Zeman polil Macinku a Turka studenou vodou
2. 2. 2026 / Fabiano Golgo
čas čtení
1 minuta
Prezident
Pavel nejmenoval ministra a okamžitě se ozval sbor hlasů, které s
jistotou lidí, kteří právě objevili svatý text, oznámily, že Ústava byla
porušena, demokracie ohrožena a pravděpodobně bylo zasaženo i gravitační
pole. Prezident přece musí jmenovat. To je jasné. A hlavně tehdy, když prezident není ten správný prezident.
Pak ale přišel Miloš Zeman.
A Miloš Zeman, jak známo, má zvláštní schopnost. Dokáže jednou větou proměnit složité právní argumenty v tiché šoupání nohama. Řekl prostě, že prezident kandidáta odmítnout může. Že to dělal on sám. A že by byl pokrytec, kdyby to Pavlovi zazlíval.
V tu chvíli se Ústava zachovala jako kočka. Nezměnila se, ale změnila postoj. Najednou už nebyla zneuctěná, ale „vykládaná“. Už nebyla porušená, jen „interpretovaná jinak“. A hlavně: interpretovaná někým, koho je těžké obvinit z nepochopení prezidentských pravomocí, když je sám léta používal.
Je pravda, že Zeman dodal, že on by Filipa Turka jmenoval. To je důležitý detail, protože ukazuje, že Ústava sama o sobě není problém. Problémem je vždy osoba, která ji drží v ruce. Je to trochu jako s kladivem: v rukou jednoho je to nástroj, v rukou druhého zločin.
A tak tu teď stojí lidé, kteří ještě nedávno křičeli, že Pavel je za hranicí Ústavy, a poslouchají, jak jim jejich politický patron vysvětluje, že hranice je vlastně tam, kde ji sám už dávno překročil. Nezbylo jim mnoho možností. Mohou tvrdit, že Zeman nemyslel to, co řekl. Nebo že Ústava se změnila přes noc. Anebo mohou udělat to nejtěžší: uznat, že problém nebyl v Ústavě, ale v tom, kdo zrovna je prezidentem.
Ústava se mezitím tiše dívá. Neříká nic. Ví své. Už přežila horší věci.
401
Diskuse