Paradoxy 10. výročí ztráty radaru v Brdech

19. 9. 2019 / Albín Sybera

Jak si četní komentátoři všímají, tak upuštění od výstavby americké radarové základny v Brdech v r. 2009 byl nepochybně významný předěl v polistopadovém politickém vývoji v ČR. Nejednalo se však o „počínající ruskou hybridní válku“, jak píše například Jindřich Šídlo ze Seznamu, ale o projev fenoménu, jehož kořeny sahají dále než jenom do let 2007-9.

Kremelská klika reprezentovaná Vladimirem Putinem měla v době „bitvy o Brdy“ za sebou již velká tažení v ruském informačním prostoru včetně těch nejznámějších jako série sídlištních explozí či podmanění a naporcování si miliardového impéria Michaila Chodorkovského. Podrobnějšímu výčtu se věnuje například Edward Lucas ve své knize „Nová studená válka“.

Z tohoto pohledu se brdská potyčka nemusela jevit jako nikterak složitým oříškem vyžadujícím si nasazení kremelských elitních technik. V podstatě úplně stačilo rozehrát podívanou mezi okresní šlechtou. Nejde přitom pouze o oportunismus Jiřího Paroubka. Své si odehrál i zastánce radarové základny Mirek Topolánek.

Oba dva předsedové totiž představovali protipóly vhodné k manipulaci a k rozehrání hry na autentický politický střet à la Miloš Zeman vs. Václav Klaus. Podobně jako u prezidentů Klause a Zemana tak s odstupem času vidíme, že v pravicovém pojetí světa si jsou Paroubek s Topolánkem až překvapivě blízcí (a v kritice EU v podstatě zajedno).

Je proto škoda, že si v době stále více se polarizujícího světa připomínáme ztrátu v Brdech především kritikou v ČR neexistující „levice“. Opět nám totiž takto uniká jak mnohem více ovlivnitelné ve prospěch Kremlu je pravicové spektrum české politické scény. A stížnosti nebohého Saši Vondry o „cyklistech a homosexuálech“ citované Sputnikem jsou jenom jednou z těch úsměvnějších epizod české pravice (viz. foto).  



0
Vytisknout
3668

Diskuse

Obsah vydání | 24. 9. 2019