Mezitím v Absurdistánu 107:

Jak se polská opozice připravuje na víkendové všeobecné volby

11. 10. 2019 / Tomasz Oryński

čas čtení 14 minut

V poslední kapitole tohoto seriálu jsem psal o přípravách strany Právo a spravedlnost na nadcházející všeobecné volby v Polsku. Dnes, jak jsem přislíbil, bych se chtěl podívat podrobněji na to, co nabízí opozice. Není zrovna jednoduché vést kampaň proti straně Právo a spravedlnost, která má k dispozici nejen veřejnoprávní televizi a rozhlas, které byly proměněny v propagandistickou mašinérii pro PiS, ale také daleko větší množství finančních prostředků.

Strávil jsem posledních čtrnáct dní v Polsku a množství plakátů a billboardů strany Právo a spravedlnost je obrovské - odhaduji, že na každý plakát či billboard jiných politických stran jsou rozvěšeny alespoň dva plakáty pro kandidáty strany PiS.

A aby toho nebylo dost, plakáty opozičních stran jsou často přelepovány stranou Právo a spravedlnost, anebo prostě ničeny či sabotovány. Nejenom neznámými pachateli - plakát kandidáta Občanské platformy v městě Wyśmierzyce zničil Krzysztof Więckowski - místní radní strany Právo a spravedlnost a člen volební komise. Není o tom pochyb - byl zachycen třemi pouličními kamerami. Za takový trestný čin má být pachatel odsouzen do vězení nebo k pokutě 5000 zlotých (30 000 Kč), avšak, samozřejmě, vzhledem k tomu, že je Więckowski ze strany Právo a spravedlnost, dostal od policie jen slovní varování.

Uniformované jednotky často podporují stranu Právo a spravedlnost, někdy daleko horším způsobem, než jak jsem to popsal výše. Katarzyna Lubnauer, šéfka strany Nowoczesna, musela zůstat doma, protože byla terčem výhrůžek smrtí. Tentokrát jednala policie rychle a zatkla šiřitele těchto hrozeb. Ukázalo se, že je to člen parlamentní stráže.

Avšak ani takto obtížné podmínky nelze použít jako výmluvu pro největší opoziční koalici. Občanská koalice, která se skládá z Občanské platformy, Nowoczesny a některých menších hnutí, prostě nemá přesvědčivý program. Šéfové Občanské platformy doufají, že vytvoří jednu velkou opoziční kandidátku pod heslem "Musíme straně Právo a spravedlnost odebrat moc", ale doba, kdy stačilo voličům říkat "Nejsme PiS", je dávno pryč. Většina levicových stran, stejně jako PSL a Kukiz, se rozhodla kandidovat samostatně, a jedinou spoluprací mezi nimi je pakt o neútočení, podle něhož se předpokládalo, že opozice předloží v každém volebním okrsku vždy jen jednoho kandidáta do Senátu. To se nestalo všude - v některých volebních okrscích je více než jeden opoziční kandidát a ve Varšavě, poté, co se ukázalo, že "jednotným" kandidátem opozice je tam konzervativní politik Kazimierz Michał Ujazdowski, donedávna europoslanec PiS, bude muset soutěžit s nezávislým kandidátem Pawłem Kasprzakem, šéfem lidového hnutí Občané Polské republiky, známým z protivládních pouličních protestů.

Tvrdohlavost Občanské platformy, co se týče přijímání do funkce kandidátů politiků PiS, kteří od této strany odešli, a jejich stavění do voleb v první řadě, je obtížné pochopit, vzhledem k tomu, že toto Občanská platforma dělala i v minulých volbách a ani tehdy to moc dobře nefungovalo - mnoho voličů prostě pro tyto přeběhlíky od strany PiS nechtělo hlasovat, protože právem usoudili, že kdyby chtěli někoho ze strany Právo a spravedlnost, tak by prostě rovnou hlasovali pro jejího kandidáta. Ti, kteří se do parlamentu dostali, posléze selhali a vůbec ničím podstatnějším nepřispěli (možná s výjimkou barvitých projevů Michała Kamińského).

V nedávných místních volbách se pokusili nechat kandidovat Kazimierze Ujazdowského na funkci primátora Vratislavi, navzdory tomu, že s tím městem nemá vůbec nic společného, a tento pokus se setkal se zuřivými protesty tamějších voličů, stejně jako místních aktivistů Občanské platformy. To je snad mohlo přimět k tomu, aby jim už došlo, co nemají dělat?

