26. 8. 2022
Smrtící útok na Darju Duginovou přitahuje pozornost k jejímu otci, který je nejen mezi pravicovými extremisty po celém světě dlouho mýtem. Ale co tvoří tento mýtus? A ovlivňuje Alexandr Dugin skutečně moskevskou politickou elitu?
Otázky pro Benjamina R. Teitelbauma, který zkoumá mezinárodní tradicionalismus v Boulderu v Coloradu a který v roce 2020 vydal knihu "War for Eternity", v níž Dugin hraje důležitou roli.
Welt: Kdo je Dugin a jaké je jeho pozadí?
Benjamin R. Teitelbaum: Alexandr Dugin je mnohým: Filozofem, spisovatelem, vydavatelem, mediální postavou, protestním umělcem, organizátorem, politickým prostředníkem a jakýmsi neoficiálním diplomatem. Svou kariéru začal na konci sovětských let v divokém a výstředním kruhu intelektuálů, esoteriků a společenských nezbedníků. Dugin v té době provozoval jakousi hédonistickou kontrakulturu, jejíž prvky byly nejen rocková hudba a okázalé sexuální a alkoholové večírky, ale také alternativní spiritualita a okultismus.
Welt: Jak vnímal sovětský režim?
Teitelbaum: Původně s ním chtěl bojovat, ale s pádem SSSR konečně viděl jako hlavního nepřítele západní liberalismus – individualismus, demokracii a materialismus. Úspěchu se však dočkal až po sovětské éře, kdy se jeho kniha o geopolitice – zdůvodnění a strategie boje proti západní globální dominanci – stala součástí oficiální vojenské výuky.
Welt: Jak Dugin přišel na svou myšlenku eurasianismu?
Teitelbaum: Jeho verze eurasianismu je jen modifikací dřívějších forem, zejména těch, které byly ve 20. letech 20. století velmi populární. Základní myšlenkou je, že tradiční civilizace ve většině částí euroasijské pevniny sdílejí společné kulturní jádro. A klíč k jejich politickému rozvoji spočívá v tom, že zůstanou věrné tomuto hlubokému organickému kulturnímu jádru a sjednotí se kolem něj. V souladu s tím není ruský způsob, jak zlepšit svou situaci, napodobovat západní kultury, ale zůstat věrný sám sobě. Je také v zájmu menších národů v euroasijské kulturní oblasti, aby se neorientovaly navenek, ale do jádra Eurasie: Do Ruska.
Welt: Jak důležitá je tato myšlenka pro Putinův režim?
Teitelbaum: Posloužilo mu to jako filozofické zdůvodnění. Zdá se, že někteří členové vlády byli explicitně vzděláni v eurasijské ideologii, zatímco jiní podle všeho přijali "euroasijské" koncepce a způsoby uvažování spíše náhodně. Putinovo odmítání Západu je výrazem myšlenky, že přimknout se k liberálnímu státu evropského či amerického typu není a nikdy nebude osudem Ruska.
Krédem eurasianismu je nenárokovat si žádné území mimo Eurasii. Ale ostatní síly ve světě jsou obviňovány, že nesdílejí toto geopolitické omezení. Vůle ke globální dominanci je určitým způsobem vnímána jako geneticky zakotvená v liberalismu. Protože vznáší univerzální nárok, netoleruje žádná geografická nebo intelektuální omezení. Aby tedy eurasianismus přežil ve své vlastní sféře, musí čelit liberalismu a jeho globálním ambicím. Výsledek: Žádná globální ruská hegemonie, ale "multipolární svět". Tato rétorika není Putinovu režimu v žádném případě cizí.
Welt: Na Dugina panují protichůdné názory: Někteří ho považují za mocného Putinova poradce, jiní se domnívají, že jeho vliv je extrémně přeceňován.
