Trumpovo bohatství a moc: středověký dvůr způsobuje v 21. století chaos
3. 7. 2026
Verdikty amerického Nejvyššího soudu a odhalení o Trumpově obohacování se od jeho návratu do úřadu ukazují, že Trump otočil čas zpět
Donald Trump není známý svou úctou k americké ústavě. Ve svém druhém funkčním období však ještě více zdůrazňuje své tvrzení z prvního období: že text ústavy mu přiznává „právo dělat jako prezident cokoli, co se mi zlíbí“.
To je, mírně řečeno, velmi neobvyklý výklad článku 2. Je to však společný jmenovatel, který spojuje titulky dominující v posledních dnech: vlna rozhodnutí Nejvyššího soudu, většinou v jeho prospěch, a odhalení, že od svého návratu do úřadu vydělal 2 miliardy dolarů, z čehož polovina pochází z kryptoměn, upozorňuje redakční komentář listu Guardian.
927stránkový dokument zveřejněný v úterý americkým Úřadem pro vládní etiku uvádí závratnou škálu příjmů – nejen z golfových hřišť a biblí s logem Trump, ale také z kryptoměn, které Trump neúnavně propaguje, a z lukrativních zahraničních obchodů. Státy mu prokazují úctu. Ve středu Trump absolvoval svůj první let v letadle Boeing 747, které mu daroval Katar.
Tvrzení Bílého domu, že v souvislosti s jeho obohacováním nedochází ke střetu zájmů, je logickým důsledkem jeho přesvědčení, že mezi Trumpem jako 47. prezidentem a Trumpem jako člověkem neexistuje žádný významný rozdíl. Max Weber napsal, že byrokracie moderního státu „odděluje úřední činnost … od sféry soukromého života“, přičemž vztahy jsou řízeny podle předpisů spíše než „individuálními výsadami a udělováním laskavostí“, zatímco „výkon funkce není zdrojem, který by měl být využíván k získávání rent nebo odměn, jak tomu obvykle bývalo ve středověku“. Trump otočil čas zpět a přetvořil moderní výkonnou moc v feudální dvůr.
Nejvyšší soud někdy jeho maximalismus odmítá, ale až příliš zřídka, a často jen tehdy, když se to týká Wall Streetu – jako v případě cel nebo, tento týden, při odmítnutí Trumpova pokusu bezdůvodně odvolat Lisu Cookovou z funkce guvernérky Federálního rezervního systému. Jeho odmítnutí Trumpovy námitky proti občanství na základě místa narození bylo nezbytné a vítané, ale šlo o velmi nízkou laťku.
Soud měl pravdu, když bránil Fed; o to těžší je ospravedlnit udělení prezidentovi rozsáhlé pravomoci propouštět šéfy dříve nezávislých agentur podle libosti, čímž se ruší rozhodnutí z roku 1935. Schválení ukončení dočasného ochranného statusu (TPS) pro migranty ze strany vlády je strašlivou ranou pro desítky tisíc Haiťanů a Syřanů a kromě nich i pro 1,3 milionu lidí, kterým by mohlo hrozit vyhoštění do zemí, které USA uznávají jako nebezpečné. Alarmující jsou však i širší důsledky. Otázkou pro Nejvyšší soud nebylo, zda výkonná moc má vůbec právo TPS ukončit, ale zda lze tento krok napadnout, pokud tak výkonná mov neučiní v souladu se zákonem.
Většina soudců rozhodla proti právu na soudní opravný prostředek v případě, že výkonná moc překročí své pravomoci.
Pečlivě oddělené mocenské složky se opět spojují, jelikož se ignoruje legislativa a soudní moc se podřizuje politikům. Jak loni napsala soudkyně Ketanji Brown Jacksonová o nedávných tendencích soudu: „Tato vláda vždy vyhrává.“ Argumenty pro reformu Nejvyššího soudu sílí – především díky krokům samotného soudu. Tyto argumenty si zaslouží být vyslyšeny.
To, co skutečně odlišuje Trumpův soud založený na svévolných rozhodnutích a protekci od jeho historických předchůdců, je jeho obrovský dosah a dopad, jak dokládá nelegální válka proti Íránu. Důležitá omezení samozřejmě zůstávají a je třeba je bránit. Ale zatímco USA slaví 250 let nezávislosti pod prezidentem, který disponuje větší mocí než jakýkoli monarcha, musí si položit otázku, jak znovu prosadit kontrolní mechanismy, které tento prezident zničil.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse