Rázem v Riu

31. 1. 2023 / Soňa Svobodová

čas čtení 9 minut
 

Před nedávnem jsem kvůli rozbředlému a kluzkému sněhu pomalu kráčela cestou z nákupu. Vzhledem k tomu, že bylo poměrně dost lezavo, rozhodla jsem si ji zkrátit kolem školy, která je určena studentům se zdravotním hendikepem. Rázem jsem se ocitla ve sluncem a radostí rozzářeném Riu de Janeiro, odkud jsme se všichni ti, kteří jsme se u plotu dané školy náhodně zastavili a zaposlouchali se do zvuků přenádherného bubenického koncertu, který zrovna probíhal na jejím zahradním dvoře přenesli na skok i do rozpálené Afriky. Ovace po skončení daného koncertu nebraly konce. A tak mne napadla myšlenka, že by nebylo na škodu, se o bubnování zmínit něco více, neboť buben spolu s chřestidlem, nejenže patří mezi základní nástroje šamana pro vstup do šamanského stavu vědomí, ale současně funguje jako vynikající možnost muzikoterapie, která vám do života přináší radost, kreativitu, pozitivní pocity a zahání všechny negace a zlé duchy široko daleko. A tak jsem o rozhovor požádala přímo samotného pana kapelníka Tam-Tam Batucady a Tam-Tam Orchestry, pana Miloše Vacíka.


Pane Vacíku, ještě jednou musím říci, že váš koncert na zahradě zdejší školy byl excelentní, ale jak se vlastně zrodila vaše láska k tomuto nejstaršímu hudebnímu nástroji?

 

Už od první třídy základní školy. Kdy jsem navštěvoval LŠU, jsem si přál hrát na bicí nástroje. Studoval jsem hru na klasickou bicí soupravu a pak, když jsem vyhrál konkurz do skupiny Laura a její tygři, jsem se začal zajímat o hru na perkuse, nejprve na kubánské, pak africké a brazilské.


Již přes dvacet let jste kapelníkem těchto dvou seskupení, která mohou hrát samostatně i společně. Znamená to tedy, že zájemci o váš koncert si mohou vybrat, zda se chtějí ocitnout na karnevalu v Riu nebo se ponořit do klidnějších rytmů bossanovy. Je to tak?


Ano, v roce 1999 jsem založil jako první Tam-Tam Orchestra, jako čistě bubenický orchestr. Postupem jsem však přidal harmonické nástroje a zpěv. V roce 2004 jsem založil první školu samby v České republice, Tam-Tam Batucada Samba Praga. Tato bubenická škola funguje dodnes, a z ní se také vybírají členové do bubenické formace Tam-Tam Batucada, se kterou hrajeme mnoho vystoupení. Oba typy se dají vzájemně kombinovat. Vydal jsem takto pět CD a LP jako djdvojalbum a jedno live DVD.


Každé z vašich uskupení má stabilní počet dvaceti členů?


Obě formace mohou mít různý počet hudebníků, dle typu koncertu a potřeby.

Tam-Tam Orchestra může vystupovat jako trio, kvartet, ale také může být doplněn dechovou sekcí a bubeníky. S Tam-Tam Batucada je to podobné, počet bubeníků se dá zvyšovat dle potřeby a poptávky. Na velkých koncertech, které pravidelně jednou ročně pořádám hraje kolem 25 bubeníků a dalších hudebníků. Ale dělal jsem velké akce, kde nás bylo 40 bubeníků i 100. Například finále Ligy mistrů mezi Chelsea a Bayernem Mnichov, nebo otevření Sazka Arény, dnes O2 Arény.

Kromě karnevalové samby z oblasti Rio de Janeira a Bahia, Brazílie, Jižní Ameriky, Kuby a Afriky, hrajete i reggae. V kolika zemích jste měl možnost tyto všechny rytmy studovat?


Procestoval jsem hodně zemí a všude jsem hledal cesty, jak se naučit hru a techniku na místní bicí nástroje. Ať už to byla Afrika, cesty do Brazílie, kde jsem studoval ve školách samby v Rio de Janeiru, v Salvadoru v Bahii. Ale také jsem navštěvoval semináře a workshopy po Evropě. Například v Berlíně se konaly pravidelně každý podzim Samba Syndromy, kam jezdili učit učitelé také z Brazílie.


Koncertujete na festivalech po celé Evropě, tanečních párty, pouličních akcích, v klubech a dokonce jste byli i předkapelou finské skupiny Värttinä a britské Transglobal Underground. Čeká vás i v dohledné době nějaká taková další spolupráce?


Hráli jsme také na EXPO v Šanghaji v Číně, nebo na EXPO v Itálii v Miláně, v Monaku, Německu, Rakousku, Slovensku. V loňském červenci jsme navštívili Izrael, kde jsme v Tel Avivu hráli na pláži k předsednictví EU České republiky. Spolupracovali jsme na mnoha velkých akcích jako Mistrovství světa v zimních sportech, v Olympijských parcích. Věřím, že nás opět něco podobného skvělého zase čeká.


