Češi si neumějí vládnout
18. 11. 2024 / Beno Trávníček Brodský
Jedna povídka z chystané knížky „Děda z Knyku“
Když to kdysi děda tu a tam příležitostně zopakoval, nevěnoval jsem tomu, jako tou dobou lehce přerostlý teeneger, žádnou pozornost. Jak ale letěl čas a před našima očima se střídali méně schopní politici s ještě méně schopnými, případně zcela neschopnými, člověk si zvolna uvědomoval hloubku téhle fráze. Po druhé válce si děda, narozený na počátku 20. století, vystřihoval články s Gottwaldem a až do smrti (1992) je měl v šuplíku pod postelí. Když jsem se ho ptal proč (?) – říkal, že před Gottwaldem byla velká bída a taky, že Masaryk nechal střílet do dělníků. Nechci hodnotit dějiny, nikdo jsme u toho nebyli, jen komentuji pohled celoživotního dělníka, který měl v životě mrak smůly.
Když mne za totáče a už ve věku studenta něco vytočilo a chvíli jsem o tom huhlal a nejspíš i dost prudil, říkával mi děda: „Měl by ses dát na politiku.“ Do dneška vlastně s jistotou nevím, jak přesně to myslel.
V roce 1987 jsem byl díky své blbosti byl pár měsíců nezaměstnaným. Tedy tím, co socialistická společnost neznala. Nedokázal jsem si i přes veškerou snahu sehnat trvalou práci, která by pro čerstvého průmyslováka byla aspoň trochu přiměřená. Mezi záchovnými brigádami hlavně na poště jsem obíhal všechny ty bolševické kádrováky po celém Havl. Brodě a okolí, nemaje přímluv, nemohl jsme se nikde chytit.
Když to tak děda zpovzdálí nějakou dobu pozoroval, jednou povídá: „Tak si dojdi za těma soudruhama na kopec (myslel OV KSČ), když sou tak chytrý - ať ti daj' ňákou práci!“ Mě by to nikdy ani nenapadlo, ale řekl jsem si když nic, tak bude aspoň sranda a šel jsem tedy za soudruhama na kopeček, jako politický bezvěrec a bez plánu to změnit, shánět si práci. Samozřejmě, že se mnou vyběhli v rychlém stylu, nebyl jsem kůň, kterému by chtěli pomoci, ale aspoň jsem nabyl další životní zkušenost.
Když chvíli potom probíhala postupně sametová revoluce, scházeli jsme se stále ještě u starého dědy - na televizi - na drb - skoro celá rodina. Každý měl nějaký názor a děda povětšině jen mlčel s výrazem vysloužilého ředitele drůbežárny, když se zaběhne drůbež, ale on už není ten, kdo by jí šel chytat. Když ale bolševikovi uletěla větev pod zadkem, tak uronil i pozitivní slzu. Už je to dobou taky dávno nesnášel.
Tehdy jsem pochopil, že mu nejde o to, kdo je u moci, ale jestli jsou tam ty lidi pro lidi nebo jen pro sebe. Díky deziluzi trvající dlouhé desítky let nepochybně vzniklo ono tvrzení „Češi si neumějí vládnout.“ A zopakoval to i na úplném konci svého života v prvních letech po sametové revoluci. To nás mladé, kteří jsme si na revoluci hráli až ve velkém stylu, docela vytočil. Jen hluboká úcta mi tenkrát bránila říct mu něco ošklivého. Naštěstí. Samozřejmě, že měl pravdu!
Diskuse