Faktem je, že i toto je přehnaná hysterie. Za zřetelně pravicovou či levicovou se vlastně nedá označit žádná porevoluční vláda v zemi; vždy se to motalo okolo středu s mírným úkrokem doleva nebo mírným úkrokem doprava. I s mnoha historickými bizarnostmi, například když (pravicový?) Klaus tak dlouho odmítal zprivatizovat české bankovní molochy, až to provedl (levicový?) Zeman. O Fialově vládě platí, že šla mírně doprava - ale ne nijak výrazně.

Víc doleva, víc doprava… jednu věc mají všechny porevoluční vlády společné, a to tuhle: na oligarchy se nesahá. Neděkujeme.

Ale teď si projdeme čtyři roky vládnutí. Je to důležité, protože se obávám, že pod záplavou tak silných slov, že silnější už být ani nemohou, jsme vlastně zapomněli na podstatné události uplynulé éry.

Končící Covid

Už jsme nejspíš úplně zapomněli, že vláda vstupovala ještě do období Covidu; bylo sice už zjevné, že jeho nebezpečnost klesá, ale pořád se objevovaly různé mutace a nebylo jasné, zda je úplně vyhráno. Tady vláda měla nicméně celkem jednoduchý úkol a zvládla jej: postupné stažení restrikcí i upuštění od povinného očkování. Nicméně myslím, že takto by postupoval každý.

Obří černá labuť: ruská invaze na Ukrajinu

Opět - jako bychom na to už na to zapomněli. Ruská invaze na Ukrajinu (plus následné dopady na ekonomiku, ceny energií atd) přepsaly všechny plány, včetně těch vládních. Jak hodnotím reakci?

a) Naprosto na výbornou byla v tom, že se postavila velmi jasně za napadenou zemi, a velmi časná cesta předsedy vlády do Kyjeva, od kterého byli tehdy Rusové vzdálení pár kilometrů, to byla “finest hour”, jak by řekl Churchill. Pochválit lze vládu i za rychlé schválení lex Ukrajina a rychlé zřízení center pro příchozí (KACPU).

b) Slabší byly návazné kroky směrem k integraci Ukrajinců, tedy “střecha, práce, škola”. Tady už to vláda trochu ponechala na volnoběh; přitom je jasné, že čím dříve se Ukrajinci (přesněji “Ukrajinky”, drtivá většina dospělých byly ženy) zapojí do běžného života, tím méně budou na bedrech státu a tím lépe budou přispívat ekonomice.

Energetická krize

Pokud jsem dosud vládu chválím, tak tady musím změnit notu. Zde vláda reagovala pozdě, málo a špatně - ukázala vlastně malou kompetentnost v ekonomických otázkách, což se jí přihodilo i později několikrát. Doplatila v tomto na personální mizérii - premiér Fiala je v ekonomických otázkách slabý, ministr financí Stanjura je spíš proceduralista než ekonom a Jan Skopeček, který měl být ekonomickým expertem strany je naprostý diletant.

Pozdní a slabá reakce na vyeskalované ceny energií znamenala, že inflace se už rozjela z kopce a nešlo ji prakticky zastavit - jednoduše všichni zvyšovali ceny, a protože všichni zvyšovali ceny, tak všichni opět zvyšovali ceny, a tak dále. Zastropování přišlo až během roku 2023, tedy pozdě, bylo navíc zmatené a příliš slabé. Vláda vůbec nevyužila možnosti, které ji dává zákon o cenách, případně i možnosti zasáhnout v dalších regulovaných odvětvích. (A ano, vím, že toto je velice obtížné).

Tragická pak byla windfall tax. Je to sporný prostředek sám o sobě, ale pokud ještě měl být nějak ospravedlnitelný, tak měl být zaveden zpětně na uplynulý rok, kdy skutečně zejména energetickým firmám vylítly zisky do nebes, aniž se o ně přičinily dobrou prací. Zavedením “dopředu” se už firmy (typicky banky) vysmály, protože věděly co a jak a “optimalizovaly”. Nakonec z toho zbylo jen docela nanicovaté stažení zisku z ČEZu, právem kritizované.

