Polemika s Janem Čulíkem na téma závažnosti kulturního střetu s muslimy v ČR

Proč mě děsí vymyšlené hrozby

2. 8. 2018 / Pavel Urban

čas čtení 20 minut

Proč mě děsí vymyšlené hrozby? Protože se občas stávají realitou. Zatímco v jiných případech došlo ke katastrofám, které naopak nikdo normální nevymyslel. Začněme tou pravděpodobností. Na přelomu první a druhé dekády dvacátého století existovalo mnoho lidí, kteří strašili Evropany možností konfliktů mezi tehdejšími evropskými velmocemi. Někteří na tomto strašení docela slušně vydělávali. Vedle nich ovšem existovali i lidé racionální, kteří poukazovali na to, že taková válka je nesmysl. Protože by byla nesmírně krvavá, drahá a vyčerpávající, takže i vítězové by byli spíše poraženými. Jak se později ukázalo, rozumní lidé měli téměř ve všem pravdu. Mýlili se jen v jedné věci. Že k té válce nedojde.


K tomu: Andrew Stroehlein, Choďte víc ven. Přečtěte si knihu

V září 1939 začala druhá světová válka. V této době bylo všeobecně známo, že nacistické Německo je agresívně antisemitskou diktaturou. A že situace židů na území kontrolovaných Německem nebude za jednoduchá, pokud tato válka neskončí rychlou porážkou nacistického Německa. Že by ale během války mělo být vyvražděno šest milionů židovských mužů, žen i dětí, to tenkrát mohlo napadnout jen vyložené šílence. Přesto k tomu došlo. To byl ten druhý případ. Kdy neschopnost či neochota myslet nad rámec vlastní racionality přispěla k obrovské tragédii.

Dejme tomu, že by mi před deseti lety půjčil nějaký čaroděj fungující křišťálovou kouli a já skrze ni viděl do roku 2018. A napsal o tom článek na Britské listy. Třeba nějak takto: "značná část Angličanů se stále tvrdošíjně přidržuje brexitu, navzdory jasným důkazům, že země i oni individuálně a konkrétně tvrdě zchudnou. Značná část Američanů dál nekriticky obdivuje Donalda Trumpa navzdory nezvratným důkazům, že je to člověk s velmi omezenou inteligencí a s prohlubujícími se psychickými problémy. Značná část Poláků se nechala zkorumpovat vysokými přídavky na děti, které občanům ze státního rozpočtu poskytuje vláda strany Právo a spravedlnost, značná část maďarských občanů podporuje tvrdý antisemitismus, islamofobii a autoritářskou vládu Viktora Orbána (a přitom nemá ani tolik slušnosti, aby po sedmi letech takové vlády aspoň tvrdě zchudla, pozn. P.U.), značná část Rusů miluje Vladimíra Putina, navzdory tomu, že po tisících vraždí spolu s Asadem civilisty v Sýrii a zabíjí v Rusku své oponenty." Plus Středozemní moře, kde tonou uprchlíci a italská vláda ke odmítá pustit do přístavů. Plus protiuprchlická rétorika, která v řadě dalších vítězí ve volbách nebo je aspoň natolik silná, že je s ní nutné vážně počítat. Před deseti lety byly ostrakizace a potlačování zahraničních agentur spojovány s diktátorskými a autoritativními režimy a vcelku právem považovány za projev jejich slabosti. Dnes je to zcela legitimní téma i v demokratických zemích a liberální polovina USA tuto svoji slabost doslova vyřvává. A tak dále a tak dále...

Ruku na srdce. Pokud bych tenkrát, před těmi deseti lety, takový článek skutečně napsal, Britské listy by mi ho zveřejnily? Nebo by mi pan Čulík napsal, že taková budoucnost je nesmyslná a že by moje starosti chtěl mít? Nebo by se takovými bláboly vůbec nezabýval?

Zdá se, že žijeme v době, kdy se včerejší nesmysly stávají realitou dneška. Respektive v době nadstandardního výskytu talebovských „černých labutí“. Kdo dokázal alespoň s polovinou těchto událostí pracovat před deseti či pěti lety jako s možnostmi natolik pravděpodobnými, aby stály za úvahu, ten si může dnes hrát na prognostika. Ti ostatní by měli sobě i jiným vysvětlit, jak to, že tyto události nedokázali předvídat (jako možnosti, ne jistoty) ani oni, ani jejich teorie. Do té doby by se měli vyvarovat striktního určování toho, co je pro budoucno možné a nemožné.

Ještě lepší by samozřejmě bylo přiznat si, že nejsme věštci a takovýchto chyb se nevyvarujeme. To ovšem znamená si také přiznat, že pokud se v dějinách někdy něco stalo, pak pravděpodobnost opakování tohoto jevu je minimálně o pár řádů větší, než geologické katastrofy kontinentálních či kosmických rozměrů. Tím spíš to platí o věcech, které existují i dnes, jen v jiných částech světa.

"Šaría je zákoník, který zčásti nebo úplně platí v řadě zemí světa. Proč by nemohl platit v Belgii?" Odpověď pana Čulíka zní, "že v západních evropských zemích žijí muslimové stovky let a jsou tam zcela integrováni, jak o tom svědčí všichni, kdo v těchto zemích žijí." Staletý život muslimů v západních zemích (pokud nejde o jednotlivce či dočasně pobývající studenty, obchodníky atd.) přede mnou utajili historici nejen komunističtí. Není pravda, že o integraci západních muslimů svědčí všichni, kteří na Západě žijí1. Jinak ale rád věřím, že muslimové a nemuslimové jsou na Západě integrovaní podobně, jako Srbové, Chorvaté a Muslimové v Bosně před rokem 1992. Ale být integrovaný není totéž, jako být liberálem.

Kdyby to stačilo, tak by islámské právo nemohlo platit ani v muslimských státech. Nebo snad tamější lidé jsou neintegrovaní? Je snad většina obyvatel Saúdské Arábie teroristy? Je snad většina obyvatel Íránu vrahy? Indonésie je demokratickou zemí, mnohem méně striktní. I zde se ale může člověk dostat do vězení za rouhání vůči islámu. Je tomu tak proto, že zde není ministrem vnitra Sajid Javid?

Proč by se potom nemohlo něco podobného stát na Západě? Protože muslimové sami by proti tomu povstali? Jak to pan Čulík ví? Protože to tvrdí lidé, kteří nerozumí ani Angličanům nebo jim aspoň nerozuměli před brexitovým referendem? Protože on sám sice nerozumí Čechům, jak přiznává, ale západním muslimům a autochtonním západním Evropanům rozumí dobře? Lépe než "pražská kavárna" Čechům včetně těch, kteří žijí mimo Prahu? 

Nepochybuji o tom, že pokusy o zavedení islámského práva, pokud by byly skutečně aktuální, by mezi liberálně orientovanými muslimy vyvolaly odpor. Ale odpor liberálů a smetení fundamentalistů jsou dvě různé věci. Jak se můžeme přesvědčit třeba v Polsku.

Co z toho všeho vyplývá? Nic určitého. Nakonec to celé opravdu může být jen vytí na měsíc. Ale taky nemusí.

Problém je, že liberálové stvořili svět, který je naopak zcela určitý. Svět, ve kterém zásadní dobré věci jsou nevyhnutelné, pokud jsou možné. Svět, ve kterém zásadní špatné věci jsou nemožné, pokud nejsou nutné. (Často se setkávám s argumentem "tak tomu přece být nemusí", přičemž dotyčný dává najevo, že tím je pro něj celá věc vyřízena. Nemusí to být, tak to prostě nebude.) Svět, ve kterém, například, nemůže imigrace představovat žádný problém. Jakékoli pochybnosti v tomto směru jsou jen pravicovými hoaxy.

Na pozadí takovéto dokonalosti pak vypadají i banální průšvihy jako katastrofa. Co třeba oslava Silvestra formou kolektivního znásilnění? Ve světě, kde odlišné kulturní vzorce mohou vyvolávat konflikty a tyto konflikty jsou nějakým způsobem řešeny, je to dílčí problém i tehdy, pokud by měl hlubší pozadí. Pro svět složený z andělů (po vyloučení stoupenců radikální pravice a jejích hoaxů) to může být smrtelný úder. Že BL o takovémto andělském světě nikdy nepsaly? To je pravda, nepsaly. Jen důsledně potlačovaly vše, co s ním bylo v rozporu.

Možná, že celý problém s imigranty (nikdo už dnes netvrdí, že jde jenom o politické uprchlíky) spočívá v jejich množství. A vše ostatní jsou jen ty banality. Kdyby se o těchto (možných) problémech psalo na BL už na počátku uprchlické krize, byla by dnes racionalita pana Čulíka i dalších autorů mnohem přesvědčivější.

Jenže ono se o nich nepíše ani dnes. Články, které naznačují nebo přímo tvrdí, že s migranty neexistují žádné problémy, které by stály za řeč, se na stránkách BL objevují méně než dříve. Ale objevují. Články, které by tyto problémy popisovaly a analyzovaly, se neobjevují vůbec. Naopak je Čechům a jejich politikům vyčítáno, že vyvolávají problém, který neexistuje. Svolávají se summity, EU se otřásá v základech (nebo aspoň v přízemí), ale problém neexistuje. A pokud existuje, pak nevíme, jak vypadá. O problémech uprchlíků a ostatních migrantů BL píší poměrně často (ne že by k tomu nebyly důvody), o problémech hostitelských zemí nikdy.

Vrcholem pak je vyčítat Čechům i ostatním státům východní EU nedostatek solidarity. Solidarity kvůli čemu? Zdá se, že po Češích se chce, aby věřili, respektive věděli, že s imigranty nejsou žádné problémy, které by stály za řeč. A zároveň, aby jednali a reagovali, jako by ty problémy existovaly. Pochopit něco takového vyžaduje logiku orwellovského doublethinku. Nebo logiku žádnou.

Pak ovšem není divu, že pomyslnou loď západního liberalismu neopouští jen rasisté a xenofobové, kteří by to při první vhodné příležitosti udělali tak jako tak. Ale i lidé racionální, kteří aspoň na začátku měli jistou vůli nebýt rasisty. Možná, že kurs je správný. Možná, že díry v podpalubí nejsou tak velké, aby se s nimi nedalo proplout i bouří. Ale takovýmto kapitánům a důstojníkům se věřit prostě nedá. Tohle samo o sobě neudělá rasistu z nikoho, kdo jím být nechce. Ale když se správným věřit nedá, kde hledat poučení o světě, pokud na to člověk sám nestačí? Jak dlouho bude trvat, než se ti špatní zachytí aspoň drápkem?

Připomíná mi to komunistické intelektuály v Československu přesně před šedesáti lety. V roce 1958, dva roky po XX. sjezdu KSSS a "událostech" v Polsku a Maďarsku bylo zřejmé, že věci nejsou tak jednoduché, jak se zdálo na začátku dekády. Bylo zřejmé, že "se dělaly chyby". Že je nutné se více obrátit „čelem k masám“. Se kterými ti intelektuálové moc praktických zkušeností neměli. Ale teoreticky jim díky marxismu-leninismu rozuměli výborně.

Co zůstávalo, byla absolutní víra v nevyhnutelnost komunismu. (Pokud o ní někdo už tehdy pochyboval, nechával si to pro sebe.) A z toho vyplývající absolutní morální i intelektuální nadřazenost nad těmi, kteří tuto víru nesdíleli. Bylo to jednoduché. Soudruzi se mýlit mohli. Byli to koneckonců jen lidé. Ale ti ostatní se mýlit museli. Protože nepochopili to skutečně podstatné. Tudíž nemělo smysl brát je vážně nebo se od nich něco učit. A tak se s velkým úsilím objevovala Amerika. Věci, které jiní znali už dávno.

Nahradím-li komunismus liberalismem a multikulturalismem, XX. sjezd KSSS brexitovým referendem a "události" zvolením Donalda Trumpa prezidentem USA, pak dostávám cosi velice povědomého.

Třeba ta intelektuální nadřazenost. Ano, děláme chyby, ale s těmi idioty nás samozřejmě nemůžete srovnávat. (Zejména ne s těmi idioty, které jsme si my sami pro srovnání vybrali.) Ano, možná jsme se někde nevyjádřili úplně nejlépe. Ale že bychom dělali z lidí ještě větší pitomce, než Miloš Zeman? (Třeba existujícími a zároveň neexistujícími problémy?) To není možné, protože my myslíme racionálně. Kdo to nechápe, tomu to vysvětlíme. Jasně a naprosto logicky. Podobně jasně a logicky, jako kdysi vysvětlovali i komunisté, pokud zrovna vysvětlovat chtěli.

A učit se od jiných? Třeba takový Jan Keller. Autentický příslušník staré levice, směru dnes tak vzácného (zejména mezi inteligencí), že mnozí ani nevědí, že něco podobného kdy existovalo. Člověk, v jehož knihách pro veřejnost (učebnice jsem nečetl) se vždy trošku projevovaly ideologické preference. Nicméně to nikdy nepřestala být sociologie. Janu Kellerovi také nutno přiznat, že si uvědomoval význam střední třídy (byť zpočátku jen jako příslovečného mouřenína) už v dobách, kdy ji běžná levicová publicistika ignorovala. Neměli bychom tedy u tohoto pána hledat poučení a brát vážně i ty jeho argumenty, se kterými nesouhlasíme a ani souhlasit nemusíme?

To je zbytečné. Jan Keller přece prokázal, že nepochopil to skutečně podstatné.

Na druhou stranu, pokud nám nevadí, že nerozumíme skutečným či domnělým idiotům, protože stačí, že my sami myslíme racionálně, pak sociologii moc nepotřebujeme. Pokud žijeme ve světě, kde politika je důležitá, politici jsou důležití, média jsou důležitá a lidé důležití nejsou, pak sociologii moc nepotřebujeme. Pokud nám skutečnost, že západní muslimové jsou normální a integrovaní lidé stačí k nezpochybnitelnému závěru, že islámské právo Evropě zcela jistě nehrozí, pak sociologii nepotřebujeme už vůbec. Spíše naopak.

Ve věci islámského fundamentalismu v Evropě se neshodujeme tak zásadně, že vracet se k tomu bez dalších argumentů nemá smysl. Pokud jde o hrozbu krajní pravice a nových genocid i v Evropě, tak to je téma, kterému se BL věnují naopak hodně. Skoro by se zdálo, že až příliš.

Pokud si ale příslušné články pořádně přečteme, zjistíme, že minimálně devadesát procent jejich obsahu lze shrnout do jediné věty: je to ošklivý a jsou to pitomci. Analýzy osobností, programů a činů se objevují pouze tehdy, pokud mohou tento obraz přímo a jednoduše potvrdit. V minulosti býval tento odsudek doprovázen nevysloveným předpokladem, že to samo o sobě pomůže. Asi jako když v legendách svatí opakovaně zvolali "odstup Satane" a Satan se propadl do pekla.

I dnes mnozí věří, že je strašně důležité, koho odsoudíme a kým pohrdáme. Ale propad odsuzovaných do pekla se evidentně nekoná. Takže se mobilizuje do boje. Chvályhodný posun. Ale do jakého boje?

Oblíbenou metodou pana Čulíka je držet se starého dobrého Metternicha. Tedy zákaz šíření špatných názorů a trestní stíhání jejich šiřitelů. Zkušenosti z Metternichovy Evropy, ale třeba i z éry komunismu ukazují, že tato metoda, kromě vytváření iluzí o lepší skutečnosti (což samo o sobě nejedné dobré duši stačí ke štěstí) má i jistý reálný dopad na myšlení méně vyzrálé a méně vyhraněné části populace.

