Dvacet čtverečních metrů u Břeclavi, kde hrozí smrt

1. 11. 2021

čas čtení 15 minut

Jan Čulík:

Dobrý den, vážení televizní diváci. Dneska máme v Rozhovoru Britských listů opravdu závažné téma. Jde o život, řekl bych a jsem rád, že to vysíláme na Regionální televizi, na té kabelovce, protože právě doufám, že se to dostane k těm lidem v tom Jihomoravském kraji, kterých se dotýká, protože jde, abych to řekl rovnou, přibližně o 20 čtverečních kilometrů v té oblasti, kterou zasáhlo tornádo, kdyby tam lidé vstoupili, tak mohou být v nebezpečí života. Vysvětlíme to. V dnešním Rozhovoru Britských listů máme pana inženýra Oldřicha Maděru, velkého odborníka, mezinárodně uznávaného na elektrické nebo energetické záležitosti a zejména na vysokonapěťové sítě. Dobrý den, pane Maděro, mohl byste vysvětlit, o co vlastně jde? 


 
Oldřich Maděra:

Já jsem projektant původně z České republiky, ale dvacet let projektuji převážně v zahraničí. Udělal jsem asi 450 projektů v různých zemích. Mě zarazilo, že spadlo dvojí vedení 400 kilovoltů v České republice. Přečetl jsem si to v novinách, tak jsem poslal nějaké dotazy na vedení ČEPS.

Jan Čulík:

Musíte vysvětlit, co je ČEPS, protože asi lidé většinou nevědí, co to je.

Oldřich Maděra:

ČESP je Česká přenosová soustava. To je společnost, která řídí přenosová vedení s napětím nad 110 kilovoltů. Pod 110 kilovoltů jsou to distribuční společnosti a 220 až 400 kilovoltů právě řídí ten ČEPS.

Jan Čulík:

To jsou velmi vysoká napětí, to jsou dálková vedení velmi vysokého napětí,  ano?

Oldřich Maděra:

Vedení zvláště vysokého napětí. Na této úrovni už mluvíme o zvláště vysokém napětí. Já se zabývám dlouhé roky bezpečností. U těch  projektů, které jsem udělal, zhruba asi u poloviny z nich jsem napsal takzvané Preliminary Health and Safety Files, což jsou v češtině předběžná posouzení bezpečnosti.   To potom dostane vrchní úředník společnosti, který se zabývá bezpečností a tyto podklady, které mu napíšou vedoucí inženýři, vyhodnotí a rozhodne, jestli se takový projekt může z bezpečnostního hlediska realizovat, nebo ne. Takže já jsem udělal v podstatě to stejné tady s tímto projektem. Poslal jsem tam nějaké své kolegy, aby mně pořídili fotografie, co tam je postavené a zjistil jsem, že poté po té nehodě vlastně -

Jan Čulík:

Možná bychom tě měli, že vás přerušuju,  specifikovat, kde to přesně je? V té oblasti, kde zuřilo to tornádo. Je to nedaleko Břeclavi, viďte a tam bylo tedy to tornádo,  zničilo vysokonapěťové vedení a tam bylo postaveno jaksi havarijně a urychleně jakési náhradní vedení. Je to tak?

Oldřich Maděra:

K tomu se říká náhradní přenosová trasa. V angličtině se tomu říká bypass, ty názvy jsou různé. Je to jakési náhradní vedení, které tam stojí po po tu dobu, než se opraví to původní vedení.

Jan Čulík:

A ještě řekněme přesně, kde to je, na té jižní Moravě.

Oldřich Maděra:

V tom vašem článku na Britských listech je taková malá mapka, kde je zakreslena ta oblast. Jsou tam dva takové útvary, kde jsou kružnice a přímky. Jedna je červená a druhá je modrá. Tak ta červená oblast, ta vymezuje prostor, kde hrozí nebezpečí pro obuté lidi a ta modrá nebezpečí pro bosé lidi, to je samozřejmě daleko větší. Ty ty oblasti byly nakresleny na základě takzvaného dovoleného dotykového napětí, které uvádí norma, a v tom případě té červené oblasti je to 250 voltů. V případě té modré oblasti je to 100 voltů.



Jan Čulík:

No, nechtěl bych chodit po krajině i v botech a že by, že by prostě najednou do mě šlo 250 nebo 100 voltů, to by jako nebylo zrovna příjemné. Ale vysvětlete, jak je možné, vždyť přece lidé budou říkat, jak to tam je tamhle ve výšce ty dráty, tak jak to, že to, že to je v zemi najednou, ta elektřina?

Oldřich Maděra:

Já bych to chtěl napřed ten ten zlý dojem z toho zmírnit tím, že k tomuto dojde, může dojít, jenom když se prorazí některý z izolátorů, jak buď na té náhradní přenosové trase, nebo na tom vedení, anebo druhý velice závažný moment, kdy to může nastat, když by do toho vedení uhodil blesk. Já tam píšu v tom článku, že ta náhradní přenosová trasa byla vybudována bez zemních lan. Co to znamená?