Aspoň jednu věc je potřeba přičíst k plusu: vláda (zřejmě s hlavní zásluhou J. Síkely) s rychlostí, kterou obvykle od vlád neočekáváme, si dokázala pojistit přepravní plynové kapacity (LNG terminál v Holandsku) a rychleji se tak zbavit silné závislosti na ruské surovině.

Evropské předsednictví

Taky jsme už skoro zapomněli, že jsme předsedali půl roku Evropě, že? Byť už síla předsednictví (obecně) není co bývala, je nutné říci, že jsme jej zvládli i v celkově obtížných podmínkách velmi dobře. Je zde potřeba vyzdvihnout zejména uchopení evropské energetické agendy, kde tuto nelehkou problematiku výborně tlačil Josef Síkela.

Zchudnutí a konsolidační balíček

Extrémně vysoká inflace (okolo 30% přes celé období) znamená jen jediné - lidé zchudli. Tak je tomu u inflace vždy, protože inflace “všechno zdraží, ale mzdy nezvedne”; ty rostou pak později, pomaleji. K inflaci se pak přidala vysoká rozpočtová sekera, zaseknutá ještě v minulém období vládou Andreje Babiše, ovšem za vydatné podpory ODS (“sekerka” mínus 150 miliard u úprav superhrubé mzdy). Vláda měla tedy na jedné straně inflaci, na druhé obří schodek. Jak jej řešila? Inflaci nijak, jednoduše ji nechala doběhnout, jenomže ona v kumulaci právě tím pádem naběhla na těch obřích 30%. Schodek se pak pokusila řešit konsolidačním balíčkem, kde nejvýraznějším krokem bylo omezení valorizace důchodů.
Samozřejmě si tímto smrtelně znepřátelila seniory, nicméně se domnívám, že tady moc neměla jinou volbu - platný valorizační mechanismus totiž při vysoké inflaci je opravdu extrémně “výhodný” právě pro penzisty, zatímco ostatní jsou inflací brutálně trestaní.

Co mohla vláda dělat lépe? Přinejmenším měla vrátit zpět úpravy daní z příjmu (tzn +150 miliard), plus zrušit několik dalších daňových výjimek prosazených Babišovými vládami (+50 miliard), tedy snížit rozpočtovou sekeru skoro na polovinu, velmi výrazně.

Nezapomeňme, že když Babiš předkládal tuto úpravu (snížení daní z příjmu), tak to deklaroval jako “dočasnou pomoc v době Covidu, platnou jen dva roky”. Platí dodnes…

Chápu, že zvyšování daní se nikomu nelíbí, ale zde prostě vláda dojela na vlastní dogmatičnost: “nebudeme zvyšovat daně”. No dobře, ale cosi se stalo, že - válka, energie, inflace… Je potřeba reagovat na situaci a ne se držet dogmat.

Vláda prostě měla požádat o solidaritu zejména ze stran bohatších. Že je to “levicové”? Možná ano, ale inflace (kterou vláda skutečně mohla přibrzdit) dopadla na chudší nepoměrně hůře než na bohatší. Požádat v takových situacích o solidaritu lépe situovaných není neslušné.

“Ožebračili jste!”

U tématu ještě zůstanu, protože toto je dle mého hlavní příčinou vzestupu popularity opozičních stran. Lidé “hlasují peněženkou”, to je známá věc. Silná většina populace si pohoršila - tomu úplně zabránit nešlo - ale získala pocit, že ji vláda nechala ve štychu, a tento pocit je bohužel docela oprávněný.
K “ožebračení” sice nedošlo, ale prostě je až příliš snadné na tuto strunu hrát. Přitom řešení bylo možné, jak uvádím výše.

Zákonodárci: celkem slušně

Přesouváme se od vlády k parlamentu (který byl ovšem taky “vládní”). Tady mám docela slušné vysvědčení, a protože paměť je krátká, tak připomenu důležité zákony:
zvýšení výdajů na obranu na 2% (formou zákona) - naprosto nutné.
- Lex Ukrajina (I. - III.) - dobrý a včas
- konsolidační balíček (opět formou zákona) - něco dobré, něco horší, píšu výše
- zákon o ochraně oznamovatelů - důležitá věc, mj. i v protikorupčním úsilí
- velká novela školského zákona - po věcné stránce velmi důležitá a pozitivní
- zrušení EET: z mého pohledu kontraproduktivní, systém měl být změněn, ne zrušen (evidence tržeb ano, ale méně “vlezlým” způsobem)
- zastropování cen energií (též formou zákona): sice přišlo pozdě a trošku zmateně, ale přišlo
- komunitní energetika: důležitý a pozitivní zákon.

