Jak rozumět rozsudku Mezinárodního soudního dvora ve věci Jihoafrická republika vs. Izrael (případ genocidy)
31. 1. 2024
1. Rozhodnutí, které se netýká toho, zda Izrael páchá genocidu
Soud výslovně uvedl, že nerozhoduje o tom, zda se izraelské akce v Gaze rovnají genocidě. Jak Soud uvedl v předchozím případě ve fázi řízení o předběžných opatřeních, "Soud není pro účely svého rozhodnutí o žádosti o vyhlášení předběžných opatření povolán k tomu, aby zjišťoval existenci porušení Úmluvy o genocidiu" (Gambie v. Myanmar 2020, bod 44). Soud dnes také zopakoval slova z případu Gambie vs. Myanmar: "Soud není povolán k tomu, aby definitivně určil, zda práva, která si Jihoafrická republika přeje chránit, existují; musí pouze rozhodnout, zda práva, která si nárokuje Jihoafrická republika a pro která žádá o ochranu, jsou věrohodná." Soud rozhodl, že "přinejmenším některá práva nárokovaná Jihoafrickou republikou" splňují kritérium věrohodnosti (bod 54).
Naproti tomu určení, zda se chování Izraele rovná genocidě, je záležitostí "meritorní" fáze řízení – která pravděpodobně nastane za několik let – poté, co bude mít Izrael příležitost vznést "předběžné námitky" proti jurisdikci a soud v této věci rozhodne, poté, co obě strany podaly dodatečná stanoviska a ostatní státy předloží písemná podání zaujímající jejich postoje k faktům a právu. (Již před dneškem hrstka států uvedla, že bude intervenovat v pozdějších řízeních – včetně Německo ve prospěch Izraele a Bangladéš, Jordánsko a Nikaragua ve prospěch Jihoafrické republiky.)
Soud musí zároveň v této rané fázi při rozhodování o tom, zda vydat mimořádná opatření, posoudit, zda existuje "existence skutečného a bezprostředního nebezpečí nenapravitelného poškození práv chráněných Úmluvou [o genocidě]" (Gambie v. Myanmar 2020, bod 74). Soud shledal, že izraelské chování v pásmu Gazy tomuto kritériu odpovídá (body 66 a 74). Soud uvedl, že kroky Izraele k minimalizaci škod na civilním obyvatelstvu a k reakci na podněcování dostatečně neodstranily riziko nenapravitelné újmy (bod 73).
2. Nyní velmi nízký důkazní práh. Velmi vysoký práh později
Páteční posudek byl pro Jihoafrickou republiku mnohem snadnější překážkou, kterou bylo možné překonat – na základě velmi nízkého důkazního standardu – ve srovnání s důkazním standardem, který by byl vyžadován, pokud by soud dospěl do fáze merita věci. To platí pro všechny případy ICJ. To platí zejména pro případ genocidy, u něhož soud uložil nejvyšší důkazní standard v konečné fázi merita věci.
Soudkyně Greenwoodová popsala nízkou úroveň důkazů (a potenciálně dočasnou povahu zjištění soudu) v této počáteční fázi řízení (v případu Gruzie vs. Rusko 2011):
"Nedomnívám se, že by soud ... Usnesení o předběžných ochranných opatřeních má za cíl omezit přístup, který by měl Soudní dvůr zaujmout v této fázi řízení. ... Žádosti o nařízení předběžných ochranných opatření jsou považovány za naléhavé, jak vyžaduje článek 74 soudního řádu, bez možnosti posoudit rozsáhlé důkazy nebo provést podrobnou analýzu právních otázek, která může být provedena v pozdějších fázích řízení. Hranice příslušnosti, kterou musí žalobce překročit, je tedy stanovena poměrně nízko a jakékoli rozhodnutí – právní nebo skutkové – které Soudní dvůr vydá ve fázi předběžného opatření ve věci, je nutně předběžné."
Greenwoodová vysvětlila, že důvodem pro předběžnou povahu rozhodnutí v této fázi je "naléhavá záležitost", která vede k urychlenému řízení. Tento faktor je přítomen v projednávané věci, kdy Jihoafrická republika požádala Soudní dvůr, aby vydal předběžná opatření "jako mimořádně naléhavou záležitost" (§ 144), a soudci jednali velmi ochotně. Soud uspořádal veřejná slyšení do dvou týdnů od podání původní žádosti a rozsudek vydal do dvou týdnů od těchto veřejných slyšení.
Ve fázi meritorního určení, zda dochází ke genocidě, Soud ukládá nejvyšší, téměř nepřekonatelný důkazní standard. V případu Bosna versus Srbsko (2007) Mezinárodní soudní dvůr uvedl, že: "aby byl vzorec chování přijat jako důkaz jeho existence, musel by být takový, že by mohl pouze poukazovat na existenci takového úmyslu" (bod 373). To znamená, že genocidní záměr musí být "jediným závěrem, který lze rozumně vyvodit z dotyčných činů" (Chorvatsko vs. Srbsko (2015), bod 148). V případu Bosna vs. Srbsko (odst. 209) a zopakováno v případu Chorvatsko vs. Srbsko (bod 178) Soud uvedl, že "nároky proti státu zahrnující obvinění mimořádné závažnosti musí být prokázány důkazy, které jsou plně přesvědčivé".
3. Předběžná opatření: O co žádala Jihoafrická republika v. co Mezinárodní soudní dvůr udělil
Od vydání rozsudku LeGrand v roce 2001 Soudní dvůr tvrdí, že jeho usnesení o předběžných opatřeních jsou závazná. Soud dnes konstatoval, že prozatímní opatření "nemusí být totožná" s opatřeními požadovanými Jihoafrickou republikou. Zvláště pozoruhodné je, jaká předběžná opatření izraelský ad hoc soudce Aaron Barak podpořil. Je také pozoruhodné, že soud nenařídil první předběžné opatření požadované Jihoafrickou republikou, konkrétně výzvu Mezinárodnímu soudnímu dvoru, aby nařídil, že "Stát Izrael okamžitě pozastaví své vojenské operace v Gaze a proti Gaze" (žádost Jihoafrické republiky, bod 144). Jihoafrická republika rovněž požádala Soudní dvůr, aby určil vlastní závazky Jihoafrické republiky – jakožto třetího státu – zabránit genocidě, a navrhla, aby Soud zahrnul Jihoafrickou republiku do předběžných opatření v tomto ohledu. Soudní dvůr se v rámci diskuse o předběžných opatřeních nezmínil o povinnostech Jihoafrické republiky.
Soud požadoval po Izraeli:
1) 15 hlasy proti 2: Zdržet se jednání odporující úmluvě o genocidě
2) 16 hlasy proti 1: Prevence a trestání podněcování ke genocidě
3) 16 hlasy proti 1 – Přijmout účinná opatření umožňující humanitární pomoc
4) 15 hlasy proti 2 – Přijmout účinná opatření, aby se zabránilo zničení důkazů
5) 15 hlasy proti 2 – předložit soudu zprávu o dodržování všech opatření do jednoho měsíce
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse