Pravdomluvní gladiátoři vítězí.

Novodobé otroctví zlehka pluje širým oceánem poznání. Nevidíme pro růžové brýle vraky pod hladinou; touhy mámivé dokonale uvězní bytosti do otrocké závislosti. Závislost je dobrým pomocníkem všech gaunerů ovládajících masy. Nevědomost vítána! Máme ověřené stimuly, kterak nasadit i nebezpečným breptům obojek, zamořit chrapouny penězi, sliby, závazky – hnát chtivé za vidinou lehce dosažitelné prosperity. Miliony lidí nevidí tápající ekonomy v houštinách stínících rozvoj světového prospěšného melodramatu. Bankovní domy sčítají ztráty, vymýšlí pasti, do kterých nachytají bezpočet klientů s požadavky ke zbohatnutí i lepšímu živobytí. Vysát otroka podrobné nařízení věřících Velkého Boha, největšího Boha, Boha Bohů, žádné slitování s odpůrci, těmi kdo touží po majetku, po slávě, kdo lační zůstat sytým nadosmrti; otrokáři vzájemně propojeni poznají zkratky, pomohou si v lehké nouzi; dobře tomu, že Evropská unie je těžko čitelným gigantem s apetýtem Kyklopa.

Ve psí smečce lehko tomu, kdo nebyl a nebude vlkem.

Strašáci v políčku pod Řípem pouští hrůzu na občany: hordy arabášů u nás připomínají starý vtip, kdy partyzán běží dolinou a řve – Němci idú! Velitel křikne: kolko jich je? Dvaja, ale bohovsky su naštvaní. Prevence se vyplácí, ničeho se neztrácí.  Modlou zazobanců stálá mohyla Strachu. Poplašíš občany, nasadíš jim brouka do hlavy, v tichosti vyrobíš zbraně, i ty hromadného ničení, plánování války nebere konce, je zapotřebí postavit kryty a zachovat rod k pokračování života na spálené planetě. Bičování společnosti vírou se koná po staletí – žít však skutečně Bůh, svatoušci, máte plátěnku v pozadí. Duchožrouti nemají s nikým slitování. Pracuj, služ, mlč! 

Víra jest poslední pokus, jak ochránit planetu před lidskými červotoči.

U nás máme veselo za výprodejní cenu. Školy chrlí v tisících vzdělance se znalostmi chabými, diplomy dosažitelné lehce, bez souvislostí, za babku, vysezené, vymodlené - politická šlechta od shora dolů se čepýří tituly roztodivně získanými, hanba fackuje nejednoho mizeru – hanba se však nechá vydržet. Stačí se rozhlédnout – hle bezdomovectví kvete, takže dávej pozor, abys neskončil v hotelu Vagon, Most, Lavička. Doba se s nikým nepáře a nebudeš-li kušovati, skončíš v ústranní, zubožený, odložený, zapomenutý, páchnoucí, nežádoucí – raději křepči na hoře z jílu, balancuj, přestaň s kritikou. Kritické hlasy jsou obtížné! Vezmi si příklad z pumprdentního starosty, který mele a mele, řídí svět, přitom město spočinulo architektonicky trvale u dna, svinčíku se nedouklízíš, bezpečnost pro občany vachrlatá – naštěstí se o výrazného mudrce zajímá městská rada až v Namče Bazaru. Pošleme vám vykuka zdarma, šupito presto.

Upadající vizionářství nahrává nevědomým.

Sousedé mají pragmatického vizionáře, radí zdarma, radí rád – možná se ani nerdí, že v jeho zemi jsou rozesety osady zapomenutých člobrdů – před lety jsem zašel nedaleko krásného Bardejova do lesa za potřebou a vidím – stany z juty, ohniště uprostřed osady, nečesané divoženky v pytlovinových modelech… průvodce mi řekl, že hranice bývá občas podobna řešetu,  divocí cikáni přicházejí z východu… uf, být prezidentem všech není lehké, chápeme, držíme palce; zametání před vlastním prahem nezajímavá činnost, u souseda pometáme rádi a hravě.

Sjezd Radilů se blíží.

Zahraniční politika klopýtá v rozježděných kolejích. Nemusíme mít příslušného ministra příhraničí, ničeho zvláštního se v okolních zemích nepřihodí, ministerské mluvky nám poskytnou zaručené informace;  ve světě bohatství i bídy, míru a válek, věroučných pokání, zavirované hlouposti, páchlé dutosti, hladu i sytosti – musíš se přidat ke karavaně, která tě převede přes duchovní pouště do Růžové země. Tam příroda slouží bytostem bez odporu, bydlení úžasné, krásno a zase krásno – sen Hurvínka o životě vezdejším naplněn. Nenarazíš na obchodní řetězce usilující vyluxovat ti peněženku za jedovaté potraviny… nezažiješ násilí, podlost, ničemnost, rozpínavost, závist, hrubost; v tomto ráji se nebudeš stydět zpívat píseň - svět patří nám! Odlož stud, začneš prosperovat.