Sociální demokracie, bouchačky a uprchlíci

29. 11. 2019 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut

V posledních dnech jsem se znovu musel zamýšlet nad motivy české tzv. sociální demokracie odmítat přijímání uprchlíků, byť jen pár desítek dětí nebo mladistvých, kteří utekli před syrskou válkou a syrským režimem.

Když si vezeme tu hru na argumenty, tak je tu bezpečnost a právo. Ti uprchlíci jsou v Řecku a zjevně tam nikoho nevraždí. Pokud si hrajeme na to, že by nás pár desítek pečlivě vybraných uprchlíků z Řecka začalo vraždit, co mají říkat Řekové? A jde-li o právo: Česká republika šla proti právu EU, když odmítla přijmout aspoň pár lidí podle kvót, a je za to žalována Evropskou komisí u Soudního dvora EU.


Naopak Česko se v době, kdy jeho ministr za sociální demokracii Chovanec vyhlásil, že nepřijmeme o jednoho jediného uprchlíka více, než je těch sedm, které jsme už měli, přesně v té samo době se Česko jako jediný stát EU vzbouřilo proti směrnici o zbraních. Ano, té směrnici, již Švýcaři pak schválili v referendu. Sociální demokracie chtěla v evropském státě, jmenovitě v České republice, dát do Ústavy právo na vlastnění zbraní. Šílené. Ale prostě bylo vidět, že to chce. Nebála se. Autentická touha po bouchačkách. Co kdyby se takto domáhala přijímání uprchlíků? To by to hned šlo a západní Evropa by jí tleskala.

Zbraně jsou české sociální demokracii mnohem blíže než uprchlíci. Jak je to možné? Někdo argumentuje prostě tím, že takoví jsou voliči. To by dávalo logiku, kdyby tyto postoje pomohly sociálním demokratům držet solidní volební výsledek. Jenže čísla jsou neúprosná: ve volbách do Sněmovny na podzim v roce 2013 měla ČSSD přes 20%, o čtyři roky později ve sněmovních volbách už jen necelých 8%. Brutálně propadla v následujících komunálních (podzim 2018) i evropských (jaro 2019) volbách.

Voliči mezi lety 2013 a 2017 odešli od sociální demokracie k Hnutí Ano. Bereme-li v potaz odpor k přijímání uprchlíků, jsou obě formace stejné. Hnutí Ano možná nebylo tak exponované ve snaze měnit Ústavu ve prospěch držitelů zbraní. Skutečný odliv voličů od sociální demokracie k Ano ovšem proběhl na jaře 2017 v souvislosti s odvoláváním Andreje Babiše z postu ministra financí. Od té doby včetně současné, nové vlády, kde hraje ČSSD už jen roli malé straničky (po volbách 2013 měla premiéra), se sociální demokraté stále snaží tvrdit, že za sociální agendu obou vlád mohou oni, nikoli Hnutí Ano. Jenže to, pokud jde o preference, nepomáhá. Podle posledního průzkumu agentury Kantar pro Českou televizi má ČSSD jen 4,5% podpory, tedy by skončila mimo Sněmovnu.

Proč se tedy stále chová tak, jak se chová? Podle mne otázka zbraní byla otázkou mentality pana Chovance, jeho okolí a jemu podobných politiků z jiných stran. Voličsky tohle téma nebylo důležité, ba spíše kontraproduktivní. Stále více si myslím, že také xenofobie a postupný příklon ke krajní pravici v otázce uprchlíků je u ČSSD i KSČM v prvé řadě dáno mentalitou samých politiků těch stran, nikoli pragmatickým čtením situace, ohledem na voliče atd. A protože nemohou natvrdo říci, že jsou v tomhle krajní pravičáci (a levice je jen neautentický nátěr), tak různě kličkují a chovají se jako srabové, což je přesně to, co voliče obecně odpuzuje.

Odvolávání Babiše z postu ministra financí na jaře 2013 bylo totiž projevem zbabělosti sociální demokracie před pravicovou opozicí. Sociální demokracie se kroutila, měnila postoje a nebyla ani trochu čitelná. Jestliže jí vadilo vládnout s Ano, měla autenticky odejít z vlády. Jestliže jí to vládnout s Ano nevadilo, měla autenticky stát za Babišem. Nic z toho nedokázala. Už dávno nebyla tou skutečnou silou, řídící zemi. Tou byl Babiš. Sociální demokracie na jaře 2017 ukázala, že není schopná ochránit své voliče před pravicí, tak šli k Babišovi, který jim dával představu síly a akceschopnosti, což platí stále.

V otázce přijímání uprchlíků je mysl vládních politiků (včetně těch z Ano a KSČM) tak zabetonovaná v krajně pravicové xenofobii, že nedokážou ani pragmatický kousek typu: my přijmeme pár desítek pečlivě vybraných mladistvých z Řecka a budeme mít pokoj, budeme tím pak neustále argumentovat, že každý může vidět, že přijímáme. Dnes už vládní politici uvažují zjevně tak, že kdyby přijali byť jediného uprchlíka, třeba kojence, tak by prohráli. Někdo by je totiž donutil chovat se jako lidi.





0
Vytisknout
9067

Diskuse

Obsah vydání | 3. 12. 2019