Bohužel to platí jen do té doby, dokud ta cenzura skutečně funguje. Pak se může situace otočit i o 180 stupňů. Špatné myšlenky se šíří společností jako neštovice indiánskou populací, podléhají jim i lidé, kteří by vůči nim měli být za normálních okolností imunní; ve sterilním prostředí není jak si tuto imunitu vybudovat. Naopak dobré myšlenky prohrávají i tam, kde by měly být teoreticky silnější. Částečně proto, že nesou zátěž předchozího diktátu. Částečně proto, že jejich obhájci neumí obhajovat svou věc v diskusi, kde neexistují nepřípustná témata a kde vítězství Pravdy není jištěno mocensky. A chvíli jim trvá, než si vůbec uvědomí, že by se takové diskusi měli učit.

Pak jsou tu měkké metody. Informování a přesvědčování lidí. Boj o podobu politiky. Ale jak chcete tady zvítězit, když o nepříteli víte jen to, že je ošklivý a proč je ošklivý? A víc o něm vědět ani nesmíte, protože byste se ušpinili? Jak chcete zvítězit, pokud nerozumíte těm, kteří možná opravdu myslí a jednají jako idioti, ale mohou představovat významný mocenský faktor? Jak chcete zvítězit, když se s těmi, kteří by měli či mohli být vašimi spojenci nehodláte bavit o tom, co oni považují za důležité?

Existují vyznavači boha Marta, pro které je boj za dobrou věc (případně boj za cokoliv) sám o sobě důležitější, než výsledek tohoto boje. Ale tady půjde spíš o něco jiného. Zdá se, že dnešní liberálové žijí ve světě, který směřuje k liberalismu a multikulturalismu stejně nevyhnutelně, jako Československo padesátých let ke komunismu. Ve světě, kde Pravda a Láska musí zvítězit nad Lží a Nenávistí2. Protože taková je vůle Boží. Nebo vůle Prozřetelnosti. Nebo nevyhnutelnost historického vývoje. Nebo prostě proto, že takhle to funguje minimálně od začátku šedesátých let; a to je vzhledem k našemu věku prakticky totéž, jako od stvoření světa.

V takovém světě je rozhodující čistota vlastních myšlenek. Neboť ta poráží zlo. V takovém světě můžeme varovat před novou vládou fašismu nebo novým holocaustem a zároveň si doopravdy nepřipouštět, že by něco takového mohlo doopravdy stát. Rozhodně ne tehdy, pokud my stojíme na stráži s čistou hlavou a horoucím srdcem. V takovém světě jsou síly pekelné sice důležité, ale ne tolik, abychom se museli zabývat skutečnou efektivitou tohoto našeho strážení.

Je-li tohle základ liberální racionality, pak to není zrovna důvod k optimismu. Tím spíš, že českoslovenští komunisté v šedesátých letech měli dost času na postupné prozření. My v dnešním méně stabilním světě ten čas mít nemusíme.

A proč mě neděsí důsledky globálního oteplování, automatizace atd. atd.? Ale ano, děsí. Až o tom budou psát na BL lidé, kteří o tom vědí ještě méně, než já, tak se ozvu. Až o tom budou psát na BL lidé, kteří tomu naopak rozumí tak dobře, že o tom nepotřebují přemýšlet, protože to skutečně podstatné už dávno pochopili, tak se ozvu.

Poznámky

1Například Benjamin Kuras nebo Kateřina Janouchová nebo řada dalších, kteří na BL nikdy nebyli jmenováni, popisují situaci trochu jinak. Možná jsou to nedůvěryhodní oškliváci. Ale mezi výroky "říkají to všichni" a "říkají to všichni kromě rasistů a xenofobů" je jistý drobný rozdíl. Rozdíl, který přehlíží lidé soustředění pouze na podstatné. Ale také demagogové, kteří pomocí podobných rozdílů nenápadně vymazávají nepohodlné lidi a nepohodlné skutečnosti. To je jedna z věcí, na kterou by si měl dát dobrý pozor každý, kdo chce být důvěryhodnou alternativou dezinformačních webů.

2Nutno říci, že Václav Havel, autor tohoto bonmotu, byl také společensky angažovaným liberálem. Měl ale smysl pro realitu a uměl se poučit z vlastních i cizích chyb.

0
Vytisknout
11815

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2018