Jak přežít kapitalismus v terminálním stádiu

13. 7. 2026 / Daniel Veselý

Hrozba vypuknutí jaderné války, již nelze vyloučit ani na Ukrajině, ani v západní Asii, ale není jediným globálním rizikem. Výzkumníci sdružení kolem časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists definovali další celosvětové hrozby: akcelerující klimatickou krizi, biologické hrozby a disruptivní technologie včetně nekontrolovaného rozmachu AI.

To vše doprovází kolaps racionálního diskursu, což nám znemožňuje výše uvedené problémy uspokojivě řešit. Badatelé letos posunuli ručičky Hodin posledního soudu na pouhých 85 vteřin do půlnoci. Půlnoc symbolizuje zkázu lidské společnosti, přičemž analytikové už neodpočítávají čas po minutách, ale po vteřinách. V roce 2025 byla ručička hodin nastavena na 89 sekund před půlnocí. V letech 2024 a 2023 byly hodiny soudného dne nastaveny na 90 sekund před půlnocí. Tento fakt nám spolehlivě demonstruje, jak bezhlavě se jako lidstvo řítíme do propasti.  

Na Ukrajině znepřátelené strany tvrdošíjně trvají na svých maximalistických požadavcích. Spektakulární a mediálně vděčné ukrajinské údery na ruské území, prováděné s nezbytnou podporou NATO, už poněkolikáté oživily západní optimismus, že Rusko je na kolenou. Tuto předčasnou radost nicméně kalí poznatky generála Valerije Zalužného, podle něhož opotřebovávací válka v jeho vlastní zemi nemá vítěze. Generál dlouhodobě zastává nepopulární názor, že tvrzení o brzké ruské porážce je „nebezpečně zavádějící“. Výsledkem bude zamrzlý konflikt – tedy pouze v případě, že nevypukne přímý válečný konflikt mezi největšími jadernými bloky na světě: mezi NATO a Ruskem.

Mezitím se opět rozhořela válka Spojených států s Íránem, kdy Washington už potřetí zaútočil na Teherán. Obě strany se navzájem obviňují z porušení dohod obsažených v memorandu o porozumění (MoU). Centrální velitelství amerických ozbrojených sil (CENTCOM) oznámilo, že v Íránu provedlo útoky na „více než 80 cílů“ v reakci na útoky na obchodní lodě, které několik hodin předtím proplouvaly Hormuzským průlivem. Nicméně se zdá, že MoU porušily Spojené státy, které nedokázaly zastavit izraelské bombardování Libanonu. V prvním bodu MoU je černé na bílém napsáno: „Spojené státy americké a Íránská islámská republika spolu se svými spojenci v současné válce podpisem tohoto memoranda o porozumění prohlašují okamžité a trvalé ukončení vojenských operací na všech frontách, včetně Libanonu...” Ačkoli nebezpečí jaderné kolize je v západní Asii výrazně nižší než na Ukrajině, nezapomínejme, že USA a Izrael disponují masivním atomovým arzenálem.

Vlna veder, která v červnu zasáhla Evropu, je varovným indikátorem zrychlujícího se klimatického kolapsu. Horka, jež sužovala Francii, podle odborníků dokonce překonala temné predikce pro rok 2050. Letos v březnu zveřejnil list Guardian poznatky nové studie, podle níž se planeta ohřívá rychleji než dříve. Autoři analýzy zjistili, že globální oteplování se z konstantního tempa nižšího než 0,2 °C za dekádu v období mezi lety 1970 a 2015 zrychlilo na přibližně 0,35 °C za dekádu v posledních 10 letech. Není divu, že se klimakolaps blíží závratným tempem, když se pumpují stovky miliard dolarů do zbrojení a odsunujeme zelenou tranzici na druhou či třetí kolej.

Tato multikrize má jeden společný jmenovatel: globální kapitalismus nacházející se v terminálním stádiu. Celý tento inherentně zločinný systém, který ohrožuje přežití lidského druhu, je fatálně závislý na neustálém zbrojení, militarizaci a fosilní produkci. Nekonečná koncentrace kapitálu v čím dál tím méně rukou je živena neustálým drancováním přírodních zdrojů a likvidací biodiverzity. Tyto vzájemně související krize jsou pro tento dravčí systém přirozené jako potřeba kyslíku pro lidský organismus. Rozmach AI je pak logickým východiskem pozdního kapitalismu. Umělá inteligence je navržená pro korporátní optimalizaci zisků, posílení „cloudového neofeudalismu“, jakož i pro účinnou kontrolu obyvatelstva a destrukci posledních zbytků nezávislého myšlení.

Tento zvrácený marš k propasti by dokázal zvrátit pouze masivní odpor zdola: miliony lidí v ulicích a časově neomezené generální stávky. K tomu však nikdy nedojde, neboť neoliberalismus účinně neutralizoval veškerá ohniska odporu. Jsme atomizovaní a bezmocní. Systém se spíše zhroutí pod tíhou vlastních krizí. Do té doby je nezbytné budovat ostrůvky pozitivní deviace: odbory, lokálně udržitelný průmysl a zemědělství, záchranné sociální sítě či hnutí za lidská práva. 

Až vypukne chaos, je zapotřebí, aby existovaly alespoň základní kameny, na nichž by mohla vzniknout nová, spravedlivější společnost. Zní to naivně? Ano. Vzhledem ke kanibalistické povaze systému sice tyto struktury budoucí chaos neodvrátí ani se nestanou zárodkem nové utopie. Představují však jedinou možnost, jak v nastupujícím marasmu aktivně vzdorovat totální dehumanizaci lidského pokolení.