Odsouzeni k despotismu? Dědictví Byzantské říše a tatarské Hordy žije i v 21. století

22. 12. 2021

čas čtení 5 minut
Existují tři historické důvody, proč ruská vládnoucí elita zachází se svými lidmi jako s poraženým nepřítelem, napsal Sabiržan Badretdinov.

Je obecně přijímáno, že Putin představuje hlavní důvod, proč je dnešní Rusko diktaturou. Říkají, že kdyby se počátkem století dostal k moci někdo jiný, země mohla jít cestou demokracie. S tímto pohledem silně nesouhlasím, protože ruské autoritářství má mnohem hlubší a fundamentálnější důvody než touhy jedné osoby, nehledě na to, jak je mocná. Tyto důvody, zdá se mi, jsou tři:

1. Dědictví tatarské Hordy, které předalo ruské společnosti princip rigidního centralismu.

2. Byzantské dědictví, které do ruské společnosti vneslo tradici úplné fúze duchovní a světské moci.

3. Imperiální faktor, který učinil nezbytným vznik hypertrofovaného represivního aparátu na úkor administrativních a ekonomických funkcí státu.

Tyto tři důvody během mnoha staletí vedly k faktu, že se despotismus v Rusku stal integrální součástí základů státnosti.

Prozkoumejme je každý zvlášť.

1. Pokud jde o první důvod, vše je prosté: Roztříštěná ruská knížectví, neustále válčící mezi sebou, byla připojena k jedinému státu, v důsledku čehož vznikla páteř budoucí "mocenské vertikály". Moskevští vládci zdědili administrativní metody chánů Zlaté hordy, fakticky si od nich vypůjčili mocenskou technologii. Pokud před mongolskou invazí v některých hlavních ruských městech existovala shromáždění veče [prvek přímé demokracie v Kyjevské Rusi - pozn. KD] a volené úřady, pak pod nadvládou Hordy se ruské elity integrovaly do nomenklatury mongolského impéria odshora až dolů proniknuté "jarlykovou" investiturou. ["Jarlyk" byla původně chánova pověřovací listina udělovaná ruským knížatům - KD.] Tak vznikl základní prvek autoritářství - přísný centralismus.

2. Ani byzantský faktor není o nic méně důležitý. Před založením Moskevského patriarchátu v polovině 15. století byli všichni metropolitové (v Kyjevě, Vladimiru, Moskvě) původem Řekové a považovali za centrum pravoslavného světa Konstantinopolis. Tj. existoval zajímavý fenomén, kdy se princip césaropapismu týkal pouze Konstantinopole, ale ne Moskvy. Moskevští řečtí metropolitové se považovali za vazaly byzantských vládců a nikoliv moskevského cara. Moskva pro ně byla pouze jednou z několika diecézí podřízených Konstantinopoli. To se dramaticky změnilo po Florentské unii (1439) [dohodě o sjednocení obou větví křesťanství, kterou pravoslavní odmítli a kvůli neposkytnutí pomoci Západu proti Turkům pak nepřímo vedla k pádu Konstantinopole - KD] a zejména po dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453. Centrum pravoslavného světa se přesunulo do Moskvy a moskevští patriarchové, s nemnoha výjimkami, začali být voleni z řad moskovitů. A docela přirozeně přejali od Řeků princip podřízenosti církvi státu. To se stalo důležitým bifurkačním bodem, za nímž se moskevský stát a po něm Rusko sotva mohly hladce vyvíjet směrem k demokracii, jak tomu bylo v případě evropských zemí. V Evropě byla jednou z předběžných podmínek vzniku demokracie reformace a z ní plynoucí náboženský pluralismus. Náboženský pluralismus postupně vedl evropské země k politickému a ideologickému pluralismu, který se stal nejdůležitější podmínkou vzniku demokracie. To se v Rusku nestalo, z největší části kvůli sloučení církve a státu, nebo spíše proměně církve v služebnici státu.

3. Po několik století po obsazení kazaňského chanátu v roce 1552 ruská stát expandoval směrem k Tichému oceánu a připojoval další a další národy a území. Cizince bylo přirozeně třeba potlačit a držet ve strachu. Kvůli tomu vznikl aparát násilí a ještě složitější mechanismus útlaku a represe. Pokud v zámořských koloniích evropských zemí bylo možno uvalit despotismus, zatímco v metropolích udržovali demokracii a svobodu, Rusko tuto možnost nemělo. V podmínkách neexistence zámořských kolonií, když Rusové a cizinci žili vzájemně promíšeni, Moskva volky nevolky musela uvalit despotismus napříč celou zemí, včetně čistě ruských provincií. Takže rozdíl mezi koloniemi a metropolí zmizel a celá země se pro vládnoucí elitu fakticky stala kolonií. Takže vládnoucí elita začala zacházet se samotnými Rusy jako s poraženým národem, jako s poraženým nepřítelem.

Všechny tyto faktory jsou přímo zakořeněny v tradici ruského státu a v mentalitě lidu. Žádný král, generální tajemník ani prezident nemůže tyto skutečnosti jednou rukou změnit. Závěr: Demokratizace v Rusku je možná jen pokud všechny tyto tři faktory současně zmizí. A to je možné jen v případě ohromného kataklyzmatu.

Zdroj v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
7132

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2021