Iluze o Švýcarsku v české společnosti jak základ pro praktický mečiarismus

19. 9. 2019 / Boris Cvek

Český rozhlas pokračuje ve zveřejňování výsledků rozsáhlého výzkumu stavu naší společnosti třicet let po změně režimu. V zásadě se dá říci, že pohled člověka na společenská témata je dán tím, jaké má „třídní postavení“. Daniel Prokop v rozhovoru s Lucií Výbornou v Radiožurnálu například tvrdil, že postoj k migraci je dán zejména tím, nakolik lidé důvěřují v pozitivní vývoj svého postavení v globální, otevřené společnosti.

Důležitost vzdělání, pokud jsem to správně pochopil, není v tom, že člověk ve škole pochopí nějaká fakta o islámu nebo lidské rozmanitosti, biologii, dějinách atd., ale v tom, že se na základě svých znalostí uplatní a získá patřičné postavení. Když jsem tedy občas měl pocit, že i vzdělaní a liberální lidé mají při poklesu svých vyhlídek tendenci stát se xenofoby a rasisty a příznivci teorií spiknutí, kterými dříve nebyli, mohu mít pro to nyní vysvětlení.

To všechno mi ale nepřipadá téměř vůbec překvapivé. Nejvíce mne překvapilo zjištění, jak se štěpí česká společnost ve vztahu k Západu. Směřování na Východ nechce prý téměř nikdo (3-4%). Alternativou k Západu je pro značnou část české společnosti… držte se! Švýcarsko! Opravdu Švýcarsko. Jak je to možné? Stačí si vzít agendu různých stran Tomia Okamury: přímá volba nás spasí, protože přímá volba je ve Švýcarsku.

Ve skutečnosti toto blouznění o Švýcarsku, které je samozřejmě integrální součástí západního společenství, slouží Východu. Okamura je v zahraničněpolitické oblasti prakticky dvojče českých komunistů. Takhle je to vypečené. Pokud si dobře vzpomínám, byl to Vladimír Mečiar, který sliboval, že udělá ze Slovenska druhé Švýcarsko. 

Proč ne Rakousko? My Češi jsme s Rakouskem byli po několik století v jednom státě, máme k němu mnohem blíže než ke Švýcarsku, přitom vzestup na úroveň Rakouska by byl pro naši zemi ohromný pokrok, kterého se reálně nedočkáme asi ani za sto let. V Rakousku ale nemají přímou demokracii. Kdyby Okamura mluvil o Rakousku jako o vzoru, ukázalo by se, že je to velmi komplikovaná otázka, co vlastně máme dělat, abychom byli jako Rakousku. Naopak u Švýcarska lze v lidech vytvářet pocit, že stačí zavést přímou demokracii a budeme jako to Švýcarsko.

Co na tom, že na Slovensku mají možnost přímé demokracie prostřednictvím celostátních referend už od devadesátých let! Konalo se tam od roku 1994 celkem osm referend. Jenom jedno bylo platné, k ostatním nepřišlo dost lidí. To platné referendum bylo o vstupu do EU. Dokonce i u nás máme možnost různých místních referend a ani k nim lidé nechodí. Takže co zmůže přímá demokracie v postkomunistické Evropě? Tak jenom Zemana na Hradě.

Fascinující je, že v Česku v roce 2019 je zahraničněpolitická orientace veřejnosti rozštěpena mezi Západ a Švýcarsko. Přičemž ti, kdo si vysnili své Švýcarsko postkomunistické Evropy, fakticky chtějí něco na způsob Orbána nebo Mečiara.

Daniel Prokop a Paulína Tabery u Lucie Výborné:

Rozdělení české společnosti podle nejnovějšího výzkumu (zde jsou i ta slova o Švýcarsku):

Mečiar a budování iluzí o Švýcarsku:

Referenda na Slovensku:

0
Vytisknout
2779

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2019