Tohle všechno, spolu se skutečností, že předákem Občanské platformy je nepopulární Grzegorz Schetyna a že .Nowoczesna, která se při posledních volbách dostala do parlamentu, je jen ubohým stínem toho, čím kdysi bývala, i skutečnost, že dva menší členové této koalice - Strana zelených a Polská iniciativa, kterou vede Barbara Nowacka - i když malí, mají radikálně levicový postoj, a tak jsou v mnoha ohledech neslučitelní se svými větštími partnery - je zřejmě důvodem, proč tato koalice nebyla schopná vytvořit atraktivní společný program. Navzdory tomu, že investovali do kampaně na internetu obrovské peníze - vydali na inzeráty na Facebooku desetkrát více než strana Právo a spravedlnost  -  nepodařilo se jim prosadit se s programem, který by voliče přesvědčil, že jsou schopni nabídnout něco víc kromě toho, že "my nejsme PiS". 

Jejich rozhodnutí učinit náměstkyni předsedy parlamentu Małgorzatu Kidawou-Błońskou tváří své předvolební kampaně a prosazovat ji jako kandidátku opozice na premiérský úřad přišlo příliš pozdě a mělo to nepevný začátek: Média a novináři, kteří podporují Občanskou platformu, často líčí voliče strany Právo a spravedlnost jako nevzdělané plebejce nebo jako pitomé ovce, které nejsou schopny samostatně myslet.

To se často kritizuje, a přesto se rozhodli prosazovat   Kidawou-Błońskou jako vnučku důležitých politiků z předválečného Polska. Vidím to jako dvojí metr, zejména proto, že kdykoliv poukazuje strana Právo a spravedlnost na to, že něčí rodiče či prarodiče byli, například, komunistickými aktivisty či vojáky wehrmachtu, Platforma je první, kdo protestuje a argumentuje, že to, že měl někdo nějaké předky, nemá nic společného s tím, zda jde o schopnou či důvěryhodnou osobu dnes.

Zdá se, že hlavním důvodem, proč mají polští voliči hlasovat pro Občanskou platformu, je to, že je to největší strana, která není stranou Právo a spravedlnost, a tak má tedy šanci převzít vládu.

Avšak ti, kteří očekávají od svých kandidátů trochu víc, mají tentokrát volbu. Podle průzkumů veřejného mínění je na třetím místě Levice. Na rozdíl od Platformy se mladá levicová strana Razem jak se zdá umí poučit ze svých chyb a rozhodla se opustit svou radikální strategii a vyhledávat kompromis. Proto se spojila s postkomunistickou SLD a se stranou Wiosna Roberta Biedrońě, a tak poprvé za delší dobu je šance, že v parlamentě vznikne skutečně levicová reprezentace, zejména proto, že i když strana Razem je z těch tří stran nejmenší, zdá se, že stojí v čele kampaně: postkomunistickou SLD, navzdory tomu, že má stále ještě určitou podporu (i když v poslední době pod hranicí volitelnosti), považují mnozí za politického zombieho, za bezpečný přístav pro lidi z minulého režimu.

Wiosna, na druhé straně, se po fantastickém startu poněkud zdiskreditovala, když se ukázalo, že i když předstírá, že je to levicová strana, je to ve skutečnosti populistická centristická strana otáčející se kolem charismatického homosexuálního aktivisty Roberta Biedrońě. To možná nebude stačit levicovým voličům, kteří touží po konkrétních změnách v Polsku. Proto se tato koalice může stát opravdu velkou šancí pro stranu Razem: tu často mnozí kritizovali za její tvrdohlavost a odmítání se spojit s jinými. Nyní se možná ukáže, že protože se stala součástí širší koalice, dává to straně Razem lepší šanci předložit veřejnosti svůj program, než kdyby se zuřivě přidržovali svých myšlenek kdesi v temném koutě politického jeviště.

Dvě zbývající koalice jsou trochu jiné. PSL, agrární, křesťansko-demokratická strana, odmítla vstoupit do koalice se svým bývalým partnerem Občanskou platformou a pokusila se kandidovat ve volbách samostatně, a až později se spojila s pozůstatky strany Kukiz '15. O obou stranách je hlavně známo, že nemají žádný jasný program. PSL je už dlouhá desetiletí známá jako strana ochotná jít do koalice s kýmkoliv, pokud jí to umožní dostat se do vlády. Strana PSL se ten stereotyp nyní snaží rozbít, ale nikdo zatím neví, co je vlastně její program. Skutečnost, že tradiční voliči této strany - malí zemědělci - přešli ke straně Právo a spravedlnost, způsobila, že je obtížné, aby strana PSL měla úspěšný start. Avšak alespoň jeden kandidát strany PSL se dostal do palcových titulků tisku: navrhl totiž, aby byly poraženy stromy u silnic, takže jejich asfalt přestane být ve stínu, v létě roztaje, a vyplní  trhliny na silnici, a silnice se tak  automaticky samy opraví. 

