Dutá demokracie, aneb proč je Česko slabým státem

27. 10. 2020 / Albín Sybera

Ano, příležitost dělá zloděje. Zloději a jejich sítě ale také soustavně pracují na tom, aby příležitosti vytvářeli. Jan Čulík správně poznamenává, že za situaci, kdy Home Credit skupiny PPF mohl cíleně ožebračovat desítky tisíc Čechů a přitom se ohánět květnatou frází, že dodržuje zákony České republiky, nesou přímo odpovědnost také zákonodárci a politici, kteří zejména v první dekádě 21. století nedemokratické paskvily v oblasti insolvencí a exekucí uvedly do provozu.

Stejně tak je správné poznamenat, že z celého schématu popsaného senátorem Láskou řadu let profitovaly a někdy nadále profitují i další miliardářské společnosti jako notorický Profi Credit 28. nejbohatšího Čecha Davida Berana. Vášnivým sběratelem majetku z konkursů je Jaroslav Strnad, který se svým synem vlastní jednu z nejvýznamnějších zbrojařských firem a partnerský subjekt českého státu v oblasti obrany Czechoslovak Group (CSG).


V závratných kariérách těchto lidí hrála česká legislativa v oblasti exekucí a insolvencí nezanedbatelnou roli. Ostatně i dnes můžeme sledovat, kterak je fakticky nemožné v PS PČR prosadit teritorialitu exekutorů nejenom proto, že se proti ní staví premiér Andrej Babiš a mocný šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek, jak uvádí bývalá poslankyně za ANO Kristýna Zelienková či bývalá ministryně spravedlnosti Hana Marvanová.

Z velkého dílu spoluviny se soustavně usvědčuje zejména ODS a to naposledy minulý měsíc v září. Tehdy společným úsilím poslanci ODS a poslanci ANO zastavili další pokus zavést nestranný výběr exekutorů a dát pravomoci soudům při určení místně příslušných exekutorů.

Kdybych byl jedním z velkých exekutorů, dneska slavím. To, co překáželo velkým exekutorským molochům, neprošlo, co jim nepřekáželo nebo na čem vydělali, prošlo“, uvedl v září po jednání Ústavně právního výboru pro DeníkN Jan Farský.

Stejnou zákulisní spolupráci, jejímž výsledkem je odsouvání reformy exekučního řádu na neurčito, můžeme sledovat v přímo v těchto dnech. Kromě paralyzování celé snahy o reformu dokázali poslanci ODS a ANO i v kritické situaci v jaké se Česko v souvislosti s šířením nákazy Covid-19 ocitlo, nalézt další způsoby jak finančně vyztužit silné exekutory (ZDE a ZDE).

Česko na prodej

Petr Fiala tak může volat po hlasování o nedůvěře vládě, ale skutečnou opozici vůči Babišovu hnutí nenabízí. A to bohužel platí i v posledních měsících o nejvýraznější osobě ODS, předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi.

Jakou váhu mají dnes Vystrčilovy postoje proti ovlivňování politiky ze strany komunistické strany Číny, když před druhým kolem senátních voleb vyjádřil podporu Ivo Valentovi? Tedy „lidovému“ oligarchovi, majiteli dezinformačních Parlamentních listů a především člověku, jehož hazardní byznys přispívá do exekučního prostředí v Česku.

Jestli Vystrčilova podpora Ivo Valentovi vyslala do společnosti nějaký signál, tak právě ten, který dominuje demagogii vyznávané insolvenční lobby. A sice, že vše je na prodej a jediná hodnota je hmotný prospěch a způsoby jeho dosažení. To se ostatně zrcadlí i ve velebení lidí jako David Beran na stránkách českého Forbesu. Podobné postoje nejsou nepodobné tomu, co hlásá Václav Klaus, dnes naštěstí jenom ve svém institutu hrazeném PPF, případně v rasistické a pro-kremelské Trikolóře svého syna coby gestor pro zahraniční politiku.

Je to právě miliardářské uskupení srocené pod tímto krédem a vzájemnou závislostí jedné skupiny (rodiny či klanu) na druhé, která činí z Česka extrémně zranitelnou a nestabilní společnost. Kremelské oligarchii, komunistické straně Číny, či jakémukoliv mocenskému subjektu, kterému se podařilo osvojit si určující moc nad zemí se zásobou nerostného bohatství, množstvím lidských zdrojů a tudíž i dostatečnými prostředky, si stačí zavázat malou skupinku klanů, aby ovládla celé Česko.

Fakticky dnes z Česka činí nominálně demokratickou zemi její členství v EU a existence poměrně sofistikovaného volebního systému, který znemožňuje podnikatelským subjektům ovládnout v jedněch volbách všechny zákonodárné orgány země.

Ostatní složky státu jako justice či policie jsou vydané všanc vlivu klanů, ale i ty musí dodržovat zdánlivou náchylnost k EU, chtějí-li ještě nějakou dobu využívat, či tunelovat, výhody členské země. Smutnému a zřejmě zbytečnému kolapsu českého zdravotnictví za hlasité podpory Klausů (ZDE) a podobných individuí pak naneštěstí můžeme být svědky již v následujících týdnech.

Ačkoliv v této situaci hrají východní mocnosti nezanedbatelnou roli, tak ale s jejich vlivem, ať už prostřednictvím dezinformací, anebo ekonomických nástrojů, se bude Česko muset vypořádat na vlastní půdě, a ne v Kremlu, anebo v Pekingu. Dokud se Česko nevypořádá se subjekty udržující tento vykořisťovatelský status quo v běhu, tak nemá šanci se vypořádat s vlivem, kterým prostřednictvím domácí oligarchie disponují centralizované vlády v Pekingu a Moskvě.

Brusel může lít peníze do Česka horem dolem, ale dokud nezačne Česko reagovat, tak z něj bude jenom průtokový ohřívač, který se ve výsledku bude hodit na pouštění žilou EU, či přímo k další dezintegraci Unie. K možnostem jak se zbavit svých pout „Made in Czechia“ mají nejblíže ti, kteří vidí kdo a jak je nasazuje.

Při pohledu s jakou lehkostí ale sněmovna dláždí cestu k dukovanskému tendru s účastí státní polo-špionážní agentury Rosatom to ale zatím na výrazný odpor proti establishmentu nevypadá.



0
Vytisknout
5177

Diskuse

Obsah vydání | 2. 11. 2020