Jste kapelníkem, který nejen zpívá, hraje na speciální bicí soupravu, etnické bicí nástroje, ale také svou neodmyslitelnou píšťalkou udává rytmus svým seskupením. Jak hodně těžké je nacvičení takové synchronizace?


Máme zkoušky pravidelně každý týden tři hodiny. Zvládnout techniku hry na nástroje, zapamatovat si všechny signály ve všech rytmech a naučit se jednotlivé choreografie, není jednoduché. Je to hodně informací, které musí bubeníci zvládnout. Aby byli schopni hrát před lidmi je to hodně práce.


Ale kromě toho se věnujete i sběratelství, neboť ve své sbírce máte dokonce přes 200 nástrojů, na které z nich hrajete ponejvíce?


S Tam-Tam Batucada jsou to hlavně brazilské nástroje – repeniq, timba, agogo, surda, pokud hraji kubánskou hudbu jsou to hlavně konga, bongo, timbales. Jsem také korepetitor na taneční konzervatoři Duncan Centre, kde hraji na klasickou bicí soupravu, africké djembé, či cajon.


Jak jste již v jedné z odpovědí zmínil, jste také zakladatelem I. sambové školy v Čechách, což mne vede k otázce, zda také celý rok pilujete nácvik rytmů, aranžmá, pohybu, tak jako v brazilských školách samby?


Ano, v Brazílii jsem studoval v tamních školách samby a princip výuky i hry jsem přenesl i do mé školy. Pomocí signálů, které je slyšet ovládám jednotlivé sekce nástrojů. Každá sekce hraje svůj rytmus, z té které oblasti. Mám ale také své rytmy, kde jsem autorem. A mnohokrát jsem skládal rytmus na akci, kde bylo potřeba vymyslet úplně nová bicí aranžmá. Vše beru jako výzvu. V roce 2012 jsem v Brazílii v Rio de Janeiru, dostal cenu od nadace Samba Global, za propagaci Brazilské kultury v České republice. Mám ji doma schovanou jako připomínku, že na tomto světě je vše možné :).


Velkou výhodou je, že vaše nástroje nepotřebují ozvučení a po vzoru brazilských hudebníků si je nosíte na sobě. Kolik takový buben váží?


Jak které, ty velké bubny, které se jmenují surda, mají kolem 6 – 8 kil. Nosíme je na speciálních pásech, někdy hrajeme i se speciálními stojany.


Některé z vašich koncertů doprovázejí i tanečnice. Jsou přímo z Brazílie?


Ano, spolupracujeme s tanečnicemi hlavně z taneční skupiny Vibrasil Samba Show, kde je většina tanečnic z Brazílie, nebo z jiných části Jižní Ameriky.


Začínal jste s Laurou a jejími tygry, ale krom toho jste spolupracoval i s mnoha dalšími hudebními kapelami, že?


Ano. Spolupracoval jsem s mnoha orchestry a kapelami, od jazzu až po pop, i rock. Po Lauře a jejích tygrech, přišla tři turné s Pražským Výběrem, více jak deset let jsem hrál jako host v pražských jazzových klubech snad se všemi, kteří si přáli perkuse. S Janou Koubkovou, s bigbandy s Milanem Svobodou, Petrem Kořínkem, Rudym Mazačem, několik velkých turné s Boom Bandem, kdy jsme doprovázeli Lucii Bílou, Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou, hrál jsem turné s Druhou trávou, s Clarinet Factory… do toho jsem nahrával jako studiový hráč na více, jak sto deskách a CD.


A k tomu všemu jste i zakladatelem Slunečního orchestru, takže by se dalo říci, že jste takovým pokračovatelem Dana Nekonečného, nebo je to zcela naopak?


Vždy jsem dělal svoji autorskou hudbu a projekty. Šum svistu jsem s Danem zakládal, ještě spolu s Alešem Kudelou. Projekt Tančírna, na kterém se Šum svistu proslavil byl můj nápad. S Danem jsme se nerozešli v dobrém, s Alešem jsme odešli a založili Sluneční orchestr, se kterým jsme nahráli tři CD a spolupracujeme dodnes. Jako „pokračovatel“ Dana Nekonečného se opravdu necítím. Ironie osudu je, že tím jak jsem začal studovat kubánskou hudbu, dal jsem tím ideu Šumu svistu, kterou Dan už jen rozvíjel… a samozřejmě jako velký showman, na tom založil své exhibiční schopnosti. Jemu nešlo o hudbu, ale o show, u mne to bylo zcela naopak.


Kdybyste vlastnil kouzelný prsten, co byste ještě přenesl do české společnosti, aby se v ní žilo lépe a veseleji?


V Brazílii, nebo na Kubě většina lidí zpívá a tančí, tím berou svůj mnohdy těžší a chudší život než máme my, veseleji a s nadhledem. Milují svoji hudbu a tradice. Možná by české společnosti pomohlo – více nadhledu, radosti do života, užívání si drobných věcí.


Děkuji za rozhovor.

0
Vytisknout
4430

Diskuse

Obsah vydání | 2. 2. 2023