KVIFF 2026: Překvapivě vynikající český film, vůbec ne na aktuální témata
4. 7. 2026 / Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
Často si stěžuju v svých recenzích na současné české filmy, že se čeští filmoví autoři většinou vyhýbají jako čert kříži nejpalčivějším aktuálním tématům dneška, konec konců toto není jen můj názor, v roce 2025 tento názor vyjádřili v dokumentárním filmu V Česku je nebe nízko i samotní čeští filmaři.
Jenže v sobotu jsem viděl český film Vyvolený (2026) tedy, jako obvykle je to film vyrobený v koprodukci, Česko, Polsko, Rumunsko, a režisér je Polák, Tomasz Mielnik.
Film je nicméně obsazen českými herci a dialogy jsou, aspoň ve
verzi uvedené v Karlových Varech, v češtině. Film nemá vůbec nic
společného s dnešní Českou republikou, je to vlastně něco jako pohádka,
opravdu poutavý příběh s obecnou pointou, Vypráví ho skupině dětí a
bídně vypadajících, zjevně chudých vesničanů potulný divadelník (hraje ho
Miroslav Donutil, jehož komentář nás pak provází celým filmem).
Zpočátku to působí jako sexuální moralita, příběh se ale brzo promění v
docela absurdní vyprávění svědčící o tom, nebo argumentující, že ať se v
životě snažíme o cokoliv, nakonec vůbec nemáme vliv na to, jak to s
námi dopadne, neboť vývoj věcí je zcela nepředvítatelný.
Abychom
nezapomněli, že nám příběh vypráví divadelník Donutil, pravidelně se film
vrací na jeviště jeho loutkového divadla a divadelní scény, hrané
loutkami s trhavými pohyby, uvádějící každou další kapitolu napínavého
příběhu, jen zdůrazňují, jak křečovitá a vlastně asi i nelidská je naše
existence.
"Byl jednou jeden král," začíná
vyprávění, "a ten měl dvě krásné děti, krásnou dceru a stejně tak
krásného syna. A když král zemřel, děti se do sebe zamilovaly a z toho
spojení se narodil syn. A protože to byl hřích, syna nepokřtili, ale
dali ho do loďky na moře s kusem zlata a stříbra a se zlatou tabulkou,
vysvětlující, že dítě je produktem hříchu, a ať se o něj někdo postará,
pokřtí ho a nechá ho vychovat za to stříbro umístěné v loďce."
A
pak následuje dramatický příběh hlavního hrdiny, idealistického mladíka
Gregoriuse,který se dříve nebo později o svém hříšném původu doví a
chce hřích odčinit cestou jako rytíř do Svaté země, kde chce hrdinnou
smrtí zemřít pro křesťanství. Jenže ať činí cokoliv v té nejlepší víře,
skoro vždycky to dopadne špatně. Například svou cestou do Říma je
požádán, aby zachránil královnu středního věku, kterou ohrožuje vládce
ze sousední země. Gregorius ho zabije, slavně se ožení s královnou a
narodí se jim dítě, Teprve pak vyjde najevo, že žena, s kterou se
oženil, je jeho matka. Takže původní hřích se znásobil...
Nebudu vás dál zatěžovat podrobnostmi tohoto docela neuvěřitelného příběhu, jen se zmíním, že Gregorius se neuvěřitelně nakonec stane římskokatolickým papežem, jedním z nejlepších papežů za dlouhou dobu. Film Vyvolený je založen na posledním románu Thomase Manna, je to pozoruhodná výpověď o životě a nenechte si ho ujít.
Méně přesvědčivý byl podle mého názoru slovenský polodokumentární film 33 kroků (2026), režie Anna Domček a Šimon Domček. Jde o portrét známého romského aktivisty Milana Daniela, který před třinácti lety utrpěl těžké zranění hlavy v rámci rasisticky motivovaného útoku od jakéhosi svého spolužáka (?) jménem Erik, který za to byl odsouzen na deset let do vězení. Jenže už se blíží doba jeho propuštění a ztraumatizovaný Milan Daniel, se obává, že propuštěný Erik by mohl smrtelně zranit jeho dva -náctileté syny, zejména syna Miliho. Otec ho svými obavami brutálně ztraumatizuje, takže syn má i problémy ve škole. Když se nakonec Milan Daniel s pistolí vloupá do Erikova bytu, zřejmě s cílem ho zabít, najde byt prázdný a pak se ve filmu objeví parte - Erik je mrtvý - problém zmizel. Jenže zmizel opravdu pro Milanovy ztraumatizované syny? Film tematizuje závažný problém rasistického násilí zaměřeného proti Romům, jenže je tak trochu nejasný.
290
Diskuse