Elitní hyenismus v mašlích

4. 9. 2020 / Albín Sybera

 

Často užívaný argument o splácení závazků přitom obchází jádro problému. Nikdo přece neříká, že se závazky nemají platit. Avšak poukazuje se na existenci prostředí, umožněné z podstatné části platnou legislativou, díky které tyto a další společnosti svou činností dlouhé roky spoluvytvářely neudržitelný cyklus paralyzování středních a nižších tříd české společnosti.

Země, jejíž úřady nadělují dětem k 18. narozeninám exekuce složené z velké části z odměn exekutorům a kde firmy nejbohatších Čechů získávaly prostředky z nezákonných exekucí, nejenomže neodpovídá elementárním právním a společenským standardům v Evropské unii.

Nabíledni je nazvat tuto situaci systematickým vykořisťováním, ale v tu chvíli se každý autor takového výroku vystavuje riziku, že bude nazván marxistou, salonním komunistou, či v horším případě rovnou výtržníkem usilujícím o nepokoje a násilí v ulicích (zvláště pokud je mladší padesáti let).

Z českého veřejného diskursu se soustředěním na zajištění věřitelů dlouhodobě daří vytlačovat racionální debatu o vnitřní společenské kohezi a výhodách, které ze sociálního systému pro společnost jako pro celek vyplývají. Namísto toho se debaty o sociálních aspektech státu daří redukovat na heslovité dát, nedát a komu.

V praxi funguje v Česku pseudo-feudální forma kontroly vlivu na politiku a tedy i na tvorbu legislativy a přetrvávající lpění současném systému exekucí je toho depresivním příkladem. Až jednou poslanci z hnutí ANO a ODS a dalších stran umožní přijmout celý rozsah navrhovaných změn v oblasti exekucí a osobních insolvencí a představí je jako dar českému lidu (možná před volbami), tak tím ale nijak nevrátí dopady, které si za posledních skoro dvacet let česká exekuční legislativa a spotřebitelští predátoři vybrali na téměř desetině české populace.

Křehké Česko

Je pravděpodobné, že na „byznys“ orientovaná média budou nadále chrlit příběhy o úspěšných Češích, kteří nakumulované prostředky využívají k dalším investicím, a tak i k příležitostné (anebo systematické) kontrole koho pustí do party „úspěšných“ gatekeeperů. Ve české mutaci Forbesu se to hemží lidmi, kteří píší „asijskou historii v úvěrování“, brání tradiční hodnoty, či přímo válčí, protože "byznys je válka".

Ostatně i Danielem Hůlem zmiňovaný Mall.cz se za finanční pomoci „Daniela Křetínského, Patrika Tkáče a skupiny PPF“ stal součástí skupiny Rockaway, která hýří talentem a prezentuje se důrazem na týmovost.

Týmovostí se ale Česko ve svém polistopadovém vývoji málokdy vykazovalo. Nedávný ojedinělý průzkum „Rozděleni svobodou“ fragmentovanost české společnosti dobře ilustruje. A s tím ostatně souvisí i náchylnost české společnosti k hybridním hrozbám. Česko se vykazuje jenom velmi úzkou společenskou skupinou, která by se dala definovat jako elita.

Je mnohem snazší působit v zemi jako Česko skrze málo početnou elitu s velkým politickým vlivem. A to zejména pokud se jednotlivé skupiny vystavují ekonomickému, anebo politickému riziku a obchodují v zemích, kde jsou trhy těsněji provázané s centralizovanou politickou mocí, jako v případě PPF. Podle jejich poslední výroční zprávy je 34,85% úvěrového rizika skupiny v Číně.

Úplně samostatnou kapitolou je ale velká část elektorátu ostrakizovaná na společenském okraji. V takové situaci může proti hybridním hrozbám a dezinformacím bojovat celé týmy analytiků libovolně dlouho, ale beze změn ve strukturálním nastavení Česka se podstatného výsledku nejspíše nedočkají.