Šok
16. 12. 2022
Napsal nám Milan Čech: Nevím jestli Vás tím případně nezavraždím ale viděl jste tohle? (je to jen minuta)17. 12. 2022 / Dalibor Levíček
Jak víme od paní ředitelky nuselské Scioškoly, žákovský kvíz byl povinnou součástí pořadu. Právě ten se ale virálně šíří po sociálních sítích a vyvolává nejvíc komentářů, aniž by se většina diskutujících z odstupu zamyslela nad jeho konceptem: Kandidát nebo kandidátka jdou k tabuli; cizí lidé jim dávají otázky na fakta bez jakéhokoliv kontextu nebo vztahu k jejich životu; jiní lidé jim pak podle výsledku přiřadí hodnotící nálepku – a my podvědomě přijímáme, že tohle prostředí je škola, jak ji známe.
Je to naprosto v rozporu s tím, čím škola má ve skutečnosti být: bezpečným prostředím, ve kterým s žáky společně zkoumáme náš žitý svět, formulujeme otázky, které nás zajímají, a pak na ně hledáme odpovědi. Vydávat za školu vědomostní kvíz, ve kterém chceme zkoušeného nachytat, je bizarní a škodlivé pro vytváření obrazu vzdělávání v očích žáků i veřejnosti. A i když chápeme motivaci Primy to dělat (kliknutí a peníze), my ostatní si můžeme dovolit odstup a tenhle obraz nesdílet.
V debatě se pak často objevovaly argumenty o „všeobecném přehledu”, který očekáváme od všech kulturních lidí, natož kandidátek a kandidátů na prezidenta. A i tady je ďábel v detailu: takový všeobecný přehled má smysl, jen dokud nám slouží k vzájemnému pochopení a spolupráci.
Často je to ale jenom konstrukt, který slouží pravému opaku: třídění a vylučování lidí z míň podnětného prostředí. Čtenářky a čtenářky tohoto komentáře by planety určitě trefili správně, stejně jako jeho autor, a naučí to i svoje děti. Je to ale proto, že jsme měli štěstí na prostředí a na rodiče s tím správným množstvím kulturního kapitálu. Jiní takové štěstí neměli a ve vztahu k nim má mýtus „všeobecného přehledu” stejnou funkci jako takzvaná „pravidla etikety”: je to prostředek, kterým si lidé s různými privilegii dokazují domnělou nadřazenost nad lidmi, kteří je nemají.
Pro jistotu připomínám, že se nebavíme o zásadách, jako že všichni automaticky podržíme dveře jinému člověku. To není pravidlo etikety, ale základní ohleduplnost. Mluvíme o arbitrárních pravidlech jako „pátý příbor od prostředka je na zvěřinu” nebo „kapesníček do kapsy saka skládáme od delší strany”. Ta jsme si vymysleli proto, abychom se mohli posmívat své služce, že je nezná. Ona i my jsme přitom věděli, že všechna jidla se dají sníst jedním příborem a že až ji nepustíme na bál, nebude to ve skutečnosti proto, že špatně složila kapesníček.
Diskuse