Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Není boha nad „Posudkáře“ a Jurečku, jejich proroka

19. 7. 2024 / Petr Haraším

čas čtení 9 minut

Mysteriózní datum 12. 12. 2022 stále usvědčuje pravdomluvného Jurečku z nemravného lhaní a překrucování. Zřejmě se on, křesťan každým coulem, i jeho rodná strana lidová rozhodli, že fabulováním, ostrakizací a poklesem k politickému dnu zachrání své vládní, respektive parlamentní angažmá i pro další léta. Nevím, zda se tato politika klamu vyplatí, nebo bude vyplacena, ale rozhodně není mravní.

Skoro každý den Jurečka na sociálních sítích krmí sledující dojemnými komentáři, jak pomohl, jak vybudoval, jak digitalizuje, jak zařídil, jak přidal a jak na sociální spodině ušetřil. Hrůza číst, když víte, že se povětšinou jedná o propagační příspěvky s barvou a chutí kremelských dezinformačních stok.

Od onoho data viz výše mám se státem zastoupeným slavným rekem Jurečkou nevyřízenou záležitost nadměrné důležitosti. Už jsem popisoval, jak jsem přes tři odvolání a dvě uznané stížnosti na posudkového šamana dospěl k posudkové komisi nevalné úrovně.

Posudková komise nerada kouká na zdravotně postižené, kteří žadoní o příspěvek na péči. Ač je posudkové komisi doporučeno pozvat si na cirkusové přezkoušení žádajícího žadatele pachatele stěžovatele, posudková komise na výzvy nedbá, a když už, tak posoudí dotěrného žadatele pachatele s krajním odporem. Leč většinou fakt nezve, byť do posudkové zprávy neopomene zvýraznit zavádějící tvrzení, že se žadatel pachatel nedostavil na místo určení, které ovšem komise dokonale před světem utajila.

Tato mrzká praxe, jež je už pravidlem, však jen vrcholkem ledovce morální zhovadilosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí momentálně totálně zřízeného lidovým komisařem Jurečkou Marianem.

Na doporučení advokátky jsem se rozhodl podat správní žalobu na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jako už jsem poměrně dost otužilý v rámci pravidelného sledování české politiky, ale to, co mě čekalo při rešerších rozsudků správních soudů proti posudkovým komisím, to jsem věru nečekal.

Taková zlovůle, taková nadutost, taková nezodpovědnost a flagrantní ničení společenské odpovědnosti a prestiže.

Posudkové komise si myslí, ony si v tom přímo rochní, že stojí nad zákonem, že stojí nad občany, zvlášť nad zdravotně postiženými, kteří žebrají stát o pár drobných na život v neoliberální prérii.

Chovají se tak, jako by pro ně zákony, pravidla, postupy či metodiky nic neznamenaly. Při svých rozhodnutích se řídí právem silnějšího, právem instituce, která nemá za nic odpovědnost a na kterou ani soudy nemohou.

Odosobněné posudkové komise si najdou cestu, jak nerespektovat rozhodnutí správních soudů, jak se dál a víc vysmívat a škodit těm, se kterými se život zrovna nepomazlil.

Správní soud kárá, posudková komise se směje, nadřazený správní soud napomene, posudková komise se směje stále. Opakujeme třeba třikrát (fakt se to děje), ale výsledek je stejný a smích rovněž. Ministerstvo i s ministrem nevidí zlo, neslyší zlo, koná přeci odpovědné dobro jako sociální svědomí vlády.

Někdy nevidomý základní životní potřebu (dále jen ZŽP) nezvládá, aby ji v jiném případě nevidomý bravurně zvládal. A tak zdravotně postižení zvládají, nebo nezvládají ZŽP mnohdy nikoli podle objektivní reality a dodaných podkladů, ale podle trucovitých rozhodnutí zapšklých posudkových lékařů a neodpovědných posudkových komisí.

Nejvíce nerady mají posudkoví doktoři a posudkové komise žádosti o zvýšení příspěvku na péči. A že jich je a že jich teprve bude. Pravidelně se stává, že místo očekávaného zvýšení příspěvku na péči dojde ke snížení, i když se objektivně zdravotní stav notně horší.

Posudkové komise pravidelně dostávají u správních soudů právní nářez, ale nic se neděje a ony si dál vesele jedou vlastní právní cestu, jak dotěrné žadatele pachatele stěžovatele trápit až do smrti smrťoucí.

Správní soudy totiž nemohou posudkové komise donutit k respektování zákonů, pravidel, nařízení a vlastních metodik ministerstva. Mohou posudkovým komisím říct, co by jako podle českého práva dělat měly, leč posudkové komise si myslí, že by neměly a rozhodně nemusely.

