Turečtí pašeráci lidí se přizpůsobují zpřísněným kontrolám a prosperují

10. 2. 2016

čas čtení 7 minut


Na hlavním náměstí Aksaray v istanbulské čtvrti hustě obydlené uprchlíky se Harún Jamani snaží získat potenciální klienty, kteří chtějí do Evropy, ale bojí se nebezpečné cesty lodí, napsala Shira Rubinová.


Neustále kouřící rekrutér uprchlíků tvrdí, že na rozdíl od pašeráků, kteří jsou známi raketovým zvyšováním cen, je "dobrák", který si účtuje 1 300 dolarů za osobu protože "jsou nebezpečné cesty a bezpečnější, které musejí být dražší".

Realita pro potenciální pasažéry ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu a dalších zemí stižených konflikty a ekonomickou deprivací je taková, že také mohou zaplatit za vlastní smrt. V pondělí, zatímco německá kancléřka Merkelová volala po "rychlých výsledcích" tureckého potlačování pašeráků, a turecký premiér Davutoglu zase volal po větším zapojení NATO, zimní vítr bičoval Egejské moře a převrátil dvě lodě, což si vyžádalo nejméně 33 dalších životů.

Po nedávné kontroverzní dohodě s EU Turecko nepochybně posílilo tažení proti pašerákům. Jamaniho operace čelí dodatečné policejní přítomnosti po cestě z Istanbulu a podél pobřeží, ale ujišťuje klienty, že má kontakty uvnitř policie, "které nás informují" o potřebě objet kontrolní stanoviště nebo podplatit pracovníky bezpečnostního aparátu.

Jamani tvrdí, že cena dosahuje zhruba poloviny toho, co si účtuje v letních měsících, kdy voda je klidnější a pravděpodobnost nehod a podchlazení je nižší. Ale dodává, že zimní cesty jsou "pohodlné, nejsou nebezpečné, z boží vůle".

Pokud o tom ví, nemluví o skutečnosti, že od počátku roku při cestě přes Egejské moře zemřelo nebo zmizelo více než 360 osob, jak tvrdí Mezinárodní organizace pro migraci. V lednu 2015 to bylo 82 lidí.

Od počátku války v Sýrii v roce 2011 přišlo do Turecka asi 2,5 milionu Syřanů, což představuje největší diasporu na světě. Turecko je pod rostoucím mezinárodním tlakem, aby omezilo proud uprchlíků a migrantů do Řecka, kam jich vloni zamířily statisíce.

Ve snaze splnit dohodu s EU, za niž dostalo 3,2 miliard eur, se Turecko pokusilo utěsnit hranice, potlačit pašerácké sítě a zlepšit životní podmínky syrských uprchlíků, částečně vydává pracovní povolení těm, kdo jsou v zemi déle, než půl roku.

1. února vládní mluvčí Numan Kurtulmus prohlásil na jednání kabinetu, že se Turecko "rozhodlo kategorizovat pašování jako teroristický čin, organizovaný zločin, a uplatňovat legální dodatky v tomto rozsahu, včetně konfiskace aktiv používaných při pašování."

Dodal, že funguje speciální policejní jednotka s cílem předcházet pašování, a že byl podepsán dekret s cílem posílit koordinaci mezi policií, pobřežní stráží, místními úřady a dalšími relevantními institucemi.

Tato opatření v Turecku plní titulky novin, naposledy 6. února, když policie provedla razii ve třech továrnách vyrábějících bez licence a v mizerné kvalitě nafukovací čluny používané k pašování do Řecka. V posledních týdnech Turecko také nasadilo dodatečné jednotky žandarmerie na pobřeží Egejského moře.

Avšak časté zátahy na plážích kolem pobřežních měst nedokážou zatknout všechny pašerácké gangy. Pašeráci se adaptovali a fungují nenápadněji. Stále mění hotely nebo místa v lesích, kde se uprchlíci shromažďují před odjezdem, a jednoduše čekají, až bude pobřeží volné - často brzy ráno - než zahájí naloďování.

