Ve světě po karanténě se bude dařit extrémistům

20. 5. 2020

Během karantény mě trápila jedna neodbytná myšlenka. Když jsem seděl doma a četl zprávy; když jsem střídal vaření a nákup jídla sebou; když jsem šel ven do ulic řídících se pravidly sociálního distancování; když jsem poslouchal komentátory hovořící o katastrofě v karanténní Británii, byla tu. A byla prostá: Co když tohle vše - uzavření a strach a zmatení a stále rostoucí počet mrtvých - co když to vše představuje stále ještě tu lepší část?, napsal David Patrikarakos.

Jistě, jsme uzavřeni doma, ale armatura našeho světa vypadá velmi podobně, i když nám neumožňují se v ní pohybovat. Co se stane, až přijde čas na restart? Až se obchody konečně otevřou, kolik jich ještě bude existovat? A i pak, kolik jich dokáže přežít omezenou poptávku lidí, kteří se teď bojí shromažďovat na tradičně přelidněných místech? Co se stane, až uplynou měsíce a budeme muset za to všechno začít platit? Co se stane s inflací, zatímco jsou do globální ekonomiky pumpovány bilionové částky? A co lidé řeknou a udělají, až nebudou mít práci? Až nebudou moci platit nájmy a hypotéky? Až budou chudší a nemocnější a naštvanější?

Pokud jde o ekonomiku, zdá se, že to bude o dost horší. Podle Bank of England může HDP ve druhém čtvrtletí klesnout o 25 %. Za celý rok 2020 může ekonomika ztratit 14 %. Předpovídaná nezaměstnanost se má více jak zdvojnásobit na zhruba 9 %. Krátce řečeno, naše ekonomika bude vypadat stejná, jenže se zmenší. Týdeník The Economist ji označuje za "90 % ekonomiku".

Avšak nejsem ekonom; to co dělám je, že sleduji společnost - zejména její nejnebezpečnější prvky. Jak už jsem v minulosti napsal, pandemie byla darem pro ty nejzhoubnější a nejextrémnější; propagandisté všech barev se hřáli v záři koronavirového slunce. Využili našeho strachu a zmatenosti v této zdravotní krizi - představte si, co udělají, až udeří podle všeho devastující ekonomická krize.

Během poslední finanční krize v roce 2008 banky takřka selhaly, ale ekonomika přesto zůstala v pohybu. Lidé chodili do restaurací a barů, kupovali si zmrzlinu a rtěnky a iPady a sociální média byla dosud v plenkách. Nyní jsme zavřeni doma a každý ukřivděný šílenec může své nápady vyvolávat do světa.

Což mě přivádí k jádru sdělení. Teorie sociální identity extremismu JM Bergera tvrdí, že extrémistické ideologie jsou zakotveny v "konstruktu řešení krize", kde "uzavřené skupiny" čelí tomu, co považují za existenciální krize, o nichž se domnívají, že je lze řešit pouze radikálními, supremacistickými a často násilnými prostředky. Abychom viděli, jak nás to nyní ovlivňuje, musíme se jen ohlédnout po dvou nejvíce ohrožujících ideologiích dneška: Džihádismu a krajní pravici.

Jak si všimli výzkumníci Institute for Strategic Dialogue (ISD) Milo Comerford a Jacob Davey, džihádismus je založen na vizi nadřazenosti islámu oddaného zřízení islámského státu řízeného přísným právem šaría. Existuje náboženská povinnost porazit nevěřící. Naproti tomu krajní pravice vyrůstá z pocitu etnické, kulturní a národní nadřazenosti, obecně směřujícího k vytvoření etnického státu. Terorismus je přijatelným prostředkem vyvolání společenského kolapsu.

Právě nyní krajní pravice zahlcuje sociální média příspěvky ohledně "elit" - jako Jeff Bezos, Rothschildové, George Soros a Bill Gates - a "hlubokého státu", což obojí viní z vyvolání pandemie. Podle Chloe Colliverové z ISD rozsah toho všeho je "enormní". Džihádistické skupiny jako somálská al-Šabáb mezitím tvrdí, že koronavirus šíří "křižácké síly... a nevěřící země, které je podporují".

Koronavirus posílil spojení krize-řešení. Když procházím chaty a džihádistické skupiny na Messengeru, je jasné, že se připravují využít přicházející ekonomické krize. Ptají se: Kdo může za naše problémy? Jako takřka univerzální odpověď zní: Ten druhý.

Jak poznamenává Comerford, "dramatické sociopolitické změny jsou vždy využívány extrémisty k obviňování určitých skupin - nejčastěji menšin - což ústí do konspiračních, nenávistných, nebo dokonce násilných důsledků."

To už se děje. Právě teď většina lidí ještě dostává peníze, ať už od zaměstnavatele, nebo od vlády. Žádná důležitá instituce se nezhroutila; trhy se drží a ještě nás nepostihla inflace nebo deprese. Ale je to na cestě. Až karanténa skončí, začne to opravdu bolet, a nejen ekonomicky. Musíme být připraveni, nebo jako společnost zaplatíme nesmírnou cenu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4008

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2020