Teitelbaum: Nikdy nebyl blízkým důvěrníkem Putina. Pokud se tvrdí, že je "Putinův mozek" nebo nový Rasputin, je to nesprávné. Taková přehnaná tvrzení se však používají k odmítnutí Dugina jako irelevantního a nevlivného, a to je také špatně. Jeho vliv je obtížné prokázat, částečně proto, že jde o vliv kulturní. Ve svých politických intervencích někdy jedná prostřednictvím sítí, aniž by se objevilo jeho jméno. Putinův režim navíc nikdy veřejně nepřiznal žádný zvláštní vztah s ním – ačkoli americké zpravodajské služby a zprávy vysokých úředníků v Turecku naznačují, že sloužil jako lobbista nebo diplomat ruské vlády. Útok na jeho dceru a výroky Ukrajiny a Ruska k němu zřejmě posílí vnímání, že je nějakým způsobem, z jakéhokoli důvodu, symbolem Putinova Ruska; takže pokud chcete zaútočit na Putina, můžete to udělat útokem na Dugina.
Welt: Dugin je prý dobře propojen s Novou pravicí v Evropě. Jde tato síť nad rámec vzájemného čtení knih a spisů?
Teitelbaum: Tyto vztahy pokrývají široké spektrum, přičemž některé jsou spíše povrchní a symbolické, zatímco jiné jsou vážnějšími propojeními. Je třeba také poznamenat, že Duginovo lobování v zahraničí pravděpodobně nemělo velký úspěch. Nejvážnějším uchazečem by byla italská strana Liga, jejíž vůdci se s Duginem hojně setkávali a on se s nimi možná snažil spolupracovat na zajištění ekonomické podpory – jedním z možných výsledků tohoto kontaktu bylo, že strana Liga byla letos až do ruské invaze obecně proruská. Na druhém konci spektra jsou strany jako Jobbik v Maďarsku, které přijaly mnoho z jeho politických hodnot, ale měly s ním jen letmý kontakt. V Německu jednotlivci spojení s Duginem nebo Duginovým širším intelektuálním okruhem historicky vedli kampaň za vliv v NPD a AfD.
Welt: Byla jeho dcera víc než jen hlásnou troubou otcových nápadů?
Teitelbaum: Částečně ano. Ačkoli její veřejná rétorika byla stejně brutální jako jeho, když došlo na ukrajinské tažení nebo otázku vojáků z Azova, její tón byl mírně (ale jen mírně) uměřenější. Z dlouhodobého hlediska mohla přispět k tomu, aby jeho myšlenky byly stravitelnější pro širší publikum. To je mimochodem klasická funkce žen v radikálních, extremistických kruzích po celá desetiletí. Objevují se ale i známky toho, že Darja nechtěla žít ve stínu svého otce – tedy pouze jako mladší a ženská verze Dugina – a že si toužila vytvořit vlastní identitu. To je samozřejmě velmi běžné u dětí slavných rodičů. Pokud to byla opravdu její autentická touha, nikdy k tomu neměla příležitost.
Welt: Kdo by mohl být zodpovědný za atentát? Kdo jsou Duginovi nepřátelé v Rusku?
Teitelbaum: Tolik lidí to mohlo udělat. Kromě konkurenčních verzí z Ukrajiny a Ruska, které ze smrti Darji obviňují militarizované síly v druhé zemi (vysvětlení, která se den ode dne zdají méně věrohodná), existuje velké množství Duginových bývalých profesionálních kontaktů, které by k němu mohly být nepřátelské: Kolegové autoři a další pravicoví teoretici, nakladatelé a finančníci. Jako mnoho charismatických postav extrémní pravice má i Dugin problém udržovat vztahy s podobně smýšlejícími lidmi. Mnoho z jeho spoluprací skončilo sporem. Nevím, jestli se někdy dozvíme, kdo zabil Darju. Jedna věc je však jasná: Dugin je natolik důležitý, že vlivní političtí činitelé v Rusku, na Ukrajině i jinde dělají vše, co mohou, aby rozšířili svou verzi příběhu o Alexandru Duginovi a tomto útoku. Zdá se, že sázejí na to, že naše interpretace Dugina a jeho nepřátel také ovlivní náš pohled na konflikt jako celek. Takže bychom měli přestat říkat Duginovi nikdo.
Zdroj v němčině: ZDE
Diskuse