Autodestrukce evropských automobilek (syndrom „Detroit“)?
5. 2. 2024 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
8 minut
Třeba ve
vesnických aglomeracích můžete sice zpravidla využívat
hromadnou dopravu, ale časově (tj. rozložením spojů) vám
nepokryje mnohdy ani polovinu oprávněných potřeb (práce, školka,
škola, kroužky, doktor, nákup, spoj na dálkový vlak či bus,
kultura). Současně na vesnicích (teď nemám na mysli „zbohatlické
satelitní sausforky“) zpravidla žijí chudší lidé než ve
velkých sídlech. Také asi nebude zdravým společenským cílem
další masivní vystěhování lidí do měst – tentokrát kvůli
mobilitě.
Pokud není dostatek
nových lidových osobních aut, množí se na silnicích nebezpečné
a i životnímu prostředí škodící „plečky“. Paralelní
polemikou je samozřejmě diskuse zda ANO či NE osobní
elektromobily. Plné elektromobily by měly být využívány právě
pro nejmenší osobní auta, na která jsou kladeny nejmenší nároky
- zejména na výkon motoru a dojezd na jedno nabití. Díky malé
technické složitosti elektroauta musí minimálně pohonná část
vozu vyjít daleko levněji (při nákupu i případných opravách),
než u vozu spalovacího. Cenovým problémem je samozřejmě
baterie, ale pokud se hlavní parametry auta (výkon, rychlost,
dojezd, hmotnost) stlačí na nezbytné minimum, pak i kapacitu
(velikost) baterie je možné přiměřeně snížit a použít tak
co nejlevnější variantu. Velké série, díky pozitivní vstupní
ceně takových aut, dál budou produkci zlevňovat. Faceliftem by
měly být spíš jen technické nezbytnosti. Pokud bude design
nastavený dobře, může i třeba jen s kosmetickými úpravami
vydržet desítky let, čímž se ušetří prostředky za přestavby
výrobních linek atp. … auto se dále zlevní.
Koncept musí
vymyslet inženýři s hlavním zadáním únosné ceny, nikoli
hvězdného výkonu a výbavy.
Mohli by přidat i přiměřený stavebnicový systém, kdy „základní
model“ by mohl mít variantně třeba o 20 % větší kufr, o 20 %
silnější motor nebo o palec větší kola - v ceně. To by řešilo
třeba větší počet dětí v rodině, množství většinou
převážených věcí nebo náročnost terénu, kterým auto často
jezdí; ale naopak mírně snižovalo dojezd. Samozřejmě je
důležitá i možnost kapacitnější baterie – to už ale
samozřejmě za příplatek. Každopádně u baterie je potřeba, aby
byla snadno vyměnitelná. Celkově „modulový systém“ by byl
výhodný i environmentálně. Protože u levného vozu nikdo nečeká
designové módní výstřelky, mohly by některé jeho části
sloužit i desítky let. To by ostatně bylo v souladu se současným
trendem EU, který se snaží posílit právo zákazníka na
opravitelnost výrobku.
Větší osobní auta
mají mít jiný pohon - zejména hybridní, případně naftový
nebo (snad časem) vodíkový. Často se zapomíná na jednu
důležitou okolnost přechodu na elektromobilitu – hluková
zátěž (tj. zdravotnický problém), kterou způsobují auta ve
větších sídlech, se zavedením elektromobilů výrazně sníží!
Nebezpečí neslyšitelných aut pro chodce je sice problém, ale
lze ho technicky vyřešit, například – čidlo zjistí
nestandardní překážku v nějaké vzdálenosti a auto vydá drobný
varovný signál. Dál mohou být u elektromobilů zakázány barvy,
které splývají s „městkou šedí“ nebo dokonce vydána
konkrétní paleta „bezpečných“ barev povinných pro
elektromobily.
Zajímavým momentem
v téhle věci bylo nedávné vyjádření ze strany německé vlády.
Místní automobilové korporace by prý měly začít vyrábět také
elektromobily pro obyčejné lidi, a to i v návaznosti na ukončení
dotací pro elektromobily v Německu. Tedy apel ze strany, ze které
by to člověk úplně nečekal. Podle informací z médií se ale
nezdá, že by to automobilky na něčem takovém intenzivně
pracovaly.