Od počátku století vypadá turecká vláda takřka bezmocná ve vztahu k pašování lidí. Z toho se vyvinul dnešní obchod, v němž se točí miliardy dolarů.

Fulya Memisogluová, která na Cukurova University studuje pašerácké sítě v Turecku, tvrdí, transnacionální charakter odvětví představuje výraznou obtíž. Pašování lidí zahrnuje "různé stát a pachatele, kteří se velmi snadno přizpůsobují měnící se dynamice migračních toků".

Podle uprchlíků jsou zprostředkovatelé často syrského původu a vystupují tak, aby vzbuzovali důvěru. Ale tyto osoby jsou jen vnější tváří sítě, jejíž skryté hlavy je těžké identifikovat, a které neustále své podřízené vyměňují.

Zprostředkovatelé někdy sami šetří na cestu, takže "po pár týdnech, nebo pár měsících" už nemusejí být v Turecku, vysvětluje Memisogluová.

Navzdory studené vodě a tlaku vlády poptávka po cestování do Evropy se zvedá a očekává se další nárůst.

Na rozdíl od loňska, kdy pašeráci sháněli zákazníky přímo ve čtvrtích obývaných uprchlíky, většina jich nyní přechází na sociální sítě, tvrdí Jamani. Neznámý počet skupin na sítích Facebook, WhatsApp a Viber je věnován právě tomuto účelu.

Podobně jako čluny nabízejí pašeráci i falešné dokumenty usnadňující registraci v Evropě. Ceny se pohybují v rozsahu 50 dolarů za potvrzení o sňatku až po 1 250 za pas.

Mluvčí sítě Facebook tvrdí, že pašerácké skupiny porušují komunitní standardy a jsou odstraňovány, jakmile se společnost o nich dozví. Nicméně je nemožné udržet tempo se vznikem nových a stále se měnících skupin používajících jazyky, jimž evropské a americké kanceláře společnosti často nerozumějí.

Protože některé skupiny nabízejí cesty již od 500 dolarů, experti se obávají, že pašeráci posílají uprchlíky přes moře v ještě nekvalitnějších plavidlech a s méně spolehlivými záchrannými vestami, které jsou mnoha neplavcům k ničemu.

Ismael, uprchlík z Homsu, pracuje 12 hodin denně a prodává čaj za jednu tureckou liru, aby uživil ženu a tři děti. Neformální mzda tohoto typu nestačí a on musí krýt rozdíl mezi ní a cenou nájmu a potravin z úspor.

Každý den vidí odjíždět ze čtvrti Aksaray soukromé minibusy plné uprchlíků, i během sněhových bouří, a tvrdí, že jeho krajané viděli "tolik válčení a ničení, že stojí za to podstoupit riziko navíc, aby se dostali na lepší místo".

Zatímco uprchlíci riskují cestu lodí do Řecka, aby unikli "vykořisťování" v černé ekonomice tureckých měst, "pašeráci si žijí velmi šťastně", říká Ismael. "Můžou v dobrém měsíci vydělat 20 000 dolarů měsíčně. Mají všechno: Dům, auta, všechno možné - zatímco ostatní mají málo."

Mladí muži jako devětadvacetiletý Muhammad Músá tvrdí, že nemohou dál čekat se začátkem svého života.

"Když jsem přišel do Turecka, nazískal jsem pokud jde o lidská práva nic," říká Músá, který v prosinci zaplatil pašerákům 600 dolarů, aby ho převezli do Řecka, a nyní pokračuje do Německa.

Cesta z tureckého pobřežního města Izmir na řecký ostrov Lesbos byla studená a Músá "cítil vlny", ale nemohl čekat do jara, kdy by si nemohl dovolit zaplatit zvýšenou cenu.

"V Turecku jsem se na všech místech, kde jsem pracoval, ať jsem dělal cokoliv, cítil ztracený," dodává. "Přinejmenším v Evropě budu mít práva a šanci vydělat nějaké peníze, abych je poslal zpět rodině dosud žijící v Sýrii."

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3734

Diskuse

Obsah vydání | 10. 2. 2016