„Naše děti mají nižší kognitivní schopnosti,“ říká neurovědec, který chce omezit používání obrazovek ve školách

17. 8. 2026

 

„Naše děti mají nižší kognitivní schopnosti, než jsme měli my v jejich věku,“ říká. „Téměř dvě století zaznamenával Západ neustálý mezigenerační pokrok. Každá nová generace dětí vyrůstala v průměru zdravější, šťastnější a vzdělanější než ta předchozí. Až dosud.“

Kolem roku 2000 se něco změnilo. „V celém západním světě začaly klesat hodnoty IQ – a to i přesto, že čas strávený ve škole stále rostl,“ píše Horvath. Výsledky v mezinárodních testech začaly klesat. Proč? „Odpověď spočívá v raketovém rozmachu vzdělávacích technologií.“

Podle nedávné zprávy britského ministerstva školství dosáhl trh se vzdělávacími technologiemi – neboli edtech – ve Velké Británii ročního obratu přibližně 6,5 miliardy liber. Ve Spojených státech se podle Horvatha jedná o megaodvětví v hodnotě 400 miliard dolarů, které je propleteno do všech aspektů školní výuky.

„Udělali jsme neuvěřitelné pokroky v oblasti dětských aktivit na obrazovkách, o kterých jsem ještě před dvěma lety nemyslel, že se stanou tak rychle,“ řekl. „Nejde však jen o to zbavit se obrazovek pro zábavu. Jde také o to, co nejvíce omezit jejich používání při akademickém učení, pokud chceme, aby si naše děti osvojily hluboké a přenositelné znalosti.“

Zavádění notebooků do škol – zejména v USA, kde žije – začalo ve velkém v letech 2010–2012, uvedl Horvath. „Když udeřila pandemie covidu, musely všechny školy přejít na digitální výuku jako nouzové řešení… a správně tak. Lepší je mít něco než nic.

„Ale když pandemie skončila, dalo by se předpokládat, že tu náplast strhnou, ale drtivá většina škol to neudělala. Prostě zůstaly u digitální výuky.“ Ve Spojených státech má nyní 88 % školních okrsků počítače v poměru jeden na jednoho, uvedl. Ve Velké Británii měla pandemie podobný dopad.

Horvath se již více než 15 let zabývá tím, jak se lidé učí, a dospěl k závěru, že „technologie k tomu nejsou příliš vhodným nástrojem“. Cituje nedávné výsledky z programu mezinárodního hodnocení žáků (PISA), který se koná každé tři roky a sleduje akademické výsledky patnáctiletých žáků v desítkách zemí.

V letech 2012, 2015 a 2018 se v rámci programu PISA ptali žáků, kolik času strávili používáním digitálních zařízení během typického školního dne. „Čím více času žáci ve škole trávili u obrazovek, tím více klesaly jejich výsledky,“ uvedl Horvath. „V průměru dosáhli ti, kteří používali počítače více než šest hodin denně, o 66 bodů nižšího skóre než jejich vrstevníci, kteří je nepoužívali vůbec.“

Ostatní odborníci v oboru se obávají rizika zaměňování korelace s kauzalitou. Rose Luckin je emeritní profesorkou designu zaměřeného na žáka v UCL Knowledge Lab v Londýně a uznávanou odbornicí na umělou inteligenci ve vzdělávání.

„[Horvath] má v některých věcech pravdu,“ uvedla Luckin. „Je pravda, že velká část vzdělávacích technologií se prodávala spíše na základě slibů než na základě důkazů. Neměli jsme k dispozici velké množství důkazů. To ale neznamená, že všechny vzdělávací technologie jsou problematické.

„Pokud jde o data z průzkumu PISA, při pohledu na používání počítačů a výsledky je ve skutečnosti mírné používání školních zařízení spojeno s lepšími výsledky než jejich nepoužívání. Jenomže nejhorší je právě to nejintenzivnější denní používání.“

Daisy Christodoulou, ředitelka pro vzdělávání ve startupu zabývajícím se vzdělávacími technologiemi No More Marking, souhlasí s tím, že společnost byla ohledně dopadu mnoha z těchto nových technologií „trochu lhostejná“.

„Nyní pozorujeme napříč celou společností určitou korekci, kdy si to lidé uvědomují. Ale ohledně potenciálu technologií a umělé inteligence na vyšších stupních středních škol bych byla pravděpodobně o něco optimističtější [než Horvath],“ uvedla. „Obrazovky neměly ve třídách v Anglii tak velký dopad jako v USA. Mám však pocit, že i zde je toho dost na to, abychom o tom přemýšleli. Myslím, že je trochu lhostejné říkat: ‚Tady není co vidět, pojďme dál, prosím.‘“

Dylan Wiliam, emeritní profesor pedagogického hodnocení na UCL Institute of Education, uvedl: „Technologie možná skutečně negativně ovlivňuje výsledky studentů, ale korelační studie, které v současné době máme k dispozici, nemohou takové kauzální tvrzení podpořit.

„A existuje mnoho dobře koncipovaných studií, které ukazují, že technologie může mít na výsledky studentů pozitivní dopad. Na otázku ‚Má edtech negativní dopad na učení?‘ tedy neexistuje jednoduchá odpověď ano/ne: někdy ano, jindy ne.

„Otázka, kterou si musíme klást, zní: ‚Kdy edtech učení pomáhá?‘ A odpověď je: ‚Je to složité.‘“

Zdroj v angličtině ZDE