Hlavně ti simulující zrakové obtíže a nevidomost si přísnost zaslouží, jsou to známé firmy. Zdravotně postižený se může hnát za pravdou přes krajský správní soud, Nejvyšší správní soud, ale bohužel posudková komise má vždy pravdu. A když má pravdu, tak má moc. A když má moc, tak si může dělat, co libo a nemusí dodržovat vůbec nic. Posudkové komise jsou tady zákon a kdo je víc?!

Jak bych vám to více a lépe přiblížil? Posudková komise se nevyjádří k tomu, co se jí nehodí, ač zákon praví. Posudková komise nerespektuje sociální šetření, ač zákon praví. Posudková komise záměrně překrucuje již známá rozhodnutí správních soudů v neprospěch žadatele pachatele.

Pokud si posudková komise bude trvat na svém nezákonném rozhodnutí, není síly v této právní republice, která by její lži, amatérismus a manipulace nějak potrestala, situaci napravila a zdravotně postiženému přiřkla, co mu dle práva jest. Nějaké legitimní očekávání, ale velký fuj, dejte pokoj.

Pokud se posudková komise rozhodne, že zdravotně postižený pachatel dílčí aktivitu a potažmo celou ZŽP zvládá, tak zvládá, ať si soudy žvaní dle libosti. Pokud nemůže zvládat, protože prostě fyzicky i fyzikálně nemůže, tak i přesto zvládá s využitím facilitačních pomůcek.

Pokud nezvládá, protože prostě nemůže a facilitátor je na draka, tak i tak jasně zvládá v přijatelném standardu, za který se v podání posudkových komisí schová cokoli.

Pokud ani toto nezabírá, tak i přesto zvládá za dohledu, pomoci nebo péče jiné fyzické osoby, avšak pozor náhle z neznámých důvodů se dohled, pomoc nebo péče jiné fyzické osoby nepočítá (správní soudy skřípou právními tesáky) a přistižený pachatel žadatel stěžovatel už krásně zvládá.

A pokud mazaný pachatel žadatel stěžovatel přesvědčivě vyvrátí všechny tyto naprosté zhůvěřilosti posudkového lékaře a posudkové komise, tak zazní z tlampače posudkových katanů: „Vždyť on už je na své zdravotní postižení adaptován!“ a my máme hotovo konečné řešení podobných hloupých a zbytečných stížností.

Nic nebude, plně splňuje nesplnitelné. Neslyšící slyší, nevidomý vidí, bezruký ručí a beznohý noží.

Jsem si jist, že by každá slušná posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí zřízená Jurečkou Marianem by i bezhlavého učinila způsobilým zvládat minimálně šest až pět ZŽP v přijatelném standardu s jasnou adaptací na svou simulovanou bezhlavost, ať si kroutí hlavou, jak chce. Advokátka nevěřícně smutně dodala do správní žaloby: „… že "je zdravotně postižený již adaptován na své onemocnění", považuji za nemravné a doslova nehumánní“.

A co je u nás v neoliberální republice pravicového mamonu a finančních hodnot nejhorší? Zdravotně postižení nemají zastání. Stát je nechává žít v nouzi. Ministerstvo práce a sociálních věcí dělá vše, aby zdravotně postižení strádali a aby neměli možnost se účinně bránit proti zvráceným rozhodnutím posudkových komisí.

Nic nezmohou organizace zdravotně postižených, neziskové právní poradny, sociální poradny, zdravý rozum a ani Ombudsman, poněvadž stát, vláda, ministerstvo i s ministrem a volení zástupci občanů v Parlamentu si tvrdě stojí za týráním zdravotně postižených.

A jako ohromný výsměch zdravotně postiženým se vláda morálních kvalit chlubí zvýšením příspěvku na péči, které, jak dokázáno a doloženo na faktech škaredých dat, bylo vše, jen zvýšení ne. Na sociálních sítích vlastní text o ne navýšení příspěvku na péči, ač vláda a ministr lhali opak, sdílela právnička Nicole Fryčová ze SONS (v médiích se zatím nepodařilo prezentovat, zřejmě není zájem o nepříjemnou pravdu).

Nevidomí zdravotně postižení mají být dle všech zákonů, postupů, nařízení a metodik institucí zařazeni bez diskuse do čtvrtého stupně. U praktické nevidomosti a pár zbytků mlhavého vidění je stav stejný, ale s přivřením všech nevidoucích očí se dá dočasně akceptovat stupeň třetí. Ale jak je to doopravdy?

Nevidomí jsou rádi, když jim všemocná posudková komise uštkne druhý stupeň a jsou případy, kdy s praktickou nevidomostí a se zbytky zraku menšími, než většími uštědří posudková komise, prosím pěkně, první stupeň a děkujeme zmizte už nám z očí. Kdo nesouhlasí, musí nastoupit na trnitou cestu skrze správní soudy bez konce a bez nadějí na úspěch v přijatelném standardu.

Pokračování někdy příště v článku Kladivo na zdravotně postižené

Haraším Petr Orlau

Komentář nevidomého, jež stojí před popravčí komisí u zdi