Putinovo zastrašování na prahu NATO vyvolává poplach

7. 2. 2024

čas čtení 13 minut
Několik hodin jízdy na východ od Rigy zasněženou krajinou lesů, polí a zamrzlých jezer se motoristé v lotyštině a angličtině dozvědí, že vjíždějí do "pohraničí". Auta mají zakázáno zastavovat a fotografování není povoleno. Strážní věže shlížejí přes pás bříz a borovic, které označují hranici s Ruskem, píšou Alan Crawford, Aaron Eglitis, Ott Tammik a Milda Seputyte.

To je okraj Evropské unie a hranice dosahu NATO. Je to hranice, která se ježí nejnovějšími kamerami a senzorovými technologiemi v očekávání, že se ji Vladimir Putin možná chystá prolomit.

Známky obav nejsou bezdůvodné: Varování z Moskvy v poslední době přicházejí v hojné míře a pobaltské státy Lotyšsko, Litva a Estonsko mají hořkou zkušenost s tím, co by to mohlo znamenat.

V kampani před březnovými prezidentskými volbami Putin 16. ledna citoval lotyšské zacházení s etnickými Rusy jako bezpečnostní problém – podobnou rétoriku, jakou používalo před ruskou invazí na Ukrajinu. Plakáty na hranicích s Estonskem hlásají: "Ruské hranice nikde nekončí."

Ještě zlověstnější je, že Rusko zaútočilo na estonská města při simulovaných útocích během vojenských cvičení v létě 2022, několik měsíců poté, co skutečně zaútočilo na Ukrajinu. Ruské ministerstvo obrany se tehdy odmítlo vyjádřit.

"Namíří na nás své zbraně, zadají všechna data, ale ve skutečnosti nestisknou spoušť," řekl generál Martin Herem, velitel estonských obranných sil, v rozhovoru na velitelství společného vojenského velení v Tallinnu. Akce přirovnává k tomu, když "násilník" vyvolává rvačku na ulici: "Snaží se vytvořit záminku."

Pobaltí je zvyklé na zastrašování ze strany Moskvy, což je něco, co členství v EU a NATO pomohlo otupit. Totální invaze Ruska na Ukrajinu však rovnici změnila. Ochabující snahy Západu pomoci Kyjevu a neúprosný posun Ruska k válečné ekonomice při zachování podpory veřejnosti nyní vytvářejí pocit, že se vynořuje nová hrozba.

V posledních šesti měsících se ukázalo, že Rusko je schopno vyrobit mnohonásobně více munice, než se dříve předpokládalo, uvedl Herem, který uvedl objem několika milionů granátů ročně. Navíc podle něj nemá problém sehnat vojáky. Na své prosincové tiskové konferenci Putin řekl, že Rusko nabírá 1 500 dobrovolníků denně.

"Vojenští specialisté si v posledních dvou letech nedělali žádné iluze, ale chyběla nám fakta," řekl Herem, který vstoupil do služby v roce 1992, rok po vyhlášení nezávislosti Estonska, a obvykle nosí maskáče. "Nyní můžeme své instinkty podepřít konkrétními fakty a nikdo nás nemůže obvinit z válečného štvaní."

Tři pobaltské země jsou vůči Rusku dlouhodobě jestřábí a před agresí Moskvy varovaly dlouho předtím, než Putin 24. února 2022 zahájil totální invazi na Ukrajinu. Jejich lídři od té doby stáli v čele výzev, aby stáli při Ukrajině a posílili obranu, a pokračovali v nákupech vojenského vybavení od raket po drony a zároveň opevňovali hranici.

Nikdo neočekává, že Putin zahájí okamžitý útok, v neposlední řadě proto, že Rusko se plně angažuje na Ukrajině a je zaneprázdněno snahou doplnit svůj vojenský personál a techniku.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov 30. ledna řekl, že tvrzení Západu, že Pobaltí, Švédsko a Finsko budou následovat "speciální operaci" na Ukrajině, jsou "absurdní". Putin také řekl, že Rusko nemá žádný "důvod ani zájem" na boji se zeměmi NATO. Minulý týden se EU podařilo překonat odpor Maďarska a dohodnout se na balíku finanční pomoci pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur (54 miliard dolarů).

Pobaltští představitelé však považují Putina za povzbuzeného k tomu, aby uvažoval o rozšíření svých imperialistických ambicí. Jako malé bývalé sovětské republiky sousedící s ruským územím, kde žijí početné rusky mluvící menšiny, říkají, že jsou hlavními kandidáty na další v palebné linii.