Co je to zemní lano? Zemní lano spojuje v normálním případě všechny ty kovové stožáry nahoře nad těmi fázovými vodiči, které jsou pod ním, a umožňuje to, že ty účinky, pokud by se prorazil ten izolátor, anebo pokud by to vedení zasáhl blesk, tak se rozloží na několik stožárů, kdežto v okamžiku, kdy tam to zemní lano není a třeba by zasáhl blesk ten jeden jednotlivý stožár, tak vlastně ten účinek je sice jenom jenom na jednom ze stožárů, ale je řádově větší. To je jedna věc, která mě jako víceméně donutila tady k těmhle všem věcem, co jsem udělal, protože si myslím, že to je extrémně nebezpečné, protože normálně, v případě, že je to tak -

Jan Čulík:

Ono to ale porušuje české normy, že?

Oldřich Maděra:

Ano, my jsme  jako firma několik let spolupracovali,  s autory českých norem, no  spolupracovali, vyměňovali jsme si informace a dosáhli jsme toho, že ta česká norma byla několikrát upravena. Ta podniková, kterou  podepsaly všechny ty energetické společnosti včetně ČEPSu. A ta norma na jednom listě v příloze M říká, co takové náhradní vedení musí splňovat. Především tam doporučuje, že by mělo mít zemní lano a jestliže ho nemá, tak  každý z těch stožárů by měl být uzemněn na 1 ohm. Já jsem tam v tom článku uvedl, že by to představovalo uzemnění o průměru asi 100 m u každého z těch stožárů, a to se tam určitě nestalo. Takže ty stožáry podle mého názoru jsou velice špatně uzemněny na to, že nemají zemní lano a čekají tedy na to, že jeden z nich  může utrpět ten průraz, nebo že přijde bouřka a uhodí do toho blesk a potom bude do velké vzdálenosti od toho stožárů působit toto napětí, které jsem tam popsal.

Jan Čulík:

Jak to, že do velké vzdálenosti? Laik si normálně myslí, že země nebo půda, tráva není elektricky vodivá, že toto napětí najednou bude v zemi?

Oldřich Maděra:

Dobře, takže krátký teoretický úvod. Všechna elektrická zařízení musí být uzemněná a kvalita toho uzemnění se sleduje takzvaným odporem uzemnění. Na ten odpor uzemnění má hlavní vliv rezistivita půdy -


Jan Čulík:

- odpor půdy -

Oldřich Maděra:

Odpor půdy, ano. Který záleží na typu půdy a měří se Wernerovou metodou a stanoví se nějaké parametry. A z toho se dá vypočítat, jak je to vedení uzemněno. To, co  jsem první udělal, je, že jsem se podíval do geologické mapy a zjistil jsem, že celá ta oblast je na navátém písku, což zrovna je půda, která má relativně vysokou rezistenci -  

Jan Čulík:

Jsou tam, pane inženýre, jakési podivné izolátory, povídejte.

Oldřich Maděra:

Jsou tam izolátory, pravděpodobně plastové nebo se silikonovým povrchem, které podle mých zkušeností jsou choulostivější na usazování prachu a potom vlastně při usazení prachu může vzniknout na jejich povrchu vodivá vrstva. Já jsem se díval, že v té oblasti se velmi často právě vyskytují prachové bouře, což mě znovu ještě říká, že to riziko je tam větší. Dalším takovým důležitým parametrem je věc, že těch stožárů na celé délce je jenom asi osm za normálního stavu, když to vedení bylo postaveno. A ty stožáry té náhradní přenosové trasy jsou podstatně blíž, takže jich tam je třicet. Ana normálních stožárech je jenom jeden izolátor, kdežto tady na každém vodiči jsou dva izolátory, takže vlastně v tom úseku těch dlouhých 3 km je dohromady asi dvě stě izolátorů, takže to to celkové riziko  je zvýšeno tím  počtem těch izolátorů.

Jan Čulík:

Měli bychom, pane inženýre, lidem říct přesně, kdy bude ta ohrožená oblast je.

Oldřich Maděra:

Ona je zobrazena na té mapce, o které já jsem mluvil. Ta červená oblast je asi sedm set třicet pět metrů na obě dvě strany od toho bypassu a ta modrá oblast je tisíc osm set metrů na obě strany od toho bypassu čili ono to -

Jan Čulík:

Jaké jsou tam nejbližší vesnice?

Oldřich Maděra:

Je to mezi Břeclaví a nahoře jsou tam potom ty nešťastné Hrušky, které poničilo to tornádo a dole je to omezeno  železnicí, která vede z Břeclavi, takže v tom to jakoby trojúhelníku je na té mapce namalovaná oblast, kde tedy potenciálně to nebezpečí hrozí.

Jan Čulík:

A vy jste se také zmínil o tom, jestli vás můžu přerušit, že nebezpečí bude pro inženýry, kteří budou stavět to trvalé vedení, protože budou pracovat s železnými lany dlouhého rozsahu a na to, pokud tomu rozumím, se nějak to elektrické napětí může indukovat. Podobně je tam jakýsi skleník a taky by se to mohlo indukovat do železničních kolejí. Nebo jak to je?

