Izrael nám nesmírně ztěžuje, abychom pro něj dál lhali

12. 10. 2024

 

Dřív jsem si myslela, že souhlasit se lžemi Izraele je geniální kariérní tah, a byla jsem pro to, abych zaprodala svou duši, ale teď už jsem prostě vyčerpaná. Dovedete si představit moje dilema, když nějaká bystrá jiskra šla a zastřelila novorozeně. Obvyklá výmluva, že pod dětskou postýlkou byla základna Hamásu, tentokrát nestačila. Někdo argumentoval tím, že by z miminka mohlo vyrůst jedno z těch dětí, které terorizují izraelské vojáky házením kamenů na tanky. Ale i tato výmluva se rozplynula jako olověný balónek. Nejchytřejší zdůvodnění, které jsem slyšela, bylo, že Hamás ukradl zbraně IDF, aby mohl dítě zastřelit a hodit to na Izrael, ale neuvěřitelné je, že na tyhle kecy nikdo neskočí.

Lidi, myslím, že jsme... prohráli propagandistickou válku. To znamená, že nám konečně došly věrohodné výmluvy. Mohli bychom dítě označit za „nedospělou osobu“ a předstírat, že nevíme, odkud se kulky vzaly, ale o tom mluví doslova každý. Pokud neuděláme něco drastického, například nezakážeme sociální média, jsme v háji.

Problém je tak vážný, že se proti genocidě obracejí dokonce i spojenci Izraele. Francie a Španělsko proboha volají po zbrojním embargu. Nebýt odvážného vedení Joea Bidena a sira Keira Starmera, myslím, že by tato genocida netrvala o moc déle. Sakra, dokonce bychom měli šanci vyhnout se třetí světové válce.

Všichni na Twitteru neustále poukazují na to, když lžeme, a Izrael pak dál dělá to, co jsme tvrdili, že nikdy nedělal. Připomíná mi to tu dobu, kdy jsme předstírali, že Hamás bombardoval nemocnici Al Ahlí, a Izrael pak bombardoval všechny ostatní nemocnice v Gaze. Novinářka Guardianu o tom statečně psala  a dostala za to do huby. Neodvážila jsem se říct ani slovo.

Jistě chápete, jak těžké to pro nás je: skutečné oběti této genocidy. Srdceryvné je, že Guardian bojuje proti šiřitelům pravdy tím, že je za zpochybňování jejich nekvalitního vyšetřování nahlásí svému zaměstnavateli. Problém je, že i zaměstnavateli to připadá směšné. Za ztrapňování Izraele už nemůžeme dostat ani výpověď.

Když nám neprojde ignorování toho, že Izrael střílí na děti, pravděpodobně nám neprojde ani ignorování toho, že Izrael střílí na mírové jednotky OSN. Příště nebudeme moci ignorovat Izrael vraždící novináře (skutečné, ne korporátní, jako jsme my).

Možná budeme nuceni zmínit zprávu OSN, že Izrael systematicky ničí zdravotnická zařízení v Gaze. Co když budeme muset zmínit, že to začali dělat i v Libanonu? Než se nadějete, budeme vést celonárodní rozhovor o tom, proč dodáváme zbraně do země s továrnou na hromadné znásilňování. A budeme mluvit o tom, jak lékaři denně ošetřují děti postřelené Izraelem a jak mnoho malých dětí je postřeleno, protože nedokážou dostatečně rychle utéct.

Jen si představte, že kdybychom dělali svou práci před rokem, ke genocidě by vůbec nedošlo. To je nebezpečí novinářů, kteří dělají žurnalistiku: je to smrtící pro vojensko-průmyslový komplex. Kdybyste to obrátili, mohli byste říct, že vojensko-průmyslový komplex existuje jen díky našim lžím. Co to o nás vypovídá v korporátních médiích?