"Považuji dnešní situaci za velké pokušení pro Rusko zaútočit na Západ a země NATO, protože vidí naši nerozhodnost při podpoře Ukrajiny," řekla Dalia Grybauskaiteová, která se s Putinem setkala v době, kdy byla deset let až do roku 2019 litevskou prezidentkou.

Jednoho lednového rána bylo ve východním pohraničním regionu Lotyšska minus 14 stupňů Celsia, slunce bylo nízko na obloze a odráželo sníh s pozoruhodnou intenzitou. Místní obyvatelé byli varováni, aby tento týden očekávali letecké cvičení NATO.

Právě zde, ve vesnici Baltinava, se Antra Keisa stará o výstavu připomínající takzvaný incident Maslenki, okamžik, který předznamenal sovětskou okupaci pobaltských států. Stalo se tak 15. června 1940 překvapivým útokem sovětských jednotek NKVD na lotyšské pohraniční přechody, při němž zahynuli tři pohraničníci a dva civilisté, matka a syn, všichni Lotyši.

Jednalo se o vypuknutí otevřeného nepřátelství, kdy Rudá armáda téhož dne vtrhla do Litvy, následovaná Sověty, kteří se zmocnili Lotyšska a Estonska, čímž si zajistili kořist, kterou Josef Stalin požadoval od paktu Molotov-Ribbentrop uzavřeného s nacistickým Německem v předchozím roce.

Netrvalo to dlouho: Německá vojska se valila a okupovala Pobaltí v letech 1941-1944, než byla vyhnána postupujícími sovětskými vojsky, která zůstala až do roku 1991 a rozpadu Sovětského svazu.

To, co se stalo v Maslenkách je na výstavě zmapováno do spletitých detailů jako rekonstrukce místa činu. Incident byl v té době ututláván a vyšel najevo až v roce 1996, kdy lotyšské úřady pět let po znovuzískání nezávislosti zahájily trestní řízení.

Ruský útok na Ukrajinu jen zvýšil význam výstavy o Maslenkách. Přicházejí mnozí, kteří o tom předtím nevěděli. "Za mého mládí nikdo z nás o takové události nevěděl," řekla Keisa. Lotyšský prezident ji navštívil v roce 2020; Rusové nechodí, řekla.

Keisa navštívila hraniční přechod, kde strážci přednesli prezentaci o nejnovějších nasazených elektronických přístrojích. "Všechno je to tak modernizované," řekla vedle zmenšeného modelu útoku v roce 1940. Dnes "lidé klidně obdělávají hranice, jako zemědělci obdělávají svá pole," řekla.

Baltinava je pěkná vesnička s tradičními dřevěnými domky, z nichž některé jsou opuštěné. Leží asi 7 kilometrů (4,4 míle) od současné hranice. Samotné Maslenki jsou nyní na ruském území. Budova, ve které muzeum sídlí, původně patřila právníkovi, který byl spolu se svou rodinou deportován do Sovětského svazu a nikdy se nevrátil.

Je to syrovost zkušeností, která formuje pobaltské myšlení o Rusku a o tom, čeho je za Putina schopno. Političtí a vojenští lídři v Rize, Vilniusu a Tallinnu se cítí ospravedlněni za to, že vzhledem k následné agresi Ruska vůči Kyjevu spustili poplach předčasně.

Nyní vydávají nové varování před svou zranitelností a naléhají na Západ, aby proti Putinovi zakročil. Bývalá litevská prezidentka Grybauskaiteová v rozhovoru přes Zoom z Vilniusu popsala současné váhání ohledně pomoci Ukrajině jako "obrovskou strategickou a taktickou chybu, protože dříve nebo později uvidí okno příležitosti a půjde do toho".

Na odstrašení je podle ní příliš pozdě a místo toho je třeba posílit obranu – a to naléhavě. "Protože nebudeme mít ani den," řekla Grybauskaiteová. "Naše území jsou široká 300 kilometrů a není to o dnech nebo týdnech, ale o hodinách."

Je známa jako jestřábí hlas v otázce Ruska. Podobné výzvy k potřebě připravit se na válku však přicházejí i odjinud, například z Norska a Švédska, které následuje Finsko v procesu vstupu do NATO a mění Baltské moře v "jezero NATO".

Během nedávného prodeje státních dluhopisů se Estonsko snažilo ujistit investory ohledně ruské hrozby. Markus Villig, zakladatel a generální ředitel společnosti Bolt Technologies OU se sídlem v Tallinnu, v prosinci uvedl, že investoři jsou vystrašeni, zatímco Martin Gauss, generální ředitel lotyšské společnosti Air Baltic, si stěžoval, že jsou požadovány vyšší úrokové sazby u dluhů.

