Problémy demokracie a komunismu

13. 11. 2020 / Wenzel Lischka

čas čtení 3 minuty
 

Občané východního bloku za reálného socialismu budovali komunismus, a když pak přišel mezi své, tak jej nepoznali. Před 31 lety se občané domnívali, že po budování socialismu přijde vlastně komunismus.

Tenkrát na Letenské pláni si občané mysleli si, že kapitalistům se podařilo vybudovat komunismus, nebo aspoň socialismus, mnohem lépe než komunistům. Nyní jsou rozčarováni, neboť mají demokracii, a nechápou, že demokracie je komunismus.

 

Úroveň vzdělanosti občanské společnosti je povážlivá. A za socialismu nebyla o mnoho lepší, a to zejména v životně důležitých otázkách marxismu-leninismu. Občanům jako prostým nábožně věřícím lidem zcela postačovalo to, co jim vykládala vrstva podřadných politických kněží, prázdné regály a výjezdní doložky, a již měli svůj vulgární názor na socialismus, komunismus a písma svatá marxismu-leninismu zcela hotový.

Intelektuální zaostalost občanské společnosti není vůbec nic nového, a táhne se s lidmi od založení prvních prvobytně pospolných občin až do dnešní globalizované moderní společnosti. Názorným příkladem mohou být například Vánoce, které jsou největším svátkem nábožně věřících i nevěřících občanů. Převážná většina těchto lidí, ačkoliv nadšeně Vánoce slaví, přesto pořádně ani neví vlastně proč. Tací občané si nikdy nepřečetli ani jediné evangelium z Nového zákona, ačkoliv nosí na krku kříž, nebo si jej nechávají tetovat na kůži.

Karel Marx charakterizoval komunismus jako společenský systém, v němž je každému nadělováno spotřebních předmětů podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb. Není nutné být příliš velikými dialektiky, abychom pochopili, že pokud dnes nemáte žádné schopnosti, můžete nabýt potřebných potřeb co libo. Marx zcela pragmaticky odvozoval blahobyt od uspokojování potřeb, nikoliv od jejich vymizení.

Pokud máte potřeby malé, tak máte malý komunismus, málo svobody a demokracie. Pokud máte potřeby veliké, můžete si je uspokojit na úkor celé společnosti, jejíž členové mají potřeby malé, nebo jsou jim jako takové patřičně vnuceny.

Dnes jsou ovšem spisy klasiků marxismu-leninismu značně zastaralé. Dnes je mnohem vhodnější studovat například dílo Adama Smithe. Přináší nejen poznání, ale i radost z poznání.

Ve svém díle Bohatství národů Adam Smith uvádí, že původním zdrojem všech nutných životních prostředků a věcí zpříjemňujících život, které každý národ ročně spotřebuje, je roční práce, a předmětem jeho spotřeby je buď přímý produkt této práce, nebo to, co se za tento produkt koupí od jiných národů.

Jsou to slova klasikova rozhodně pravdivá, zvláště pokud si jako dnes musíme od jiných národů kupovat skoro všechno, včetně triček nebo svobody. A navíc, když Adam Smith v této poučce neuvádí, jak a jakým způsobem národ svůj roční produkt spotřebuje (což je mimo jiné i náplní jeho objemné knihy).

Z vědeckého hlediska by nás mimo obyčejný konzum však měla zajímat i dialektika takového výroku. A to především proto, že Adam Smith vlastně uvádí, že bez nutných životních prostředků a věcí zpříjemňujících život, je život holým utrpením.

Takovým poznáním se Adam Smith vlastně zcela přesně shoduje se stanoviskem buddhistickým. A je to pouze opět ona zmíněná intelektuální zaostalost občanské společnosti, která vám bude optimisticky tvrdit, že opak je pravdou, a bude vám vytýkat nedostatek víry a naděje, pesimismus a negativismus.





0
Vytisknout
3694

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2020