Podívejme se na Ameriku a Británii a buďme rádi, že nejsme jako oni

28. 4. 2020

čas čtení 6 minut
Měli bychom si velmi bedlivě všímat varování z těch zemí, které se v současnosti rozkládají. Pokud obětujeme základní míru rovnosti za hospodářský růst, budeme tím riskovat rozklad společnosti i politiky.

Pandemie nás nemění, alespoň ne v krátkodobé perspektivě. Ukazují, co jsme zač. Reagujeme na ně tak, jak nás utvořila předchozí desetiletí.

Je to zjevné, když vidíme šířící se masakr v USA a v Británi, a to kontrastuje s tím, čeho jsme dosáhli v Austrálii. Možná si myslíme, že naše společnosti jsou víceméně podobné, avšak právě teď jsme svědkem rozdílů mezi nimi a způsobem, jímž se Austrálie dosud vyhnula určitému politickému a společenskému úpadku, a to v Austrálii zachraňuje životy, píše Waleed Aly, komentátor australského deníku The Sydney Morning Herald.

 

Rozdíl vůči Americe je zřejmější, takže začněme tam. Když začaly v USA v minulých dnech demonstrace proti uzamčení země, požadující,  aby vláda znovu otevřela ekonomiku, což podpořil prezident Trump, přestože to bylo v rozporu se zdravotním doporučením  jeho vlastní vlády, ukázalo se, jak nenapravitelně rozbitá je americká společnost. Vidět demonstranta, jak řve na zdravotní sestru, která pracuje ve frontové linii proti pandemii, "Vrať se do Číny!" zjevně vypovídá hodně.

Avšak jestli chcete více, podívejte se na některé ty transparenty: "Považujeme našeho guvernéra za zbytečného!, "Komunismus zabíjí víc než COVID", "Rockefellerovo lékařství a farmaceutické společnosti jsou teroristé", "Učiňte Ameriku znovou velkou, zakažte sňatky homosexuálů!"

Tohle není prostě jen sbírka lidí, kteří chtějí víc hospodářské činnosti. Tihle lidé vedou kulturní válku a podporují při tom nejrůznější konspirační teorie.

To je pozoruhodné, protože sdílená hrozba obyčejně vytváří mezi lidmi jednotu a solidaritu. Proto neustále děláme analogii mezi touto pandemií a válkou: Vyvolává to obraz ochotné oběti a rozsáhlého úsilí všech ve věci, která je větší než všechny rozdíly mezi námi.  Takže jak velké musejí opravdu být ty rozdíly, jestliže převáží skutečnost, že doslova tisíce lidí umírají každý den? Mnoho lidí se vysmívalo výroku "Jsme všichni na jedné lodi." Amerika nám ukazuje, jak to vypadá, když opravdu nejsme.

Je lákavé se to pokusit vysvětlit jako důsledek existence jediného fatálně ješitného, nekompetentního vedoucího politika. A není pochyb, že Trumpova reakce na tuto krizi je divoce nedůsledná, hyperpolitická a nekompetentní. Ale to je stejně tak příznak jako příčina. Zdravá společnost s takovým vedoucím politikem takového vedoucího politika potrestá. Neroztrhá se na kusy v jeho obraně. To, co vidíme v Americe teď, je konečný důsledek několika rakovinových desetiletí amerického veřejného života.

Amerika se už dávno stala zemí, kde neexistují žádná všeobecně přijímaná fakta, neexistuje způsob, jak by lidé mezi sebou hovořili, neexistuje limit pokrytectví a zkorumpovanosti, kterou Amerika je ochotná připustit, "protože je to politický názor". Jasně je to vidět v příběhu oné republikánské senátorky, která dostala předem informaci o tom, jak drastický bude dopad epidemie COVIDU-19, takže rychle odprodala své akcie za miliony dolarů předtím, než burza zkolabovala, a pak obvinila Demokraty, že hrozbu přehánějí. A tato žena byla nyní jmenována do týmu, který má připravovat "znovuotevření Ameriky".

A teď se podívejme na Británii, kde se právě dovídáme, že tamější tragický počet úmrtí je zřejmě o 40 procent vyšší, než údaje, které byly zveřejněny. Dalo by se z Británie citovat mnoho příkladů, ale pro mě je nejvýmluvnější, když se britský ministr zdravotnictví Matt Hancock začal hádat s fotbalisty z první ligy, kteří nechtěli přijmout snížení svých platů. Tito hráči přitom dávají miliony liber do fondů pro britské státní zdravotnictví. Což vyvolává otázku, kterou je možná lehké v Británii přehlídnout, ale tady v Austrálii je zjevná: Proč do háje spoléhá Británie na fotbalisty, aby financovali její zdravotnictví?

Alespoň část odpovědi musí ležet v tom, že Británie trpěla více než deset let politiku státních škrtů. Představa, že zdravotnictví by se mělo seškrat tak, aby to byla jen "záchranná síť", vypadá hodně stupidně, jakmile vidíte, že zdravotníci v Británii jsou nuceni vyrábět ventilátory ze snorkelů. Kdyby jen bývala Británie zůstala součástí hromadného projektu EU pro koupi ventilátorů, na což má stále ještě právo. Bohužel se rozhodla, že se na tomto projektu podílet nebude.

Británie byla tak zranitelná, protože reakcí na její poslední hospodářskou krizi byla politika škrtů, nikoliv férovější zdanění. Tato volba vážně ochromila britský sociální stát.

V Austrálii je to jiné. Austrálie je rovnější, je méně ekonomicky poškozená a méně rozhádaná toxickou politikou, která v poslední době ovládla Británii a USA. Jistě, nerovnost roste i v Austrálii, naše ekonomika začala klopýtat  už před COVIDEM, a už nejméně deset let se také tu v Austrálii pokoušíme zavést konfliktní, nefunkční politiku. Ale zdaleka jsme nedošli tak daleko jako Británie na USA a v současnosti je to naší záchranou. Sice jsme ztratili velkou část své víry v politiku, ale tolik jsme si jí zachovali, že jsme poslechli omezení, která na nás uvalila vláda. Jsme nepokojní, ale zatím ještě nejsme neodpovědní tak jako Američané.

Proto je důležité, co se bude dít dál. Měli bychom si velmi bedlivě všímat varování z těch zemí, které se v současnosti rozkládají. Pokud obětujeme základní míru rovnosti za hospodářský růst, budeme tím riskovat rozklad společnosti i politiky. Přijdeme o společenskou solidaritu, kterou dosud tu v Austrálii máme, a budeme ji zoufale potřebovat, až udeří příští krize.

Kompletní článek v angličtině ZDE  



0
Vytisknout
14076

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2020