Betlémské dítě přináší skutečnou budoucnost

23. 12. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
 

V antické mytologii není narození božské bytosti mezi lidmi nic zvláštního. Ba i císařové mohli být zbožštěni. Božské a lidské se pro antiku všelijak míchá v marnosti dějin – a mocnáři, božští synové, ba i bozi samotní se stávají minulostí. U Sofokla se pak objevuje jiný princip než lhostejnost dějin: absurdní utrpení jako pohoršující, děsivá tragédie, v níž přesto člověk neztrácí cenu díky lidskému soucitu.

Dějiny se ženou a ze všeho dělají minulost. Není i soucit, milosrdenství marnost semletá dějinami? Jisté je, že antičtí bohové nejsou odpovědí na Sofoklovu tragédii, sami jsou bezcílnou marností, kterou pohlcuje minulost. Tou odpovědí může být jen budoucnost, již dějiny nemohou semlít, ba jež není budoucností tam kdesi sama pro sebe oddělená od a lhostejná k minulosti, ale otevírá hroby a vrací zdánlivě mrtvou minulost do života, kam dějiny už nedosáhnou. Kdo může porazit dějiny? Dítě v Betlémě.

V Betlémě se totiž nenarodil jeden z antických bohů, ale vtělil se Stvořitel světa. Je to biblický Bůh: věčný, všemohoucí, vševědoucí – to znamená Bůh, kterého nelze pojmout a uzavřít do lidských představ. Všemohoucí, a vtělí se v bezbranné dítě. Věčný, a čeká ho Golgota. Vševědoucí, a přece ne lhostejný, nýbrž Láska. Ale copak by to byl Bůh, kdyby odpovídal našim představám o tom, co je to všemohoucnost, věčnost, vševědoucnost? Co my o tom víme?

Jeho narození nelze proměnit v minulost. Ale proč on jako budoucnost, která vše minulé promění v život, když vítězí nad dějinami, vůbec přišel? Proč se vtělil jako bezbranné dítě v jeslích v Betlémě? Proč ho lidé nepoznali, proč ho nepoznali ani jeho vlastní kněží na Golgotě? Proč se rozhodl zvítězit nad marností, smrtí, absurditou? Právě proto, že je láska, právě proto, že je budoucnost, zatímco my žijeme jen v minulosti, a proto, pokud záleží na nás a naší vrženosti do dějin, umíráme. Láska jako princip pro dějiny neviditelný, nestravitelný, neproměnitelný v minulost, jak si této podivnosti u soucitu všiml už Sofoklés.

Betlémský příběh není vzpomínka ani neustálé opakování minulosti v liturgickém roce. Betlémský příběh je budoucnost, která proměňuje všechno minulé v budoucí život.

0
Vytisknout
6886

Diskuse

Obsah vydání | 30. 12. 2021