Soud OSN nařídil Izraeli ukončit okupaci palestinských území

19. 7. 2024

Soud varoval ostatní státy,že mají povinnost neuznávat tuto okupaci jako zákonnou a nesmějí jí pomáhat.

Předseda Mezinárodního soudního dvora Nawaf Salam při pátečním čtení stanoviska soudu řekl: "Soud se domnívá, že porušení zákazu získávání území silou a práva palestinského lidu na sebeurčení ze strany Izraele má přímý dopad na zákonnost další přítomnosti Izraele jako okupační mocnosti na okupovaném palestinském území.

Trvalé zneužívání postavení Izraele jako okupační mocnosti prostřednictvím anexe a prosazování trvalé kontroly nad okupovaným palestinským územím a pokračující maření práva palestinského lidu na sebeurčení porušuje základní zásady mezinárodního práva a činí přítomnost Izraele na okupovaném palestinském území nezákonnou."

Stanovisko bylo poskytnuto v reakci na žádost Valného shromáždění OSN v roce 2022. Předchází konfliktu v Gaze a přímo s ním nesouvisí, ale přispěje k tlaku na Izrael - a jeho spojence - aby Izrael ukončil svou vojenskou ofenzívu, při níž podle ministerstva zdravotnictví v Gaze zabil více než 38 000 Palestinců.

Izraelská vojenská operace v Gaze, která začala po útocích ze 7. října, při nichž ozbrojenci vedeni Hamásem zabili téměř 1 200 lidí a 250 lidí vzali jako rukojmí, je předmětem samostatného řízení u Mezinárodního soudního dvora, které podala Jihoafrická republika a obviňuje jej z genocidy v reakci na zabíjení na izraelském území.

V reakci na páteční stanovisko MTS úřad palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse uvítal rozhodnutí soudu jako „historické“ a „vítězství spravedlnosti“ a uvedl, že Izrael musí být donucen k jeho provedení.

Úřad izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ve svém prohlášení uvedl: "Židovský národ není okupantem ve své vlastní zemi - ani v našem věčném hlavním městě Jeruzalémě, ani v dědictví našich předků v Judeji a Samaří [okupovaný Západní břeh].

Žádné lživé rozhodnutí v Haagu tuto historickou pravdu nezkreslí a stejně tak nelze zpochybnit legálnost izraelských osad ve všech částech naší vlasti."

Mezi dosahy mezinárodního práva, které soud identifikoval, patří např:

- násilné vystěhování, rozsáhlé demolice domů a omezení pobytu a pohybu.
- přesun osadníků Izraelem na západní břeh Jordánu a do východního Jeruzaléma a zachování jejich přítomnosti.

- rozšíření izraelského práva na Západní břeh Jordánu a Východní Jeruzalém.

Haagský soud shledal, že Izrael porušil článek 3 mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD), který říká: „Smluvní strany zejména odsuzují rasovou segregaci a apartheid a zavazují se, že zabrání, zakážou a vymýtí všechny praktiky tohoto druhu na územích pod svou jurisdikcí.“

Salam řekl: "Soud konstatuje, že izraelské právní předpisy a opatření zavádějí a slouží k udržování téměř úplného oddělení na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě mezi osadnickými a palestinskými komunitami. Z tohoto důvodu se soud domnívá, že izraelské právní předpisy a opatření představují porušení článku 3 CERD."

Kromě nařízení co nejrychlejšího ukončení okupace soud, který se skládá z 15 soudců, uvedl, že Izrael musí ukončit všechny protiprávní činy, včetně zastavení všech nových osadnických aktivit a zrušení právních předpisů, které udržují okupaci, včetně těch, které diskriminují Palestince nebo usilují o změnu demografického složení jakékoli části okupovaného území.

Salam uvedl, že reparace zahrnují restituci, kompenzaci a/nebo satisfakci, přičemž první z nich definoval jako „povinnost Izraele vrátit půdu a další nemovitý majetek, jakož i veškerý majetek zabavený jakékoli fyzické nebo právnické osobě od zahájení okupace v roce 1967, a veškerý kulturní majetek a aktiva zabavená Palestincům a palestinským institucím, včetně archivů a dokumentů“.

Požaduje rovněž vystěhování všech osadníků ze stávajících osad a demontáž částí zdi postavené Izraelem, které se nacházejí na okupovaném palestinském území, a rovněž umožnění návratu všech Palestinců vysídlených během okupace do místa jejich původního bydliště."

Izrael se řízení, v němž zazněly argumenty bezprecedentního počtu 52 států, neúčastnil, ale v červenci loňského roku předložil písemný argument, v němž vyzval soud, aby žádost o stanovisko zamítl. Izrael tvrdil, že otázky předložené soudu byly předpojaté a „neuznávaly právo a povinnost Izraele chránit své občany“, nezabývaly se izraelskými bezpečnostními obavami ani neuznávaly izraelsko-palestinské dohody o jednání o otázkách, včetně „trvalého statusu území, bezpečnostních opatření, osad a hranic“.

Soud uvedl, že vzal v úvahu bezpečnostní obavy Izraele, ale ty nemohou „převážit nad zásadou zákazu získávání území silou“ a uvalení omezení na všechny Palestince je „nepřiměřené“.

Izraelské  ministerstvo zahraničí odmítlo stanovisko jako „zásadně nesprávné“ a jednostranné a zopakovalo svůj postoj, že politického urovnání v regionu lze dosáhnout pouze jednáním.

Philippe Sands KC, který v řízení vystupoval jako právní zástupce Palestiny, uvedl: „ S tímto jasným a dalekosáhlým rozhodnutím jsem se u tohoto soudu ještě nesetkal. Jeho právní důsledky jsou naprosto jednoznačné a politické důsledky dalekosáhlé. Mezi mnoha praktickými důsledky soud drtivou většinou jasně vyjádřil svůj názor, že velvyslanectví USA a dalších zemí v Jeruzalémě jsou nezákonná a musí být odstraněna, aby bylo respektováno mezinárodní právo."

Izrael obsadil Západní břeh Jordánu, východní Jeruzalém a pásmo Gazy v šestidenní válce v roce 1967. I Východní Jeruzalém anektoval, což není mezinárodně uznáváno, a Západní břeh Jordánu, kam přesunul obyvatele do osad, považuje za sporné území.