NATO mezitím posiluje svou přítomnost prostřednictvím bojových skupin v každém ze tří pobaltských států. Lídři si však stěžují, že někteří členové NATO si tuto hrozbu stále neuvědomují. Estonská premiérka Kaja Kallasová si stěžovala na skutečnost, že deset let poté, co se alianční spojenci dohodli, že budou na obranu vydávat 2 % hrubého domácího produktu, je mnoho z nich navzdory válce stále velmi nedostatkovým zbožím.

"A proč? Myslím si, že proto, že tato válka se zdá být velmi vzdálená a někteří lídři si stále mohou myslet, že nemusíte utrácet za obranu, protože hrozba není tak reálná," řekla Kallasová v rozhovoru v Tallinnu 16. ledna, když srovnával postoj k výdajům během studené války. "Nyní máme v Evropě horkou válku a stále nevidíme tento pohyb."

Pobaltí nečeká na ostatní. Zvyšuje výdaje na obranu, nakupuje systémy protivzdušné a pobřežní obrany, raketomety HIMARS a zvažuje širší brannou povinnost.

Například Estonsko bylo v minulém roce největším odběratelem dělostřeleckých granátů ráže 155 mm v EU. Souhlasilo s vybudováním stovek bunkrů podél ruských hranic a Lotyšsko krátce uvažovalo o zaminování této oblasti, než od této myšlenky upustilo.

Podnikli i další kroky. Lotyšsko zpřísnilo kritéria pobytu pro některé Rusy, zatímco Estonsko v lednu vyhostilo hlavu pravoslavné církve v Tallinnu za aktivity proti státu.

Moskva situaci bedlivě sleduje. "Události, které se nyní odehrávají v Lotyšsku a dalších pobaltských zemích, kdy jsou ruští lidé vyháněni, jsou velmi vážné a přímo ovlivňují bezpečnost naší země," řekl Putin podle ruské státní tiskové agentury TASS.

Zatímco povýšení akcí pobaltské vlády na otázku národní bezpečnosti Ruska bije na poplach, západní zpravodajské služby stanovily časový rámec tří až pěti let, než by Rusko mohlo představovat hrozbu po obnově své vojenské mašinérie, za předpokladu zastavení nepřátelských akcí na Ukrajině.

Estonský vojenský velitel generál Herem si však ruských schopností váží více.

"Rusko ještě není připraveno zapojit se do vojenského konfliktu s NATO," řekl. "Nestane se to dnes ani zítra. Ale i za rok nebo za půl roku by nám mohli udělat něco hrozného. Nemusí pochodovat na Varšavu, Berlín nebo dokonce na Tallinn. Mohlo by to mít podobu vojenské agrese menšího rozsahu."

Nad Tallinnem se vznáší vzpomínky na sovětskou okupaci. Rozsáhlý památník obětem komunismu nese 22 000 jmen – zlomek těch, kteří trpěli v rukou Sovětů. Byl založen v roce 2018.

Tato nedávná minulost se prolíná se současnou realitou Ukrajiny: Ukrajinské vlajky jsou všude v estonském hlavním městě, stejně jako jinde v pobaltském regionu.

Martin Vaino, kurátor a vedoucí výstav v Muzeu okupace a svobody, uvedl, že pro Ukrajinu existuje "obrovská solidarita", poháněná občanskou společností: Jeho muzeum mělo nějakou dobu stanici pro dobrovolníky, kteří vyráběli maskovací sítě a posílali je do Kyjeva.

V muzeu se konají diskusní akce mezi mladšími generacemi a staršími lidmi, kteří strávili dětství na Sibiři. Plánuje se dočasná výstava o válce na Ukrajině, která se zaměří na její dopad na Estonsko.

"Válce se nelze vyhnout," řekl Vaino nad kávou ve speciálně postaveném muzeu kousek od náměstí Svobody, zatímco se venku hromadil sníh. "Ale měli bychom udělat všechno pro to, abychom v případě války vyhráli. A co víc, měli bychom udělat vše, co je v našich silách, aby válka vůbec nezačala."

Čtyři sta kilometrů jihovýchodně v Baltinavě je jeho kolegyně kurátorka Antra Keisa zvyklá žít v pohraniční oblasti s Ruskem, kde jsou jídelní lístky restaurací v ruštině a lotyštině a dopravní značky ukazují vzdálenost do Moskvy.

Říká, že je relativně uvolněná, ale její manžel už méně, protože Rusko napadlo Ukrajinu. "Řekl: 'Věděl jsem, že tam zaútočí,' a teď mi říká, že bude válka," řekla. "Říkám: 'No, nebuďte hloupí, válka nebude!' Nevím, možná jsem moc naivní."

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3726

Diskuse

Obsah vydání | 9. 2. 2024