Emise oxidu uhličitého z vysychajících vnitrozemských vodních ploch byly podceňovány

6. 5. 2020

Vnitrozemské vodní plochy jako řeky, jezera a přehrady hrají důležitou roli v globálním uhlíkovém cyklu. Výpočty emisí oxidu uhličitého z půdy a vodních ploch neberou v úvahu vnitrozemské vodní plochy, které vysychají.

To znamená, že skutečné emise z vnitrozemských vodních ploch byly výrazně podhodnoceny - jak ukazují výsledky nedávného mezinárodního výzkumného projektu vědců Helmholzova centra pro environmentální výzkum (UFZ) v Magdeburku a Katalánského institutu pro vodní výzkum (ICRA). Studie byla publikována v časopise Nature Communications.

"Všechno začalo v roce 2013, během měření ve španělském Katalánsku," říká doktor Matthias Koschorreck, biolog katedry výzkumu jezer na UFZ. Spolu se španělským týmem studoval uvolňování skleníkových plynů z usazenin v malé řece. "Bylo léto a části říčního dna byly suché. Zničehonic jsme se rozhodli provést nějaká měření také v těchto oblastech," vysvětluje Koschorreck.

"Výsledek nás překvapil - tyto suché, stěrkovité oblasti říčního dna uvolňovaly nečekaně vysoké úrovně oxidu uhličitého." Koschorreck a jeho kolega, doktor Rafael Marce z ICRA v Gironě, se rozhodli pro další šetření. Výsledky z růszných oblastí ve Španělsku a Německu dospěly všechny ke stejnému závěru: Vyschlé vnitrozemské vodní plochy uvolňují snadno měřitelné a někdy podstatné úrovně oxidu uhličitého.

"Nevěděli jsme, zda to může platit v jiných částech světa a zda emise skleníkových plynů z vnitrozemských vod mohou být fundamentálně podhodnoceny," říká Koschorreck. "Ve studiích, které škálují emise skleníkových plynů z půdy a vodních ploch, nebyly dosud brány v potaz vnitrozemské vodní plochy, které přechodně vysychají."

Kvůli prozkoumání těchto otázek Koschorreck a Marce spolu s týmem šesti německých a španělských vědců spustili vlastní výzkumný projekt. V rámci workshopu na UFZ v Magdeburku vyvinuli metody měření vzorkování. Poté se všichni zapojili do kontaktování výzkumných týmů po celém světě. Tímto způsobem získali údaje ze 196 lokací na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Každý ze zúčastněných týmů provedl měření v suchých oblastech nejméně tří sladkovodních systémů ve svém regionu - řek, jezer, přehrad nebo rybníků.

Velkou a složitou sadu dat evaluoval Philipp Keller, doktorantský výzkumník katedry výzkumu jezer na UFZ a hlavní autor studie. To jej vedlo k některým zajímavým závěrům. "Zjistili jsme významné emise oxidu uhličitého ze suchých oblastí vnitrozemských vodních ploch napříč klimatickými pásmy," říká Keller. "Takže jde opravdu o globální fenomén."

Výzkumníci také zjistili, že tyto emise jsou ve skutečnosti často vyšší, než typické emise z vodního povrchu o stejné ploše.

"Podařilo se nám ukázat, že suché oblasti vnitrozemských vodních ploch ve skutečnosti představují významný díl celkových emisí oxidu uhličitého z těchto sladkovodních systémů," říká Koschorreck.

"Pokud to zahrnete do globálních výpočtů pro vnitrozemské vodní plochy, emise oxidu uhličitého vzrostou o šest procent." Ale které procesy jsou zodpovědné za uvolňování oxidu uhličitého ze suchých vnitrozemských vodních usazenin? "Respirační procesy mikroorganismů," říká Philipp Keller.

"Čím více substrátu je k dispozici - čím více je organické hmoty v půdě - a čím příznivější jsou podmínky jako teplota a vlhkost sedimentu, tím aktivnější jsou a tím více oxidu uhličitého je uvolněno."

Co výsledky studie znamenají pro příští hodnocení emisí oxidu uhličitého z vnitrozemských vodních ploch? "Naše studie ukazuje, že emise oxidu uhličitého z vnitrozemských vodních ploch byly dosud významně podhodnocovány," říká Koschorreck.

"Doufáme, že naše práce pomůže zajistit, aby vyschlé oblasti sladkovodních systémů byly zahrnuty do příštích kalkulací. S postupem změny klimatu bude zřejmě vysychat více vnitrozemských vodních ploch, a tedy emise CO2 se zřejmě zvýší."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2311

Diskuse

Obsah vydání | 12. 5. 2020