Tvrdit, že covid "už nehrozí", je absolutně neodpovědné

24. 8. 2022

 
Existují šokující nerovnosti v dopadu covidu-19 - napříč socioekonomickým statusem, povoláním, již existujícím zdravotním stavem, postižením, klinickou zranitelností, etnickou příslušností, přeplněností domácností, globálním přístupem k vakcínám, dětským očkováním. Mnohé z těchto faktorů se také překrývají.

Při rozhodování o politice nevycházíme pouze ze zkušenosti privilegovaných osob. Proto je veřejné zdraví kolektivní - jde o snižování nerovností & práci pro ty nejzranitelnější.  "Individuální" přístup ke zdravotnictví, nerovnosti zhoršuje a neúměrně dopadá na již tak znevýhodněné osoby.

Zjistila jsem, že o "individuální" nebo "osobní" odpovědnosti vždy mluví privilegovaní. Protože na ně má absence kolektivních opatření nebo politiky veřejného zdraví nejmenší dopad. Ti, kteří jsou často již znevýhodněni ve společnosti, mohou těmito strategiemi přijít o  mnohem více.

Protože si mohou dovolit pracovat flexibilně/posílat své děti do škol s ochrannými pomůckami/zůstat doma, pokud onemocní, bez ztráty platu/získat přístup k antivirotikům, pokud onemocní. Pokud jsou v dobrém zdravotním stavu, mají méně základních zdravotních potíží, je u nich menší pravděpodobnost, že se u nich rozvine dlouhý covid.

Pokudnakaženi, před nejhoršími důsledky nákazy. Tak, jak mnozí jiní chráněni nejsou.

Neříkám, že pokud jste privilegovaní, nemůžete být postiženi. Rozhodně můžete. Ale je správné říci, že jste pravděpodobně schopni chránit se před nejhoršími dopady covidu-19 více než někdo, kdo je méně privilegovaný.

Takže když mluvíte o politice veřejného zdraví, je důležité si uvědomit svá privilegia & skutečnost, že veřejné zdraví musí fungovat *pro všechny* & nemůže být založeno na vaší osobní zkušenosti. Politiku veřejného zdraví nezakládáme na těch nejprivilegovanějších. Musí fungovat pro všechny.

Jsem v mnoha ohledech velmi privilegovaná. V jiných méně. Ale jsem si vědoma, že je mnoho lidí, kteří jsou mnohem méně privilegovaní než já. A dopad Ccovidu-19 je velmi rozdílný. Musíme si to nejen uvědomovat, ale skutečně mluvit o nerovných dopadech, které politika "žití s covidem" má.

Pokud tedy chcete mluvit o "žití s covidem", protože se změnilo naše "hodnocení rizika", buďte alespoň upřímní, že toto hodnocení rizika je pro různé lidi značně odlišné a že "osobní odpovědnost" není strategií veřejného zdraví, která by fungovala pro všechny nebo dokonce pro většinu.

A systém, který podporujete, je diskriminační - je abelistický a znevýhodňuje ty nejchudší, kteří nemají jinou možnost než chodit na přeplněná pracoviště bez jakýchkoli zmírňujících opatření (zmírňující opatření, jako jsou normy kvality ovzduší a nošení roušek, proti kterým jste se postavili).

Ty, kteří žijí v přeplněných, často vícegeneračních domácnostech. Na etnické menšiny, které čelí systematickému rasismu a mají menší možnosti chránit se před nákazou nebo získat přístup k potřebné péči, když onemocní - spolu s prolínáním se sociálními a ekonomickými faktory.

Veřejné zdraví je také o řešení nerovností - ne o jejich prohlubování. Nemůžeme vytvářet politiky veřejného zdraví tak, aby vyhovovaly těm nejprivilegovanějším. Je třeba, aby fungovala pro všechny - a nezhoršovala stávající nerovnosti a nemarginalizovala skupiny, které jsou již nyní ve společnosti marginalizovány.

Žijeme v době, kdy se zdá, že mnoho odborníků na veřejné zdraví je stále více odtrženo od reality lidí, kteří nemají stejná privilegia jako oni - přestože veřejné zdraví má chránit všechny.