Donaldův gambit

22. 9. 2020 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Americký prezident Donald Trump se chce za každou cenu udržet u moci, a to z dobrého důvodu. Jeho korupční aktivity či cílená sabotáž protipandemických opatření by mohly spustit lavinu žalob, a milý Donald by v ideálním případě mohl skončit za mřížemi. Mezitím si Trumpův Bílý dům už otevřeně počíná jako autoritářský režim, když usiluje o potlačení svobody slova, zbavuje se pojistek proti zneužití moci v exekutivě, dopředu zpochybňuje pro něj nepříznivý výsledek voleb zároveň podkopávaje volební systém nebo když se snaží kriminalizovat disent v ulicích, proti kterému nasazuje paramilitární jednotky. V sázce je tedy mnoho, jak volky nevolky připouštějí i pravicoví komentátoři, přičemž listopadovými volbami nic nekončí.

Trumpova vláda představuje skandál především na mezinárodním poli, neboť sabotuje globální úsilí o potlačení pandemie, akceleruje závod ke klimatické propasti a zvyšuje riziko jaderného inferna. Dalším jejím zřetelným podpisem na této planetě je podkopávání klíčových mezinárodních norem a povzbuzování autoritářských tendencí. Ne nadarmo se k oranžovému přízraku v Bílém domě hlásí bizarní extrémisté jako je Jair Bolsonaro nebo Rodrigo Duterte. A na domácí půdě se Trumpův gang pouští do ostrého boje s otřesenými demokratickými mechanismy.

List Foreign Policy na jaře publikoval text generála na penzi Johna Allena, který vyjadřuje obavy o americkou demokracii (ponechme nyní stranou skutečnost, že předtrumpovské USA byly spíše plutokracií než klasickou demokracií, což byl i jeden z důvodů Trumpova vzestupu). Podle Allena se Spojené státy staly „iliberální demokracií“ na začátku června, když Donald Trump hrozil nasazením americké armády proti americkým občanům. Schyluje se snad ke konci „amerického experimentu“?, spekuluje autor.

Allen rozhodně není sám. Skupina mediálních expertů, politických stratégů, zpravodajců, zaměstnanců civilní správy či osob provádějících průzkum veřejného mínění nehledě na politickou afiliaci v rámci „válečných her“ přichází se čtyřmi scénáři listopadových prezidentských voleb. Kromě scénáře počítajícího s přesvědčivým vítězstvím Joe Bidena (což je velice nepravděpodobné) hrozí USA v ostatních třech případech politická krize a násilnosti v ulicích v drtivé míře páchané protrumpovskými elementy. To není žádná fantasmagorie, když uvážíme střety mezi ozbrojenými extrémisty v ulicích, kdy mají protrumpovští militanti jednoznačně navrch.

Další tři scénáře, které jsou podle řady indicií pravděpodobnější než ten první, přivádějí Spojené státy na „okraj katastrofy“, kdy by vypukla masivní dezinformační kampaň, násilnosti v ulicích a ústavní pat. Nicméně je tu jedna dobrá zpráva. Cílem „válečných her“ je zabránit, aby k těmto nepříznivým scénářům došlo. Otázkou však zůstává, jak toho ve skutečném životě dosáhnout.

Pravda, simulace se mnohdy liší od žité reality, jenže demokraté, kteří podle zlých jazyků představují „neautentickou opozici“ – což bych podepsal –, nejsou v případě svého volebního vítězství schopni pochopit toxickou svůdnost trumpismu. A nejsou v žádném případě s to odstranit příčiny, jež byly živnou půdou pro nárůst pravicového extrémismu, rasismu, militantismu a šílených konspiračních teorií. Oni sami jsou součástí problému, jelikož už před dávnými lety svůj elektorát zaprodali velkému byznysu.

To platí výhradně pro Demokratický národní výbor, starou gardu symbolizovanou fosiliemi jako je Joe Biden a Nancy Pelosi, nikoliv pro progresivní křídlo reprezentované kongresmankou Alexandrií Ocasio-Cortezovou i senátorem Edem Markeyem. Ti se v rámci zdiskreditovaného dysfunkčního systému pokoušejí prosadit konkrétní opatření na odvrácení ekologické katastrofy a na zmírnění ekonomických a sociálních problémů. A to je cesta, po níž by se Spojené státy měly vydat, nechtějí-li skončit jako destruktivní diktátorská velmoc.

 

 

 

 

 

0
Vytisknout
8505

Diskuse

Obsah vydání | 24. 9. 2020