Na rohu ulice vrah o morálce káže...

25. 8. 2019 / Karel Dolejší

Současné Rusko spolu s Čínou nebo Íránem z hlediska teorie mezinárodních vztahů patří mezi tzv. revizionistické mocnosti. To znamená, že v principu neuznává platná pravidla mezinárodního řádu. Rusko si ale dokonce i ve srovnání s Čínou počíná ještě "revizionističtěji", poněvadž se typicky odmítá nechat vázat pravidly mezinárodních organizací, do kterých bylo normálně přijato za člena. Připomíná to postup, při němž vstoupíte do klubu - a obratem mu vnucujete vámi vymyšlená pravidla, místo abyste dodržovali zvyky, které jsou pro všechny ostatní samozřejmostí. Takovýto mezinárodní ekvivalent osobního asociálního chování se u Ruské federace objevuje stejně ve Světové obchodní organizaci, jako třeba v Radě Evropy. Když Moskva nezodpovědným testem jaderného zařízení způsobí vážnou havárii s mezinárodním dopadem, prostě odpojí od mezinárodní sítě monitorující stanice sledující radiaci, "protože do toho nikomu nic není". V bezpečnostní oblasti je příkladem ruského přístupu mnohaleté porušování Smlouvy o střelách středního a kratšího doletu z roku 1987 (INF Treaty) vývojem, výrobou, testováním a rozmisťováním zbraní touto smlouvou zakázaných.

Těžko si představit absurdnější požadavek, než abyste si tím, kdo si vysloveně zakládá na nedodržování pravidel, nechali určovat, co kdy smíte nebo nesmíte učinit. Mezi rovnými přece platí, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Buď se chovají slušně oba, nebo na nějaký model vzájemné slušnosti zapomeňte. Nemůže přece fungovat jednostranně.

Potíž je ovšem v tom, že ruská elita v žádném ohledu nepovažuje Českou republiku za nějak alespoň přibližně rovnou Ruské federaci, tzn. žádná vzájemnost tu ve skutečnosti neexistuje. Jsme pro vedení Kremlu dodnes jen dočasně odtrženou neposlušnou gubernií, která se postupem času zase hezky "vrátí z vandru" do lůna obnovovaného impéria. Když účastníci "spanilých jízd" prokremelské skupiny Noční vlci v ČR vyhrožují protestujícím, že "až tu budou vládnout", pěkně si to s nimi vyřídí, myslí to naprosto vážně.

Nakolik jsme k tomu již zralí se testuje mj. ječením o tom, že jsme to či ono neudělali přesně podle představ Moskvy. A největší iluzí je myslet si, že když něco z toho, co kategoricky požadují, snaživě splníte, zavděčíte se. Příště budou žádat o to víc a o to kategoričtěji. Na relativně smířlivé Norsko už zkoušejí třeba vměšování do personální politiky redakce nezávislého listu Barents Observer. Ruskou politikou není žádat dodržování nějakých obecných pravidel slušnosti, na která Kreml samozřejmě zvysoka kašle, ale diktovat druhým svou vůli bez omezení.

Ničit pomníky je nepochybně zpozdilé a zbytečné. Ale to vůbec neznamená, že by snad Česká republika měla slyšet na ruské poštěkávání o tom, kterak jsme prý "zranili city" Kremlu jakýmsi porušením jím účelově stanovených pravidel, pokud politicky tendenční a fakticky nesprávnou pamětní desku vzniklou v době okupačního prosovětského režimu ve vší slušnosti přesuneme do muzea. Tady jde jednoznačně o pouhé technické rozhodnutí, které je vnitřní záležitostí ČR a Rusku do něj absolutně nic není.

Ne že by na staré propagandistické pamětní desce mělo ještě dnes nějak zvlášť záležet. Nicméně vzteklá ruská reakce přece jen ukazuje, jak mnoho na ní Kremlu záleží. Stal se z ní klacek, kterým hodlá Čechy domlátit do stavu tupé poslušnosti, v jakém se nacházeli mezi lety 1948-1968 a pak znovu během normalizace.

Mudrováním o tom, jak máme být přeci "dospělí" a poslechnout ruský diktát, pouze upadáme do pasti, v níž jako ustrašení poddaní ruského impéria nedodržujícího žádná pravidla budeme nakonec zase beze slova námitky plnit úplně vše, co jen koloniální mocnosti na očích uvidíme.

0
Vytisknout
3902

Diskuse

Obsah vydání | 27. 8. 2019