Proč ČTK zkreslila výroční zprávu Vojenského zpravodajství?

27. 11. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
V textu nazvaném Příští válka nebude vybojována tradičními vojenskými prostředky, varují zpravodajci ZDE proběhl pokus ČTK o shrnutí výroční zprávy Vojenského zpravodajství, tj. jednotné české vojenské zpravodajské služby. Bohužel autoři textu ČTK zplošťují základní sdělení do vět tohoto typu: "Útok může být veden takzvanými nevojenskými prostředky, tedy v digitálním světě."


Zpráva Vojenského zpravodajství se ovšem rozhodně nesnaží tvrdit, že "současný útok bude veden nevojenskými prostředky", ani tyto nevojenské prostředky samotné nutně neztotožňuje výlučně s prostředky kybernetického válčení. Takové reduktivní pojetí by znamenalo současnou obdobu za vlasy přitažených meziválečných Douhetových teorií, podle nichž je možné celou válku vyhrát výhradně leteckými údery.

Jestliže se ve zdrojovém textu například dočtete, že " Případný velký vojenský konflikt se tak může odehrávat prostřednictvím přesně cílených a předem kalkulovaných (i jaderných) úderů novými vojenskými prostředky, proti nimž protivník nemá obranu a které způsobí vyřazení jeho vojenských operačních schopností" (s. 6) ZDE (pdf), smysl "shrnutí" z dílny ČTK je oproti originálu neuvěřitelně posunut. Zatímco Vojenské zpravodajství naznačuje možnost klasických vojenských úderů kombinovaných s použitím nevojenských prostředků, hlavní česká tisková agentura první část sdělení zcela potlačila. Podle ní se už bude válčit výhradně v kyberprostoru.

Jen pro pořádek dodávám, že např. nasazení střel s plochou dráhou letu a raket dlouhého doletu proti důležitým centrům protivníka, s nímž lze v současných i budoucích konfliktech běžně počítat, bylo poprvé zaznamenáno v roce 1944 - takže je nelze chápat jako nějaký "nový" vojenský prostředek, ale naopak jako prostředek již značně tradičního charakteru.

***

V zásadě je text ČTK opřen o dva naprosto chybné předpoklady, které jeho autoři podsunuli autorům zdrojového textu. Za prvé, válčení v reálném světě bude - alespoň pokud jde o střety mimo třetí svět - nahrazeno virtuálním válčením v kyberprostoru. Za druhé, hlavní protivníci Západu, Rusko a Čína, mají jakousi jednotnou, kanonickou koncepci vedení války, kterou by uplatňovaly za všech okolností, právě jen s výjimkou válčení ve třetím světě.

Skutečnost je bohužel poněkud jiná než zjednodušené představy některých zpravodajských redaktorů. Dosud uznávané taktické převaze Západu v oblasti konvenčního válčení čelí autoritářské režimy svými vlastními inherentními výhodami, k nimž patří mimo jiné i možnost mobilizovat pružně do války veškeré národní zdroje ve všech sférách společnosti - což funkčně rozčleněné a mocensky limitované liberální společnosti tak snadno nedokážou. K takto mobilizovatelným nevojenským prostředkům ovšem nepatří ani zdaleka výhradně digitální či kybernetická sféra. Do totální války proti Západu lze stejně tak mobilizovat prostředky ekonomické (Putin napsal dizertaci o tom, že Rusko může využít energetické suroviny jako zbraň), zpravodajsko-destabilizační, právní (tzv. lawfare ZDE (pdf)) a řadu dalších. Použijeme-li hudební analogii, klasické konvenční válčení lze přirovnat k jednohlasu (monofonii), přičemž změny v současném válčení rozhodně nelze popsat jako přechod od jedné monofonie (konvenční) k jiné (kybernetické). Namístě je spíše srovnání soudobých koncepcí válčení s vícehlasou (polyfonní) hudbou, v níž se vzájemně proplétají postupy vedené paralelně v různých "hlasech", přičemž žádný - tedy ani kybernetický - nemá a priori vedoucí postavení.

Přitom otázka, které hlasy budou "v konkrétní skladbě" použity a v jaké kombinaci není záležitostí nějaké abstraktní, předem platné doktríny (ani "Gerasimovovy doktríny"), která by cosi podrobně předepisovala. Rusko nevede jakousi nerozlišující, jednotnou válku proti "celému Západu" dokonce ani v poměrně úzké oblasti destabilizačních operací ZDE, protože vždy zohledňuje specifickou situaci v konkrétní zemi. Totéž samozřejmě platí i v oblasti širší vojenské strategie. Jakkoliv lze v operacích proti jednotlivým zemím vedených v téže doméně příležitostně nalézat paralely a shodné postupy, (nevyhlášenou) válku proti USA nevede Kreml podle stejné formule jako proti pobaltským státům či Polsku, které jsou na řadě jako terče v příštím kole mocenské konfrontace se Západem, ani jako proti České republice, která se v dané etapě nachází víceméně mimo oblast bezprostředně plánovaných vojenských operací.

Každá nepřátelská země má v ruských štábech přidělen konkrétní, svůj vlastní mix prostředků, jimiž je nebo v budoucnu má být napadána. Jestliže v USA a Západní Evropě se Rusové soustřeďují především na rozložení politické vůle k obraně východního křídla NATO, používají k tomu pochopitelně jiné prostředky než ty, které plánují použít při přímém napadení Estonska, Lotyšska a Litvy, eventuelně Polska, v případě, že se mu jmenované státy uvnitř NATO podaří dostatečně politicky izolovat. Konkrétně České republiky se v případě eskalace konfliktu mezi Ruskem a NATO může dotknout kromě kybernetických operací také vlna mnohem tradičněji pojatých destabilizačních operací spoléhajících na HUMINT a mobilizaci dlouhodobě budovaných vlivových struktur, dále operace týkající se energetiky (přerušení dodávek ropy a plynu, přerušení dodávek jaderného paliva, náhradních součástí a expertní spolupráce v jaderné energetice), lze však očekávat i záškodnické operace proruských polovojenských bojůvek proti politickým a vojenským cílům. Teprve v případě vážné eskalace ozbrojeného konfliktu v severoevropském invazním koridoru lze očekávat i omezené přesné raketové údery vedené na české cíle z Kaliningradské oblasti.

Jakkoliv důležitá je nepochybně oblast kybernetické bezpečnosti, v rámci polyfonie současného konfliktu reprezentují i operace v kyberprostoru jen jeden z mnoha hlasů. A rozhodně nikoliv hlas hlavní - natožpak jediný.

Způsob, jímž ČTK naložila s poslední výroční zprávou Vojenského zpravodajství, pak velmi dobře reprezentuje přesně ten typ institucionální schematičnosti a rigidity, který se Rusko u svých protivníků snaží ze všech sil podporovat.

0
Vytisknout
11957

Diskuse

Obsah vydání | 3. 12. 2019