Oldřich Maděra:

Já jsem tam vymezil čtyři rizika. To první riziko jsou skleníky, které jsou nahoře na severní části toho bypassu. Druhá oblast je chatová oblast, která je na jižní části, na jižním konci toho bypassu. Ještě k těm skleníkům: v těch sklenicích jsou kovová potrubí, která tam mohou zavléct ten potenciál. Takže ti lidé - já předpokládám, že tam pracují vevnitř ve vlhkém prostředí a těmi kovovými trubkami se tam může to nebezpečné napětí zavléct. Na tom jižním konci, kde je ta chatová oblast, tak tam předpokládám, že tam lidi chodí bosí, že na těch zahradách chodí bosí, že se koupou, jo to všechno jsou zhoršující parametry pro ten možný úraz, který by se tam stal. A pak je tedy další riziko. Tam bude to vedení opravovat zhruba takových odhadů asi šedesát možná i sto lidí, kteří se budou pohybovat v těsné blízkosti těch stožárů bypassu. My jsme změřili, že jsou do 20 m a tam hrozí za a) velké krokové napětí. Spočítali jsme od kilovoltu až na hranici, kde může být 440 voltů. Potom dalším nebezpečím je, že oni budou po poli roztahovat ty nové vodiče, které mohou z jedné strany na druhou zavléct ty potenciály. Takže když se to prorazí na jednom izolátoru, tak se to po tom lanu může dostat třeba kilometr níž, kde budou ti lidé s tím lanem manipulovat a může je to zasáhnout a zranit po případě i zabít. A potom já jsem tam ještě specifikoval čtvrté nebezpečí.

Ta mechanická konstrukce těch dvou stožárů, které  stojí přesně u dálnice, mluvil jsem o tom i ze statiky a ukazoval jsem jim ty obrázky a všem se nám to nelíbí. Spočítali jsme, jaká rychlost větru podle normy se tam může vyskytovat, a vyšlo nám 115 km za hodinu a všichni si myslíme, že v tomto okamžiku může nastat to, že by jeden nebo oba dva ty stožáry zkolabovaly. A ty vodiče by znovu padly na tu dálnici, jak už tam padly jednou a způsobily vlastně stejnou kalamitu, jak už způsobily, navíc tím, že já nevím, nemáme žádnou evidenci, žádné fotografie, co se tam vlastně stalo poprvé, ale napadá mě ta nejhorší varianta, že by to padlo třeba na jedoucí auto. Kdyby ten živý vodič toho bypassu spadl na jedoucí auto nebo na jedoucí kamion, tak v tom okamžiku, než by to vedení vyplo, tak by velmi pravděpodobně jak to auto, nebo ten kamion nebo autobus mohly být zapáleny, protože se jedná o napěti 400 kilovoltů, kde je oblouk může skočit  dejme tomu na půl metru. Takže on by se přiblížil k tomu vozidlu jedoucímu, skočil by na něho oblouk, mohl by ho zapálit nebo zabít  ty lidi vevnitř a teprv potom by to vedení vyplo.

Jan Čulík:

To jsou hezké vyhlídky, pane inženýre, vy jste podal trestní oznámení, že ano.

Oldřich Maděra:

Ano, jsem se snažil dest let komunikovat s těmi firmami, která takováto vedení stavějí. Já jsem tam poslal všechny možné instituce, jako TIČR, to je Technická inspekce České republiky, Energetický regulační úřad, Státní úřad bezpečnosti práce a já nevím, ještě koho všeho. Dostal jsem odpověď, že Státní úřad bezpečnosti práce tam. provedl kontrolu na podobném bypassu v roce 2015. Shledal tam závady, ale v podstatě nic se nedělo. Takže po deseti letech snažení jsem se rozhodl jít tedy touto cestou. Zdá se mně, že ti obyvatelé těch Hrušek už toho mají poměrně dost letos a že bychom měli jako technická odborná veřejnost pro ně něco udělat a zabránit takovýmto rizikům, tak jsem použil z mého pohledu až to poslední řešení, že jsem prostě podal trestní oznámení.

Já vám řeknu, jak oni budou reagovat. Oni budou reagovat, jako když píchne šídlem. Oni budou tvrdit, že se to ve vedení rychle vypne za 200 milisekund a tak dále. Ale to vedení vypne rychle 400 kilovoltů, takže všechny ty věci, co jsem  tam řekl, jsou pravda. Pokud tam někdo bude stát jednou nohou ve vodě a jednou nohou na břehu, tak to zabije. Pokud tam bude někdo v tom skleníku pracovat, tak ho to zabije taky. Pokud to bude stožár blízko toho skleníku, tak ho to zabije. Takže, jak jsem říkal, já v tom dělám dvacet let a mně chodí ty mrtvoly, výbuchy a požáry na stůl pořád. Takže já jsem skutečně považoval za důležité prostě něco udělat.

Jan Čulík:

Pane inženýre, děkuji vám mnohokrát, vážení televizní diváci, jsou to otřesné věci. Měli bychom to brát vážně, děkuju vám za pozornost na shledanou.


2
Vytisknout
8480

Diskuse

Obsah vydání | 4. 11. 2021