11. 9. 2025 / Matěj Metelec
V následujících dnech se vyrojila řada podobných spekulací, včetně toho, co lze vyvodit ze zasedacího pořádku a jakou roli hrála nepřítomnost Elona Muska. Pomyslným vrcholem večeře však byla bezpochyby scéna, která začala následně kolovat po sociálních sítích, během níž představitelé několika nejúspěšnějších a nejbohatších firem planety Trumpovi postupně lichotili. Stereotypně vyzvedali jeho vstřícnost oproti předchozí administrativě, vzdávali hold prezidentově benevolenci a jeho „neuvěřitelnému vůdcovství“. Připomínalo to zkrátka dvůr Ludvíka XIV., na němž dvořané lichotí „králi slunce“ jak je moudrý, velkolepý a jedinečný.
Trumpa pro jeho autoritářské sklony často kritičtí komentátoři srovnávají s diktátory 20. století, což ovšem není příliš přesné. Ačkoli ve svém druhém období Trump hranice ústavnosti občas testuje, nedá se říci, že by je zatím flagrantně překročil. Namísto frontálního útoku, který by byl jakousi ústavní obdobou útoku jeho příznivců na Kapitol z roku 2021, Trump spíše prohlubuje obecně autoritářský styl svého vládnutí. K tomu patří třeba právě vynucování si lichotek a podřízeného chování, ať už ze strany kapitánů byznysu nebo zahraničních politických lídrů. Vizuálně to pregnantně ilustruje změna výzdoby Oválné pracovny. Tu si každý prezident přizpůsobil k obrazu svému, v Trumpově případě jde o zlatem přetékající zdobnost, za kterou by se nemusel stydět ani zmíněný Ludvík XIV.
Otevřenou, a znepokojivou, otázkou zůstává, kam až Trumpovy autokratické manýry sahají. Chce usilovat o třetí mandát, jak naznačují kšiltovky Trump 2028, které ukazuje návštěvám? Nebo je si vědom svého věku, a chce si „jenom“ pořádně užít, že je podruhé nejmocnějším mužem planety? Baží prostě po podlézání a lichocení, které mu tato role může přinést a vcelku mu nezáleží na tom, jestli po něm přijde potopa?
To by mohlo být paradoxně ve výsledku horší. Hypotetická snaha získat třetí mandát by mohla vyvolat odpor nezanedbatelné části Američanů, a potenciálně by tak diskreditovala trumpismus. Pokud by však řádně dokončil a ukončil svůj mandát, „pouze“ by projevoval čím dál tím „panovničtější“ sklony, mohl by tím nastolit novou normalitu, trend, který by se mohl dál prohlubovat. Precedenty totiž mají sklon stávat se tradicemi, pokud se jim nikdo nepostaví dosti důrazně na odpor, a to se zatím v USA neděje.
Americký prezident plnil už od revoluce do jisté míry kvazimonarchickou roli. George Washington nahradil krále a vlastně se takovým dočasným králem stal – a kdyby nebylo jeho odmítnutí, mohl jím být doživotně. Silné prezidentství, jaké funguje v USA svádí k hybris, která se připomíná hlavně u těch, kteří ji nedokázali udržet na uzdě, protože podléhali svým horším vlastnostem (jako Richard Nixon). A Donald Trump je nejspíš tím posledním, kdo by trpěl nutkáním se svým horším vlastnostem vzpírat. A protože jej příliš nezajímají ani tradice ani pravidla americké demokracie a stát se snaží řídit jako firmu (ergo, není to žádný skutečný konzervativec), může úlohu prezidenta posunout směrem, odkud bude nesnadné ji vracet.
Diskuse