Jsou zde ještě dobré mravy?
26. 1. 2012
K případu pana Kmenta a jeho pěti exekucím je zapotřebí upozornit, že je "dobrým" zvykem vymahačských agentur j e d e n dluh tzv. "rozpoložkovat", a vymáhat exekucemi, píše Jan Kurfurst:
a) jistinu (zvlášť),
b) úroky (zvlášť)
c) smluvní pokutu (zvlášť).
Sub a-c (jsou to tři podpohledávky jednoho "dluhu", které lze ještě dále štěpit na
a1) jistina + příslušenství,
b2) úroky+příslušenství
c3) smluvní pokuta+příslušenství,
kde nakonec příslušenstvím je příslušenství příslušenství. Plus náklady vymáhání u každé exekuce subpohledávky.
Vše vymáháno zvlášť, exekutory z různých okresů, takže ani soudce (exekuce dělají ovšem vyšší soud. úředníci) "s dobrým srdcem" si to nemusí spojit.
K nedoručení oznámní o existenci dluhu (platebního rozkazu kvůli odporu) dochází díky domněnce doručitelnosti, kdy zásilka se má automaticky za doručenou po dvou týdnech, ať už o ní víte, či nikoli.
Při doručování ovšem platí, že zásilku musí převzít adresát, protože přirozeně v Česku nestačí, že třeba manžel - manželka má ve věci běžných plnění "právní zájem" na řešení "domácnostních" záležitostí.
Pokud při otevírání pošťačce nemá ověřenou plnou moc (třeba všeobecnou) k přebírání všech listovních zásilek a svůj OP, má smůlu. Zásilku nedostane do ruky, a adresát musí na poštu (další prodleva).
Přirozeně, z hlediska práva jde při shorauvedeném vymáhání posvěceném exekučním titulem přinejmenším o jednání v rozporu s dobrými mravy. Ale jsou zde ještě dobré mravy?
Diskuse