Aféry

Ty si pamatujeme dobře, že? Dvě byly velké: pád Pavla Blažka (causa bitcoiny) a pád Petra Gazdíka (causa Dozimetr, pak dopad i na další osoby).
No… něco už pamatuju a vím, že nebyla vláda bez personálních skandálů. Je trochu cynické říkat “v normě”, když samozřejmě každá aféra je nepřijatelná, ale tady nemá nikdo komu co vyčítat. (Kdo má špatnou paměť, připomenu podobné či i horší skandály představitelů ANO: dvoutýdenní ministryně Malá, padla za plagiát své diplomky. Šedá eminence Faltýnek, pád po tzv. vyšehradské schůzce. Brňáci dobře znají kauzu “Stoka”. Několik primátorů padlo kvůli korupci (Hrabáč, Petrilák, Bezděk). Kauzy paní Jermanové. Madam “zabij mu psa” Balaštíková. Atd.).

Transformační kroky: skoro nula bodů

Je to jedna z věcí, kterou vlastně vyčítám vládě nejvíc. Svět se mění, vlády váhají. Česká republika stojí před nutnými velkými reformami, či spíše velkými transformacemi zásadních odvětví, které jsou pod “kuratelou” státu: zdravotní systém, sociální a důchodový systém, vzdělávání, státní správa samotná.

O těchto věcech jsem už psal vícekrát (a ještě budu), bohužel vláda nenašla odvahu měnit věci. Ne že by se nedělo nic, ale jsou to spíše dílčí pokroky, jako je už zmiňovaný nový školský zákon, jako jsou postupné kroky pozměňující zdravotnictví (směr správný, rychlost malá). Do penzijního systému se vláda neodvážila strčit ani malý klacík a problém neudržitelnosti posouvá na své nástupce, kteří jej nepochybně posunou zase na své nástupce…

Vláda navýšila rodičovský příspěvek, ale opět v duchu mírného pokroku v mezích zákona: vzhledem k mnohaleté stagnaci a inflační eskalaci měl být zvýšen výrazněji. Podporou rodin se všichni zaklínají, ale dělají velmi málo.

A reforma státní správy (zejména neefektivita kvůli tisícům malých “samosprávných” obcí) stojí úplně. Žádná změna. A taky žádná nepřijde, i když přijde Babiš: všichni se bojí vesnického a “starostenského” hněvu.

Vláda často hovoří o svých “prioritách”, kam řadí třeba vzdělávání - jenomže v praxi pak skutek utek. Reforma financování univerzit, výzkumu a vývoje - ani ň, současný systém nevytvoří excelenci ani v jednom, pouze udrží současnou průměrnost. “Prioritou” má být i podpora inovativního podnikání s vysokou přidanou hodnotou, ale to co se udělalo, bylo opět příliš málo a příliš pozdě.

To co jsem popsal rozhodně nebylo vyčerpávající, nepochybně bych mohl natáhnout článek na dvojnásobek a pořád by bylo o čem psát, akorát už by to asi nikdo neučetl. Takže pardon :).

Tak, a co teď s tím?

To nechám už na vás, stejně jako volební doporučení. Z mého pohledu vláda dělala věci povedené i méně povedené - ostatně tak jako každá vláda předtím, a pokud si někdo myslí, že ta nová bude excelovat (ať to už bude jakákoli), tak se hrubě mýlí.
U voleb nemůžu popřát “šťastnou ruku”, protože volby by měly být věcí rozumu. Proveďte si klidně váš vlastní “sken” uplynulých čtyř let, googlete (a “chat.gpt-ujte”) tam kde už paměť neslouží, mrkněte se též na to, co dobrého a špatného dělaly i předchozí vlády, ať máte srovnání. A nepodléhejte vybičované hysterii posledních dní, to nepomáhá nikdy.