Pár poznámek k
historii lidových aut
TRABANT
Nepochybně ve své
době úspěšný koncept. Lehká ocelová kostra polepená laminátem
s hliníkovým motorem o skvělém poměru výkon/hmotnost.
Samozřejmě bídné emise dvoutaktu, ale to by dnes vyřešil právě
drobný elektromotor. Je škoda, že se Trabant elektrických zítřků
nedožil. Nicméně v 80. letech minulého století šikovní
českoslovenští svazarmovci jeden jeho exemplář předělali na
analogový elektromobil. Jako motor použili jakési letadlové
servo, olověné AKU dali místo zadních sedadel. Na nabití autíčko
ujelo šedesátkou asi 60 kilometrů. To byl lidový elektromobil
vyrobený „v garáži na koleně“. Od té doby uběhlo 40 let
(vývoje?).
RENAULT TWINGO
Jeho model jedna byl
nepochybně ikonou lidové mobility. Geniální prostorový koncept,
kde díky zadní lavici mechanicky posuvné do tří poloh auto
odvezlo plnohodnotně 4 dospělé osoby a jejich drobné osobní věci
nebo při opačném nastavení dva dospělé, dvě malé děti a
solidní bagáž. Třetí možnost někde mezi tím. To vše při
neuvěřitelně malém půdorysu díky chytře obestavěnému
prostoru. Dokonce, díky posuvu zadní lavice, šla vyskládat i
stoprocentní lůžková úprava, což postrádá i velká řada
větších aut. Tím, že auto bylo vymyšlené na počátku 90. let,
chyběl posilovač řízení a brzdové asistenty, což ale dnes, v
době elektronické, není velký (ani finanční) problém.
Posledním, co by bylo možné částečně kritizovat, byla tvrdší
spojka, zejména u ojetin.
TATA NANO – cílený
projekt nejlevnějšího auta na světě
Naopak negativním
příkladem pokusu o lidový vůz je indická TATA NANO. Dostupné
informace říkají, že zadáním pro vývojové inženýry byl
dopravní prostředek se čtyřmi koly, který bude stát stejně
jako solidní motocykl či lepší rikša a řadovým Indům tak
dopřeje vyšší dopravní level. Pro stavbu fabriky vyvlastnili
půdu farmářů, ale ti se tak rozzlobili, že rozestavěná hala
musela být nakonec firmou opuštěna. Továrna byla postavena v jiné
části Indie, velmi daleko od původního záměru i od
nasmlouvaných subdodavatelů. Kostrbatá investice a drahý dovoz
dílů neočekávaně zdražil výrobu, a tak inženýři museli
extrémně jednoduché auto ještě dál „očesat“, a vytvořili
tak, jak se ukázalo později, prakticky neprodejnou věc. Protože
díky tomu nebyli schopni dosáhnout potřebných výrobních sérií,
nakonec překročili i u tohoto „holobytu“ plánovanou cenu vozu
a celý projekt postupně zkolaboval. Tedy nikoli špatný záměr,
ale špatné řízení projektu.
Ve
východní části planety je lidových autíček, zejména
elektrických, dle dostupných informací přehršel. Evropské
korporace tohle téma ale, zdá se, nezajímá. Duch
Detroitu je evidentně nestraší. Jsou
si zřejmě jisté, že se nemůže nic stát a stále bude v celé
Evropě dost movitých zákazníků, kteří si budou moci dovolit
předražené (resp. převybavené) vozy. Zajímavé je, že nejsou
slyšet ani odboráři z českých provozů, protože i jim přece
musí být jasné, že současný asociální přístup k výrobě
osobních aut může být výhledově likvidační. Co překvapí
ještě víc, že tuhle díru na trhu se nesnaží zaplnit nějaký
nový tuzemský výrobce – v zemi s tradicí výroby lidových aut.
Zkrátka logika
umřela společně s nadějemi obyčejných lidí vkládaných
například do udržitelné a sociálně spravedlivější
elektromobility. OSOBNÍ ELEKTROMOBILITA je tak zatím pro nás,
plebs, spíše snobskou a obskurní groteskou.
4819
Diskuse