Džesika Giňová: Co dělat? Nejradši učitelku ve školce

19. 10. 2012 / Pavel Pečínka

čas čtení 3 minuty

Jednadvacetileté Džesice Giňové z malého města Hrádek na Plzeňsku říkají její přátelé Denča. Tak jako většina Romů, už na základní škole měla nejraději hudební výchovu, protože ráda zpívá. Stejně tak výtvarku, poněvadž ráda maluje. Rodiče a sourozenci mají pro její záliby pochopení, ve všem jí pomáhají. "Jasně, vím, že někteří Romové jsou v mnohém problémoví. Ale lidi nás všechny hází do jednoho pytle, jenže my Romové stejní nejsme. Většina Romů s tím dělením pak má hodně problémů. Lidi by se neměli posuzovat hromadně, pokud nás neznají," myslí si o dnešní situaci Džesika. Jak Džesika říká, má kolem sebe ráda spíš dobré lidi. "Ale občas se nám stává, že se se sestrami jdeme večer ven pobavit, ale na diskotéce na nás někteří lidi dost nevraživě koukají, stejně jako když třeba jdeme někdy jen tak po náměstí.

V dětství patřily k jejím kamarádkám gádžovky i Romky, ale podle svých slov nikdy takto lidi neposuzovala a nedělila. "Teď už jsou ale z některých gádžů úplně jiní lidi, stávají se z nich mnohdy rasisti. Neříkám že ze všech, ale je jich dost," vysvětluje.

Mezi současnými známými a přáteli ale má dál Romy i Neromy: "Jsme smíšený kolektiv, nevidím v tom žádný problém, nedělám rozdíly."

Odlišnosti mezi rolí ženy v romských a neromských rodinách Džesika moc necítí. "Žena by měla být chytrá, inteligentní, měla by mít cit, být zodpovědná tak, aby děti nestrádaly jak po finanční stránce, tak citové. To samé by se mělo žádat u muže -- navíc by měl samozřejmě pracovat a starat se o rodinu," myslí si.

Mezi její současné záliby patří zpěv, tanec a kreslení. Ale tahle mladá Romka z Hrádku by ráda nafotila snímky pro nějaký časopis: "Jasně, vždycky jsem to chtěla vyzkoušet, ale nikdo se mi neozýval a nikdy jsem to nezkoušela," lituje.

"Pokud jde o zaměstnaní, dělala jsem ve fabrikách u lisu," vypočítává Džesika, a pokračuje: "Práce v České republice zrovna pro Romy není. Když chce nějaký Rom dělat, tak je moc do práce nechtějí. V té době, kdy jsem dělala ve fabrice, se to tam moc dobře s lidmi nevyvíjelo. Našlo se tam pár rasistů a to mi do smíchu teda fakt nebylo".

A jaké by Džesiku bavilo povolání? "Hlídání dětí jako učitelka ve školce, protože mám hodně ráda malé děti. A potom třeba taky to focení pro časopisy," směje se.

Vychází v Romano hangos 17/2012 ZDE a ZDE

0
Vytisknout
8014

Diskuse

Obsah vydání | 19. 10. 2012