Británie: Jak vás nyní může za zveřejnění faktů čekat 14 let vězení, jako byste byli terorista

23. 12. 2025

 
Avšak novela článku 12 zákona z roku 2019 byla do značné míry přehlédnuta, přestože je ještě represivnější. Podle ní se teroristickým činem stává vyjádření „názoru nebo přesvědčení, které podporuje zakázanou organizaci“, a to i v případě, že se tak činí „bez ohledu“ na to, zda by to mohlo „povzbudit k podpoře“ této organizace někoho jiného.

Je těžké uvěřit, že tato klauzule nebyla vložena konkrétně s cílem zaměřit se na profese, které plní kontrolní funkci: novináře, lidskoprávní skupiny a právníky. Ti nyní čelí až 14 letům vězení za porušení tohoto ustanovení.

Když byl před šesti lety zaveden, § 12 znemožnil psát nebo mluvit způsobem, který by mohl podněcovat podporu organizací, jejichž hlavním cílem bylo používání násilí proti lidem k dosažení svých cílů.

Zákon fakticky vyžadoval, aby novináři a další osoby zaujaly paušálně odsuzující přístup k zakázaným militantním skupinám. To mělo své nevýhody. Ztěžovalo to diskusi nebo analýzu těchto organizací a jejich cílů ve vztahu k mezinárodnímu právu, které například umožňuje ozbrojený odpor – násilí – proti okupační armádě, a mohlo to být považováno za teroristický čin.

Tyto problémy však exponenciálně narostly od roku 2021, kdy konzervativci zakázali politické křídlo Hamásu, a od roku 2025, kdy vláda Keira Starmera zakázala organizaci Palestine Action, což bylo poprvé v britské historii, kdy byla skupina zaměřená na majetkové cíle prohlášena za teroristickou.

Nyní novináři, aktivisté za lidská práva a právníci čelí právnímu minovému poli pokaždé, když se pokusí hovořit o genocidě v Gaze, o soudech s lidmi obviněnými z členství v Palestine Action nebo o hladovkách těch, kteří jsou ve vazbě za útoky na zbrojní továrny dodávající Izraeli zabijácké drony.

Proč? Protože pravdivé informace o jakékoli z těchto záležitostí – pokud by mohly vést čtenáře nebo posluchače k příznivějšímu pohledu na Palestine Action nebo na politické křídlo Hamásu – jsou nyní teroristickým činem. Každý novinář, aktivista za lidská práva nebo právník, který se vyjadřuje na základě faktů, riskuje 14 let za mřížemi.

Málokdo si zřejmě uvědomuje, jaký dopad to má na veřejné pokrytí těchto závažných témat.

Po měsíci a půl hladovky osmi členů Palestine Action – v době, kdy tito lidé pravděpodobně začnou umírat – BBC News at Ten konečně prolomila mlčení v této věci. A to i přesto, že se jedná o největší hladovku v historii Velké Británie za téměř půl století.

Existují jasné politické důvody, proč se BBC tomuto tématu tak dlouho vyhýbala. Raději se nezabývá záležitostmi, které přímo zpochybňují legitimitu vlády, která ji financuje. BBC je v podstatě britská státní televizní stanice.

Ale v přirozeně bezpáteřní organizaci, jakou je BBC, měly zjevně velký vliv i právní důsledky. V nedávném krátkém příspěvku o hladovce BBC korespondent Dominic Casciani pečlivě volil slova a přiznal, že při reportování o hladovce čelí právním potížím.

Za těchto okolností mají zpravodajské organizace dvě možnosti. Buď jednoduše ignorují fakta, protože je příliš nebezpečné o nich mluvit pravdivě, nebo lžou o faktech, protože je bezpečné – a politicky výhodné – mluvit o nich nepravdivě.

Takzvané „liberální“ části médií, včetně BBC, se obvykle rozhodnou pro první možnost; bulvární tisk se obvykle rozhodne pro druhou možnost.

Vláda sama plně využívá této mezery ve zpravodajství a vkládá do reportáží své vlastní sebestředné lži, protože ví, že nedojde – nemůže dojít – k žádnému významnému odporu.

Uveďme jen jeden příklad. Vláda zakázala organizaci Palestine Action s odůvodněním, že se jedná o teroristickou organizaci. Své rozhodnutí odůvodnila tím, že naznačila, aniž by předložila jediný důkaz, že tato skupina je financována Íránem a že jejím skutečným cílem není jen trestná činnost proti zbrojním továrnám, ale i proti jednotlivcům.

Jakýkoli pokus o boj proti této vládní dezinformaci je ze své podstaty porušením § 12 zákona o terorismu a hrozí za něj 14 let vězení.

Kdybych například provedl vyšetřování, které by definitivně prokázalo, že Palestine Action není financována Íránem – a dokázal tak, že vláda lže –, bylo by zveřejnění této pravdivé informace teroristickým činem. Proč? Protože by to téměř jistě „podporovalo podporu“ Palestine Action. V legislativě neexistuje žádná výjimka pro fakta nebo pravdu.

Podobně vláda naznačila, že současný „proces s lidmi od Filtonu“ – který zahrnuje diskusi o událostech, při nichž byl policista zraněn během potyčky o kladiva používaná k ničení strojů na výrobu zbraní v továrně Elbit – dokazuje, že Palestine Action neměla za cíl pouze majetek, ale i jednotlivce.

Kdybych se pokusil dokázat, že údajné činy jedné osoby – pouze jedna osoba je obviněna z napadení – nic nedokazují o cílech organizace jako celku, riskoval bych odsouzení za terorismus a 14 let vězení. To je jeden velmi pádný důvod, proč takový argument nepoužívat.

Ale v absence takových argumentů je realitou, že sociální média jsou zaplavena příspěvky lidí, kteří opakují pobuřující oficiální dezinformace. Ty se šíří bez odporu, protože jejich zpochybnění je nyní považováno za teroristický čin.

Ve skutečnosti jsou od zákazu jakékoli výroky o politických cílech hluboce politické organizace, jako je Palestine Action, v šedé zóně zákona.

Je teroristickým činem poukázat na skutečnost, jak jsem to udělal výše, že Palestine Action se zaměřila na továrny Elbit, které dodávají Izraeli zabijácké drony pro použití v Gaze? Mohu tím „bezohledně“ podněcovat k podpoře Palestine Action?

Mohu vyjádřit jakýkoli pozitivní názor na hladovkáře nebo jejich akce, aniž bych porušil zákon?

Pravdou je, že právě nejednoznačnost zákona je jeho smyslem. Maximalizuje odstrašující účinek na ty, kteří mají sloužit jako veřejní strážci moci: novináře, lidskoprávní skupiny, právníky.

Umožňuje britské vládě – prostřednictvím policejních sil – selektivně vybírat ty nesouhlasící jednotlivce, kteří se jí nelíbí, ty bez institucionální podpory, a dělat z nich exemplární příklady. To není domněnka. To se již děje.