Graf pro dnešní den: je zadlužování země velkým problémem?

23. 8. 2019 / Jiří Hlavenka

"Intuitivně" vnímáme, že pokud jsme zadlužení a k zadlužení si rok co rok přibíráme ještě další dluh, namísto abychom spláceli (v podstatě tak vytloukáme klín klínem, dluh dluhem, dluh se nesplácí, ale řeší se novým dluhem, který je větší než předchozí), je to přece strašně špatná věc, která nás vede, ano, do pekel.

Jenomže věc je složitější. Dluh je vlastně jen hausnumero, pokud je oddělen od výkonu ekonomiky, proto se také dominantně vyjadřuje jako procento HDP, ne v absolutní částce. Díky růstu ekonomiky (HDP) České republiky tak i růst dluhu (rozpočtový schodek), pokud je malý, způsobuje pokles té zásadní hodnoty, dluhu jako procenta HDP. Není tedy lží říci, že ČR jako dlužník se tedy vlastně uzdravuje.

 

 

Zadlužovat se nebo naopak přitáhnout opratě a splácet? To je další složitá otázka, kde může v hledání odpovědi (paradoxně) pomoci nahlížení na stát jako "na firmu". Firma svoje celkové náklady dělí na tzv. opex a capex, česky na náklady provozní a investiční. Finančně zdravá firma musí mít vždy vyšší tržby než provozní náklady, tedy i stát by vždy měl mít rozpočtový přebytek (!) dříve než se do něj započítají náklady na investice (státní "capex"). Investice se dělají proto, aby podpořily další růst, tedy další zvyšování HDP, zprostředkovaně i mezd, životní úrovně atd.: takto funguje i většina firem, investuje (a klidně si na to půjčí od bank, získá peníze od investorů, emituje akcie na burze), díky investicím vyvine nový produkt postaví nové továrny, roste.

Je nemilé, že stát neumí svoje hospodaření vykazovat i tímto firemním pohledem, protože bychom se pak o utrácení státu mohli bavit kompetentněji - pomohlo by nám totiž pochopit, které výdaje státu pomáhají v jeho vývoji a které jsou, nepěkně řečeno, jen "prožrány". Možná bychom pak pochopili, že utrácení do špičkově kvalitního vzdělání není "projídání" rozpočtu, ale investicí, možná bychom pochopili, že utrácení do špičkového vývoje opět není jen litím peněz do kanálu, ale dobrou investicí, a tak dále. Pomohlo by nám to též pochopit, do jaké míry jsou dobré investice do infrastruktury, jako jsou třeba dálnice či vysokorychlostní železnice - měli bychom schopní je poměřovat a spočítat dlouhodobou návratností.

Samozřejmě tento pohled má své limity a nelze vše poměřovat ekonomickým benefitem - stát má samozřejmě nesrovnatelně více funkcí a povinností než má čistě ekonomický subjekt, tedy soukromá firma. Proto i tento pohled je jen částečný a jen jedním dílkem do velké skládačky.

1
Vytisknout
3334

Diskuse

Obsah vydání | 27. 8. 2019