Bednářová a PhDr. Magdalena
Pintarová mají nejeden tiskový překlep: kříň (místo
skříň), s s Italem, atd. a na str. 131 mají hrubé chyby
v osobních zájmenech (D: mě), atd. Většina učebnic už
upustila od formy mne po předložce a redukuje 2. a 4. pád
na mě: u mě, ode mě, pro mě, což bylo po
léta považováno za hrubou chybu, ačkoliv na internetu je stále
psáno: “Když můžeme říci (bez koho čeho, koho co) tebe
píšeme mne (dlouhou formu mne bez háčku a pak již musíme
pro krátkou formu použít mě).” U Jitky Cvejnové v Česky,
prosím III (2016) věta občas zazní zcela nečesky: Ale
hned po několika minutách, co se dáte do práce, už vidíte, že
váš úkol není zase tak obtížný, že jej můžete zvládnout.
Buď má být: … že váš úkol není zase tak
obtížný, že jej nemůžete zvládnout, nebo
… že váš úkol není zase tak obtížný, takže jej můžete
zvládnout.
-
Většina
učebnic obsahuje podrobné tabulky gramatických jevů, které
mohou být pro studenty děsivé a overwhelming, zahlcující,
takže v nich navigují s nejistotou. Učebnicím chybí
anglicko-česká část slovníku na konci knihy (což je zároveň
a blessing and a curse, požehnání i kletba).
Gramatický index (rejstřík), který přidává hodnotu každé
knize, je buď sporadický nebo často vůbec neexistuje.
Naopak
jedno- až dvouminutová výuková videa pro trvalý pobyt připravená
Národním ústavem pro vzdělání jsou velmi pěkně udělána a
jsou cenná: řeč je srozumitelná a v dobrém tempu, herci jsou výborní
a scény působí přirozeně. Současné televizní nebo celovečerní
filmy jsou na internetu také k dispozici a přestože většina z
nich je zajímavá, občas americké studenty šokují nebo udiví
svou otevřeností ohledně sexuálních a rodinných témat, jako jsou
promiskuita, časté rozvody, partneři žijící spolu bez sňatku,
adoptování dětí, aniž by jim rodiče o adopci řekli, občasná
brutalita českého manžela (jako např. z mnoha úhlů pro studium češtiny výborného filmu Jiřího Mádla Pojedeme k moři).
Tím, že se vyučující snaží ukázat studentům jen
nejpozitivnější stránky české kultury, výběr filmů není
jednoduchý, a proto se zahraniční vyučující uchylují ke
klasickým filmům české Nové vlny, jako jsou Formanovy, Kadárovy
nebo Menzlovy filmy a nebo k filmům současnějším typu Kolja
či Musíme si pomáhat.
Ke
komentáři Martina Plevy: “No pokud někomu vadí takové
ptákoviny, tak se opravdu nemůžeme divit, že v Americe vítězí
Trump. Pokud někdo na základě nějakého slovíčka dělá
dalekosáhlé zevšeobecňující závěry, pak je to výpověď o
tom, že zdráv (jako morálně, tak intelektuálně) není ON,”
snad není co dodávat.
Nejenom je vidět, že panu Plevovi chybí
kritické myšlení (které—jak přiznává i Jiří Holý—“není
v českém školství rozvíjeno”), ale před tím, než bude
kritizovat prostým či triviálním způsobem obyvatele jiných zemí
“morálně a intelektuálně,” ať si přečte zprávu ze 14.
srpna 2019 o české dívce Sabině, kterou na videu před
hinduistickým chrámem pobízí (s největší pravděpodobností)
její matka, aby jí partner pocákal holou zadnici svěcenou vodou,
aby jí “ta frnda sloužila až do smrti.” (Tou “frndou”
rozuměj “přednici”).
iDnes v zahraničním zpravodajství
na internetu píše: “Obyvatelé Bali na sociálních sítích
chování českého páru odsoudili” a tamní guvernér varuje, že
podobní návštěvníci od této doby budou ze země vyhoštěni.
Zneuctění ateisty svatého místa jedné náboženské skupiny se
nedá soudit ani “morálně ani intelektuálně,” ale je přece projevem absence
respektu k jiným kulturám a především nedostatkem vzdělání a
kritického myšlení. Co může být legrací pro Čechy, pro jiný
národ může být kulturním šokem nebo náboženskou urážkou!
Ale jisté je, že zpráva o české “frndě” (ve vizuální
podobě a svatou vodou svěcenou) se díky instagramu rozlétla po
celém světě a výbornou reklamu Čechům nedělá! To snad i pan
Martin Pleva pochopí jak “morálně tak i intelektuálně!” V
každém případě česká “frnda” předčila Járu Cimrmana na
žebříčku světové popularity, a to právem!
A na
závěr ve zkratce jaký dojem Češi udělali na devatenáctiletou
studentku ze 4-týdenního letního programu v Praze Univerzity Yale
(YSS 2019). Ve své písemné práci píše:
“In the Czech
Republic, many people can be found sitting in cafés talking,
smoking, enjoying life in a way that the output-driven American in me
cannot fathom. It was very lethargic to watch and allow myself to be
moved by the lack of constant productivity—productivity that I see
everywhere in America—but it also felt like I was almost drowning,
as if I was wasting time when I should be working on other things
needing my attention.” A v češtině to zní asi takhle:
“V
České republice lze vidět mnoho lidí, kteří vysedávají po
kavárnách, navzájem se baví, pokuřují a užívají si života
takovým způsobem, jaký si cílevědomá Američanka, která ve mně
sídlí, ani nedokáže představit. Byl to letargický pocit to
pozorovat a nechat se unášet absencí neustálé
produktivity—produktivity, kterou vidím v Americe všude—ale
zároveň mi to dávalo pocit jako kdybych se topila, jako kdybych
marnila čas, když mám pracovat na jiných věcech, které
vyžadují moji pozornost.”
***
Poznámky
14579
Diskuse