Kdysi jsme tleskali Ortegovi: Přehodnocení dějin Nikaraguy

1. 8. 2018

čas čtení 2 minuty
Nikdo by neměl být více rozčarován sklouznutím Daniela Ortegy k despotismu než ti, kdo před nějakými čtyřiceti lety tleskali jeho revoluci coby triumfu demokratického socialismu, napsal Rodrigo Uprimny.


Před devětatřiceti lety, 19. července 1979, se ti z nás, kdo byli mladí, zaměstnávali oslavami historické události: Vstupu povstaleckých sil sandinistů do hlavního nikaragujského města Managuy, po svržení diktátora Anastazia Somozy.

Oslavy sandinistického triumfu se však netýkaly jen mladých, ale celé demokratické Latinské Ameriky, včetně tehdejších vlád, které nijak nesympatizovaly s levicí - včetně Kolumbie, Venezuely, Ekvádoru, Peru a Bolívie. Jen několik měsíců předtím vyjádřily nepřátelství vůči Sandinovské frontě, nicméně jejich postoj jen uspíšil Somozův pád.

Nadšení bylo oprávněné, protože Somoza nejen brutálně potlačoval oponenty, ale řídil skutečnou kleptokracii. A jeho rodina se přímo či nepřímo držela moci od roku 1934. Zdálo se, že pád Somozova klanu předpovídá konec toho typu zkorumpovaného a brutálního vládce, který se v regionu tak rozšířil. Jenže 39 let po svržení diktátora Ortega reprodukuje jeho nejhorší rysy.

Sandinistická fronta navíc nebyla sektářská ani dogmatická, ale šlo o pluralistickou koalici, která nepřistoupila k porevolučním popravám v kubánském stylu, ale snažila se kombinovat politickou demokracii s úsilím o hluboké sociální změny. A tak v roce 1984 uspořádala svobodné volby, v nichž zvítězil lídr sandinistů Daniel Ortega. Vznikla naděje, že se Nikaragua vydá směrem k inkluzívní demokracii.

Nicméně o čtyři dekády později je Ortega opět u moci, po porušení ústavy a závažných obviněních z volebních podvodů. Postupně instaloval autoritářský režim, který tvrdě potlačuje oponenty a prospívá obohacování osob s kontakty na vládní stranu. Od dubna se stupňují protesty proti Ortegovi a jeho ženě Rosarii Murillové a represe byly brutální. Odhady Mezoamerické komise pro lidská práva stanoví počet obětí 86 dní protestů na 264, s nejméně 1 800 zraněnými v důsledku nepřiměřeného užití násilí proti demonstrantům. Odhady Nikaragujského sdružení pro lidská práva registrují 351 mrtvých a 261 zmizelých.

Jak ironické. 39 let po svržení diktátora Ortega reprodukuje nejhorší rysy Somozova režimu: Brutální potlačování oponentů, všudypřítomnou korupci, rodinkaření. Proto se oblíbeným heslem protestujících stalo "Daniel a Somoza jsou stejní". Všichni demokraté na kontinentě musejí odsoudit brutální potlačení nikaragujského lidu a vyvinout tlak na mírumilovné, demokratické ukončení této bolestné situace. Z hlediska historické spravedlnosti se to zvlášť dotýká těch, kdo před 39 lety tleskali triumfu sandinistů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9475

Diskuse

Obsah vydání | 6. 8. 2018