 
20. 9. 2019
čas čtení
1 minuta
 
 Středa: na houbách. Desetiletá
 dcera začne sbírat místo hub plasty. 
„Fuj, nesahej na to." 
Sbírá dál a 
brzy zjistí, že se jí to do rukou nevejde. 
Chce sundat mikinu. 
„Tak na 
to zapomeň," říkám už opravdu drsně, „příště si vezmeme pytel a dáme to 
do něho.“ 
Vzdá to, píše na Facebooku Peter Chvojka.
 Čtvrtek: na houbách. Vůně lesa, košík plný 
kovářů.....vytáhne plastový pytel. Těžkne, za chvíli už ho musím nést 
já. Tvrdohlavá, já marná autorita se smradlavým pytlem na rameni. 
 Dcera: „Zítra bych chtěla jít stávkovat za klima.“ 
Já: „Zítra jdeš do 
školy!“ 
Dcera: „ Učitelku přesvědčíme, půjde taky.“ 
Vzpomenu na výrok 
Jaroslava Hanáka, prezident Svazu průmyslu a dopravy z 15.7. :  “Když 
čtrnáctileté děti v Německu a ve Švédsku, místo aby dostaly přes držku, 
že každý pátek chodí do ulic a stávkují za něco, čemu ani nerozumí, tak 
si myslím, že to není dobrá zpráva pro Evropu.” 
Já: „Víš, jak vám říká 
zřejmě budoucí prezident? Ekomagoři a řídí se heslem Braňme normální 
svět.“ 
Dcera: „Jsme magoři, že nosíme plasty z lesa?“ 
Já: „Jo.“ 
Dcera: 
„Zítra vezmu pytle dva.“