Cvičit, běhat, anebo aspoň denně chodit ven (i když „jsou tu léta“?)…

6. 5. 2020 / Miloš Dokulil


(Nebo taky chytit se prostředků „alternativní medicíny“??)

Miloš Dokulil


Teď v tom čase koronavirové epidemie, která zatím neskončila, měli jsme problém kromě jiného s tím, že nebylo radno moc se pohybovat někde „venku“, kde bylo automaticky riziko nákazy. Někteří mladší ještě snad předtím mohli chodit do tělocvičen a mnozí reprezentanti té nejstarší kategorie chodili potom aspoň na procházky. (Přitom ti nejstarší jsou na tom vždy nejrizikověji, protože vždy něco už jim tělesně – ale i možná „myšlenkově“ – nefunguje tak, jako to bylo v mládí. A ti nejmladší kupodivu nejméně byli virem napadáni. A z těch mezi postiženými věkově uprostřed mnozí ani naplno nevykázali symptomy nákazy, jak by se mělo očekávat. Ti zdraví z kterékoliv kategorie si mohli klást otázku, zda už „venčit psa“ je pro jeho majitele výzva osudu. A jaká je pohoda posedět si v křesílku, to mi ani neříkejte!)

 

Abych opět neodbíhal, jakž zase nejednou činím. Dříve řada povolání probíhala jako rozmanitě nacvičené a někdy nemálo náročné pohyby. Teď kdekdo „v práci“ u toho ovšem sedí, před sebou většinou s klávesnicí a počítačem. Pak do toho přijde navíc třeba ta epidemie. A jako přívažek: sedět doma. Venku s rouškou…

Pokud člověk v mládí si nezvykl trochu si hned po ránu zaběhat nebo třeba zajezdit si na kole (či vlastně na „bicyklu“; vždyť „kolo“ má přece kola dvě!), možná v pozdějším věku si zafilosofuje, co ještě blahého lze udělat pro udržení zdraví, když tu zatím teď bylo tolik v tomto směru nových nečekaných zábran.

Ne že by se tělesné dispozice člověku v pozdějším věku ještě mohly nějakým „tělomrskem“ vrátit do stavu „za mlada“. Lze se ovšem mnohdy dočíst, že pohybová aktivita z mladších let se vynahradí aspoň tím, že se potom člověk dožije vyššího věku.

Pokud vynecháme cílený pohyb ve středním věku, později musíme být opatrnější s případným „pokáním“. Usilovněji provozovaná chůze je skoro jakoby běh (když už nám do běhání moc není; také třeba kvůli kloubům). A pokud ještě míníte nějak trochu cvičit, zohledněte především fakt, že by se měla aspoň trochu rozhýbat zvláště páteř. Samozřejmě bychom měli mít v pohodě srdce a kapacitu plic; o zažívacím a trávicím ústrojí rovněž mluvě. Myslete též na to, že život zkracuje obezita. (Samozřejmě že oči jsou přitahovány čímkoliv sladkým; a mozek tu pak nehraje roli volního principála.) Zároveň by se nemělo nic přehánět (klouby a nervosvalová koordinace rovněž ve vyšším věku už nejsou tak disponovány jako v mládí!). A pokud jsme si časem zvykli na „sedavý“ způsob života, už to, že nějak vložíme do každodenního jinak běžného programu pár „rozhýbávacích“ cviků, je potom nemalý zisk. (Hlavně to nenechat vždy znovu „na zítra, kdy fakt s tím začnu“!)

A něco údajně světoborného teď přidám „jako přívažek“. Tím, že tu je web, přichází mezi nás jedinečně vyhlížející nabídka: kontakt se silami, které běžně nejsou viditelné (ale „Mistr“ či „Mistryně“ pro tuto sféru tu kupodivu jsou a údajně s energetickými poli pracují a je ovládají; tak, že je podle doprovodných svědectví žádoucí se s takovou praxí seznámit). Jde tu podle nabádavých výzev pro cestu ke zdraví o rozmanitě nabízené a údajně zcela jedinečné služby možným zájemcům: jako kdyby nějaký „guru“, tím, že jakoby ovládá různá „energetická pole“, mohl zároveň zajistit jejich žádoucí dislokaci u možných pacientů do jejich „čaker“ (což jsou jaksi „specifická místa“ v lidských tělech). O případném psychologickém účinku nějaké evidentní pseudoléčby tu nutně teď uvažovat nebudeme. (Že to není marná cesta k slušnému výdělku pro léčitele, když se klientela díky sugestivní inzerci rozroste, není rovněž nutné připomínat. Rovněž někdy pomůže náhoda. Ze zcela jiných důvodů může v čase kontaktů s léčitelem vlastní svízel adepta léčby pominout, a guru má okamžitě dalšího doporučujícího hlasatele.)

Mysleme taky na to, že s věkem i náš mozek už není tak „čiperný“ jako „za mlada“. Nelze vyloučit ani to, že by nás mohla postihnout duševní choroba; a potom jedinou žádoucí cestou je kontakt s vyškolenými lékaři na odborně k tomu vybavených pracovištích, nikoli kouzelníci, kteří do svých metod zahrnují třeba dokonce kvantovou fyziku, aby vypadali důvěryhodněji.

Pokud se ovšem nebudeme denně aspoň trochu pohybovat, tím dříve nás přestane tělo poslouchat. A pokud si nebudeme trochu hlídat tělesnou hmotnost, pak se nedivme, že nežádoucně ztloustneme; s dalšími negativními doprovodnými jevy v souvislosti s kýženým zdravým životem a přirozenou touhou déle tu na zemi pobýt. Taky mysleme na to, v jaké době žijeme. A že život obecně, a ovšem i ten vlastní, je fakticky zázrak. (Je tu rovněž závažná otázka naší případné aspoň trochu „zdravé diety“; včetně režimu pravidelné životosprávy. A kontakt s „povzbudivými lidmi“ rovněž není „na škodu“!)

0
Vytisknout
2166

Diskuse

Obsah vydání | 12. 5. 2020