Mezitím Paweł Kukiz, charismatický rockový zpěvák, byl od prvního dne, kdy v roce 2015 založil své politické hnutí, hrdý na to, že nemá žádný politický manifest, a prezentoval to jako nový způsob boje proti establishmentu. V reálném světě to znamenalo, že je naprosto mimo, neustále mění své názory a není schopen navrhnout nic podstatného. Jeho poslanci, skupinka náhodných pravičáků, přešli do jiných politických stran anebo se stali nezávislými. Kukizovo rozhodnutí spojit se s PSL, kterou v minulosti srovnal s kriminální, mafiánskou organizací, všechny nesmírně překvapilo. Avšak co ještě je nového? Konec konců, Paweł Kukiz široce proslul svými slovy: "Jestliže se někdy stanu politikem, plivněte mi do tváře a řekněte mi, že jsem kurva."

Proto je velmi obtížné určit, co mají PSL a Kukiz vůbec co nabídnout, ale pokud si myslíte, že je to exotické seskupení, počkejte, až se seznámíte s pátou volební koalicí: Konfederace. To je konglomerát radikálních pravicových organizací, tak pravicových, že často nadávají straně Právo a spravedlnost, že to jsou "komunisté", "socialisté" či "levičáci". Do této koalice patří Ruch Narodowy - dovolte mi jen vám představit jejich předáka Krzysztofa Bosaka. Nedávno vykřikoval na Twitteru, že levice, která je údajně v Polsku dnes u moci, připravuje nové ideologické šílenství - chce zajistit, aby ženy nedostávaly za tutéž práci menší plat než muži!


Vedle Bosaka nalezneme mezi kandidáty Konfederace Janusze Korwina-Mikkeho, ultrapravicového radikála, který je přesvědčen, že "LGBT je větší hrozbou než globální oteplování", extremně katolického pravicového novináře Grzegorze Brauna, Roberta Winnického, který popírá obvinění, že je fašista,  přesto je však o něm známo, že pozval členy italské fašistické organizace Forza Nuova do polského parlamentu, anebo Justyna Sochu, šéfa organizace STOP NOP, která bojuje proti povinnému očkování. A pak je tu ten člověk, který požaduje jaderné zbraně pro polskou armádu a pak tu máme Dariusze Klicha,  stoupence šíleného kněze Natanka (kazatele, kterého církev suspendovala) a lékařského šarlatána Jerzyho Ziębu. Ten také věří v mnoho konspiračních teorií. Snažil se stát se senátorem pod heslem (?) "Polské děti se stávají obětí nemocí, protože jsou krmeny chlebem, otráveným plemenem zmijí mnoha nemorálními způsoby. Skoncujme s kainovskými hrami Občanské platformy a strany Právo a spravedlnost - vy zednářští pasáci!" (Aktualizace: Dariusz Klich je nyní také nezávislým kandidátem, poté, co zjistil, že jeho vlastní stranu také ovládají zednáři).

Holt je to zřejmě případ pro psychiatry. A nebyl by to případ první - jiný nezávislý kandidát, zuřící antisemita Leszek Bubel byl nucen podrobit se psychiatrickému vyšetření poté, co byl obžalován z 21 případů pomluvy a šíření nenávisti.

Ukončeme tento článek na umělecké téma. Tady můžete zhlédnout pár hudebních klipů podporujících určité kandidáty:

Leszek Bubel zvolil styl country:



Konfederace si vybrala líbivou melodii, která mísí folkové prvky s moderním beatem, přes což všechno je nalito velké množství Auto-Tune:



Kandidáti strany Právo a spravedlnost, PSL a Levice zvolili Disco-Polo, i když si  Levice si nebyla schopna dovolit dobrého zpěváka (jestli tedy vůbec existuje nějaký dobrý zpěvák Disco-Polo):



A jen Občanská koalice dokázala přijít s písní, která způsobuje, že vám nepoteče krev z uší:




Nejnovější zpráva:


Jan Szyszko, nechvalně známý polský ministr životního prostředí, odpovědný za vážné poškození polské přírody a za kácení Bělověžského pralesa, náhle dne 9. října zemřel. Ještě před několika dny hovořil s novináři a tvrdil, že kysličník uhličitý je "životadárný plyn"  a že je mu líto, že je Greta Thurnbergová pomýlená a říká blbosti a že aktivisté účastnícící se demonstrací požadující akce proti globálnímu oteplováni by měli být vyšetřováni a potrestáni.  Také řekl, že mnozí útočí na polské uhlí jen proto, že je polské, protože pálení uhlí je čisté - Jan Szyszko vždycky tvrdošíjně popíral, že ovzduší v Polsku je nejznečištěnější v Evropě a že pálení uhlí způsobuje smoj a znečištění vzduchu. Tvrdil, že to se týká pouze zahraničního uhlí a že vzduch znečišťuje také přirozený pyl ze stromů a z květin. 

Podle Polsat News zemřel na chorobu plic, často spojovanou se znečištěním ovzduší. Nemohu si nepovšimnou, že je v této tragické události určitá ironie.

0
Vytisknout
8668

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2019